Konkrétní detaily ujednání se ještě budou ladit během letošního roku. Už teď je však jasné, že se zaměří jen na lokalitu Dukovany.
„Základním cílem státu musí být získání kontroly nad výstavbou nového jaderného zdroje,“ prohlašuje premiér Andrej Babiš. Plánovaná smlouva mu takovou kontrolu nepochybně umožní. Vláda bude moci prověřovat, jak výstavba probíhá. A pokud by se proměnila situace na trhu či se výstavba z nějakého důvodu zadrhla, může v krajním případě budovaný zdroj i převzít.
KVÍZ: Kdo je průkopníkem elektrifikace a kde jsou největší soláry |
„Je to jednodušší a pro spotřebitele výhodnější cesta než státní garance,“ doplňuje premiér, který stanovení záruky na výkupní ceny pro budoucí jaderný zdroj v minulosti opakovaně odmítl. Vláda tím však zcela přehodí odpovědnost za projekt na ČEZ. Tedy na firmu, v níž má „jen“ 70 procent.
Menšinový akcionář ČEZ Michal Šnobr však o plánu říká, že jde o neživotaschopný scénář. „Ukazuje se, že stále není nic jasného na stole. Žádná smlouva, žádné jednání s Evropskou komisí. Ta smlouva nic neřeší, je to jen trik, který odkládá na neurčito jediné možné řešení. A to, že případné nové bloky postaví podnik ze sta procent vlastněný státem,“ říká Šnobr.
Model podle něj navíc může narazit v Bruselu, až bude Komise posuzovat možnou skrytou podporu. Není totiž předem jasné, jakým vývojem vztah mezi státem a společností ČEZ projde. Bude muset posuzovat celou řadu variant, v jaké fázi by stát případně mohl – nebo nemusel – vstoupit.
Elektřina podraží
Na druhou stranu, pro ČEZ by smlouva se státem znamenala, že může od bank získat úvěry na výstavbu výhodněji. Za kolik si na výstavbu půjčí, ovlivní výslednou cenu elektřiny. I malý rozdíl v sazbě udělá velké rozdíly ve výsledné ceně.
„Nárůst nákladů financování o jeden procentní bod zvýší cenu elektřiny o deset eur za megawatthodinu,“ říká šéf ČEZ Daniel Beneš.
Smlouva se státem však bude pro ČEZ zároveň bič, protože ponese všechny vedlejší náklady, které při výstavbě vzniknou. Pochopitelně s výjimkou těch, které vyvolá zpřísnění požadavků ze strany regulátora během realizace.
„Smlouva je efektivní cestou uvádění elektrárny do provozu, zajistí, že nebude docházet ke zvyšování nákladů,“ říká vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl.
Země, a vlastně skoro celá Evropa, není dnes v jednoduché pozici. Jen Česko bude muset kolem roku 2040 nahradit kvůli postupnému zavírání uhelných elektráren a odstavení nejstarších jaderných bloků výkon dnešních tří Temelínů. V Česku se k tomu přidává zásobování teplem, které dnes jede hlavně na uhlí.
„Úvaha o převedení těchto systémů na plyn je nejen ekonomickou, ale i bezpečnostní otázkou. Nové jaderné bloky by měly být základním pilířem této obnovy výrobní základny Česka. Zároveň by mělo dojít k navýšení podílu obnovitelných zdrojů. A je pravděpodobné, že dojde i k navýšení výroby v plynových elektrárnách,“ prohlašuje Babiš.
Je však dost možné, že Česko už vhodnou dobu na výstavbu jaderného zdroje propáslo. To si ostatně uvědomuje i premiér. „Je škoda, že tendr na dostavbu Temelína nebyl dokončen, protože na to byly nejlepší předpoklady,“ říká Babiš.
Ostatně i včerejší vyjádření šéfa ČEZ naznačuje, že se firma do výstavby moc nehrne. „Pokud se zaměříme v první etapě na získání územního rozhodnutí, povolení k umístění, potvrzení dodavatelského modelu a podpisu smlouvy s vybraným dodavatelem, máme na nejbližší čtyři roky celkem jasný plán při vynaložení pouze dvou procent nákladů,“ říká Beneš.
Kdo nové jaderné bloky postaví, má být podle Míla jasné zhruba za pět let. Ve hře je šest zájemců – ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská CGN, francouzskojaponský projekt Atmea a severoamerický Westinghouse.
„Pro dodavatele bude výhodou, bude-li se moci vykázat licencí v zemi svého původu a bude-li moci představit referenční blok. Uvítali bychom, kdyby to bylo v Evropské unii,“ říká šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Pokud to dodavatel nesplní, regulátor jeho nabídku posoudí, ale celý proces se prodlouží a prodraží.
