Obtíží se obávají nejvíc oceláři, kteří už dokonce protestovali v Bruselu. Změn k horšímu se však děsí také firmy z textilního, sklářského či keramického průmyslu nebo z papírenství. Pokud by Unie nově považovala Čínu za tržní hospodářství, výrazně by si omezila možnosti, jak skrze dodatečná celní opatření bojovat proti skryté státní podpoře tamním výrobcům.
„Nebýt regulačních opatření, čínský přebytek oceli by Evropu hravě zaplavil,“ říká personální ředitel hutí ArcelorMittal a viceprezident Svazu průmyslu Jan Rafaj. Čína nyní zajišťuje zhruba polovinu světové produkce oceli, objem tamní výroby v posledních deseti letech stoupl víc než dvojnásobně.
Spotřeba však kvůli zpomalení růstu tamní ekonomiky a snaze čínských špiček o přechod k novému hospodářskému modelu postupně klesá. Ocelárny posílají přebytky na světový trh, země se během dvou let z největšího světového dovozce stala hlavním vývozcem. Čína by přitom dokázala vyrobit ještě mnohem víc - čtvrtina hutních kapacit v zemi je nevyužitá.
Nadbytek už nyní stlačuje cenu oceli na světových trzích. Jen během loňska klesla o 43 procent. I když Unie uvalila na čínskou produkci dodatečné clo 16 procent, ocel z říše středu proudila na turecký trh a to následně srazilo ceny také v Evropě.
„Likviduje to evropské ocelárny, které ocel nedokážou za tak nízké ceny vyrobit,“ říká majitel Z-Group Steel Holding Zdeněk Zemek. Problémy pociťují zejména ve Velké Británii, odkud se chce stáhnout indická ocelářská skupina Tata Steel, což by mohlo připravit o práci až 15 tisíc hutníků. Evropa přitom byla vždy soběstačná.
Jak se Unie k problému postaví, zatím není jisté. Čína tvrdí, že na přidělení tržního statusu má právní nárok. Při vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) totiž souhlasila jako „netržní“ člen s patnáctiletým přechodným obdobím, které skončí letos v prosinci. Jenže čínská ekonomika splňuje jen jedno z pěti hlavních kritérií, jež WTO k udělení statusu vyžaduje.
USA, Kanada či Brazílie přitom už avizovaly, že žádné změny ve vnímání Číny nechystají. Spojené státy jsou navíc podle ocelářů k čínským dumpingovým praktikám mnohem tvrdší než EU a své výrobce před nekalou konkurencí chrání lépe.
Najdou se i zastánci
Jasno zatím nemá ani český kabinet. Na ministerstvu průmyslu vzniká nyní dokument, který obsahuje popis možných scénářů, podle nichž by se mohl ubírat další vývoj. Odhaduje i dopady na českou ekonomiku, které jsou v zásadě tři: zachování současného stavu, udělení tržního statusu bez dalších podmínek či udělení s určitými kompenzacemi.
„Pro další diskusi budou určující návrhy předložené ze strany Evropské komise. Ta však ještě nepředložila žádná stanoviska ani konkrétní návrhy řešení, ke kterým bychom mohli zpracovat národní pozici,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu František Kotrba. Komise nyní podle informací MF DNES zpracovává detailní studii, která má být hotová v červenci.
I když jsou oceláři a zástupci dalších oborů proti, přesto existují firmy, které by přiznání statusu tržní ekonomiky Číně přivítaly. Podle ankety Svazu průmyslu jde například o strojírenské, elektrotechnické či elektroenergetické firmy či o společnosti, které působí v mezinárodním obchodu.
Tito zastánci tvrdí, že udělení statusu Číně by mohlo být impulzem pro větší zájem o české výrobky na čínském trhu a že by zároveň zmizelo zvýhodnění tamních výrobců.
Automobilky, které tvoří páteř české ekonomiky, zase tvrdí, že by se jich změna nedotkla. Dovozy z Číny totiž pro ně nejsou dostatečně kvalitní.
