Do projektu však vstoupí také vláda. Bude totiž garantovat, že nové zákony a regulace neztíží výstavbu nových reaktorů. A pokud ano, ponese za to stát odpovědnost – buď vyplatí kompenzace, nebo projekt „přejde pod vládu“. ČEZ a stát kvůli tomu uzavřou sérii smluv, o nichž začaly jednat na konci června. První smlouva má být hotova na podzim.
Smlouvy díky garanci stability prostředí zároveň vylepší pozici ČEZ při jednání s bankami. Firma by mohla získat úvěry stejně „levně“, jako kdyby si půjčoval přímo stát. „Na co všechno garance dáme, to bude otázka detailních diskusí. Cílem není to, aby stát na sebe převzal břímě ‚neúspěchu‘, ale odpovědnost, pokud by něco zásadního změnil. Podnikatelské riziko ponese ČEZ,“ říká ministr průmyslu Karel Havlíček.
1 Kolik to bude stát?
ČEZ se přímým odpovědím na toto téma vyhýbá. „Každý projekt jaderné elektrárny je unikátní. O konkrétní ceně by bylo možné hovořit až na základě nabídek dodavatelů,“ říká mluvčí firmy Roman Gazdík. Pochopitelně bude záležet na přípravě projektu i způsobu financování. „Každý procentní bod hraje u takto velkého a dlouhého projektu významnou roli,“ tvrdí Gazdík.
V dřívějších materiálech vládního výboru se objevila částka 4 500 eur za instalovaný kilowatt, to však podle kritiků není reálné. U rozestavěných projektů ve Francii či Finsku nabobtnal prvotní rozpočet na trojnásobek, instalovaný kilowatt výkonu vyjde zhruba na sedm tisíc eur. Michal Šnobr, menšinový akcionář ČEZ a kritik současného vedení firmy, však tvrdí, že projekt pokračuje jen díky nereálným očekáváním ceny za jaderný blok. Podle něj by měl ČEZ předložit garance rentability projektu.
Jiní odborníci zase říkají, že nemá smysl posuzovat pouze ekonomickou stránku, ale je třeba brát do úvahy i zajištění energetické bezpečnosti, dlouhodobé dodávky v základním zatížení či stabilitu sítě. To obnovitelné zdroje zatím zcela neumějí, alternativa v podobě zemního plynu je dražší a hodí se spíše na krytí špiček.
2 Kdo projekt připraví?
Kolem vládního zmocněnce pro jádro Jaroslava Míla nyní vzniká pětičlenný expertní tým, v němž má usednout mimo jiné někdejší ředitel ČEZ Jan Vacík. Na činnost týmu a na další poradenství, které zahrnuje například přípravu smlouvy s ČEZ, tržní analýzy nebo přípravu podkladů pro Evropskou komisi, má jít do roku 2022 až 164 milionů korun.
V celkovém rozpočtu na výstavbu bloků jde sice jen o „drobné“, ale energetický konzultant sdružení Calla Edvard Sequens upozorňuje, že to je čtyřnásobné navýšení nákladů na přípravu reaktoru v Dukovanech. „Vysoký nárůst je dán i plánovanou štědrostí vůči poradenským firmám, zmocněnec jim navrhuje hodinovou sazbu nejčastěji 15 až 25 tisíc korun,“ uvedl Sequens.
3 Kdo reaktory postaví?
Vláda už před dvěma lety jednala se šesticí zájemců. Jsou mezi nimi ruská státní společnost Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská CGNP, společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea a severoamerický Westinghouse.
Problém Počerady. ČEZ je chce prodat, menšinoví akcionáři nesouhlasí |
Lidé z oboru však mluví o tom, že ve skutečnosti se bude soutěž točit jen kolem dvou firem – Rosatomu a KHNP. Rosatom spolupracuje s českým jaderným průmyslem dlouhodobě, Korejci se v poslední době snaží jeho náskok dohnat. Jsou nyní velmi aktivní na Třebíčsku, kde se Dukovany nacházejí.
„Česko je náš privilegovaný partner. Takže pokud se cokoliv vyhlásí, budeme tam,“ řekl před pár týdny v rozhovoru pro MF DNES náměstek Rosatomu Kirill Komarov.
4 Nestačí prodloužit životnost?
Jednou z variant, jak zajistit dostatek energie do budoucna, může být i prodloužení životnosti současných bloků v Dukovanech, které slouží od roku 1985. Jenže ani kdyby se to podařilo podstatným způsobem, nedokázalo by Česko naplnit platnou energetickou koncepci. Ta počítá s tím, že v roce 2040 se bude z jádra vyrábět asi polovina elektřiny, nyní je to třetina.
„ČEZ dělá všechno pro to, aby byly splněny předpoklady pro dlouhodobý provoz Dukovan, a technickoekonomická studie potvrdila reálnost a ekonomickou smysluplnost jejich šedesátiletého provozu,“ říká Gazdík.
Bude podle něj záviset zejména na legislativním a regulatorním prostředí v Evropě. „Šedesátiletý provoz je už dnes standardem například v USA, kde nyní uvažují i o prodloužení na 80 let,“ dodává Gazdík.
