Evropská komise považuje metan (CH4) za klíčového viníka emisí hned po oxidu uhličitém, jehož množství je třeba omezovat, aby Unie dosáhla snížení emisí o 55 procent do roku 2030 a také plánované klimatické neutrality do roku 2050. Právě z těchto důvodů vstoupilo v srpnu před dvěma lety v platnost přelomové Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o emisích metanu v energetice. Evropská komise jím zavedla extrémně přísný metr na ropný, plynárenský a uhelný sektor. Firmy musí pravidelně a detailně monitorovat svou infrastrukturu na území EU a jakýkoliv únik metanu okamžitě opravit.
Pro americký plyn jsou evropské emisní normy těsné. Trump to však řešit nebude |
Povinnosti se vztahují také na dovozce zkapalněného zemního plynu (LNG), kteří musí od svých dodavatelů z nečlenských zemí pravidelně získávat a na roční bázi reportovat zejména identifikaci producenta zemního plynu a zemi původu vytěženého plynu. K tomu přiloží také informace o tom, zda producent měří emise metanu a jakým způsobem řídí a omezuje úniky metanu.
EU a metanRoční emise metanu v Evropské unii se pohybují kolem 380 až 400 milionů tun ekvivalentu CO2 Metan tvoří přibližně 10 až 12 procent celkových emisí skleníkových plynů v EU Zemědělství produkuje 54–56 procent celkových emisí metanu v EU Od roku 1990 se Evropské unii podařilo snížit emise metanu přibližně o 36 procent |
Smyslem těchto požadavků je, aby se do unijních zemí v budoucnu dovážely pouze energetické komodity od producentů a dodavatelů, kteří emise metanu monitorují a aktivně je snižují. Přestože dovozci plynu, ropy a uhlí považují cíl metanového nařízení EU za legitimní a environmentálně žádoucí, při plnění těchto povinností narážejí na řadu problémů.
„Jednou z hlavních komplikací je obtížnost a v některých případech i nemožnost jednoznačně identifikovat producenta plynu. Tento problém se výrazně projevuje zejména u dodávek LNG ze Spojených států amerických. Plyn je zde před zkapalněním odebírán z rozsáhlé plynárenské soustavy, ve které je smíchán plyn od desítek různých producentů,“ říká Roman Gazdík, mluvčí společnosti ČEZ. Jak dodává, přestože je země původu plynu zřejmá, požadavek na jednoznačné určení konkrétního producenta často nelze objektivně splnit. Dalším problémem je podle něj absence standardizovaného reportovacího formátu.
ČEZ si vyzkoušel roli rejdaře. Poprvé jistil plavbu tankeru s plynem z Texasu |
„Společnost ČEZ tak od jednotlivých dodavatelů získává informace v různých podobách a kvalitě, přičemž některé z nich ani plně neodpovídají požadavkům nařízení EU o emisích metanu. Sjednocení těchto podkladů do jedné přehledné a konzistentní podoby je časově náročné a administrativně komplikované,“ popisuje Gazdík.
Existují také další praktické překážky, které reportování požadovaných údajů evropským dovozcům ztěžují a činí je velmi náročným z hlediska času i zdrojů. „Ani po vynaložení významného úsilí nemáme jistotu, že shromážděné informace plně odpovídají všem požadavkům metanového nařízení EU,“ konstatuje mluvčí společnosti ČEZ.
Komise navrhuje odložit pouze pokuty
Podle původního záměru Evropské komise měli od roku 2027 všichni, i zahraniční dodavatelé, jako již zmiňovaní dovozci zkapalněného plynu či ropy do zemí EU pocházející z USA, Kataru nebo Ázerbájdžánu, povinnost prokazovat, že jejich emise metanu jsou monitorovány stejně přísně jako v Evropské unii. Od roku 2030 pak má pro dovoz platit pevný limit na intenzitu emisí metanu.
Letos v červnu však Komise připravila návrh na tříletý odklad pokut (tzv. grace period) pro roky 2027 až 2029. K tomuto kroku přistoupila v reakci na geopolitické napětí, a to zejména krizi v Hormuzském průlivu a na Blízkém východě a po intenzivním tlaku ze strany dovozců a celkem 17 členských států včetně iniciativy vedené Českem. Tyto státy oficiálně varovaly, že okamžité vymáhání přísných pokut od 1. ledna příštího roku by mohlo ohrozit energetickou bezpečnost Evropy a dostupnost dodávek LNG.
Evropský zelený jízdní řád diskriminuje jádro a plyn, volají odborníci |
Samotný dokument Komise však byl koncipován jako doporučení členským zemím, aby v nejbližších třech letech neuplatňovaly sankce na dovozce za nesplnění přísných pravidel pro sledování a hlášení emisí metanu u smluv uzavřených před 1. lednem 2028. Byrokracie však zůstala. Dovozci mají i nadále povinnost hlásit původ plynu a odhadované emise a za úmyslné podvody v reportech jim hrozí pokuty.
Na zasedání Rady EU pro energetiku 26. června Česká republika požádala o zařazení bodu týkajícího se metanového nařízení EU. Česko také stálo v čele iniciativy, která žádá Evropskou komisi o cílený a časově omezený, tříletý odklad uplatňování těch povinností, jejichž okamžitá implementace není podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka v současné době proveditelná.
„Česká republika plně podporuje klimatické cíle EU i cíle nařízení o snižování emisí metanu. Zároveň ale považujeme za nutné zajistit, aby jeho nové povinnosti pro dovozce byly zaváděny realistickým způsobem a předvídatelně, aby byla posílena právní jistota. Nejde o oslabení klimatických ambicí EU, ale o zajištění právní jistoty a energetické bezpečnosti v době geopolitické nejistoty a napjatých globálních trhů s ropou a zemním plynem,“ sdělil pro MF DNES ministr Havlíček, který Česko v Radě EU v Lucemburku reprezentoval. Jak dodal, rigidní uplatnění pravidel by mohlo některé dodavatele od evropského trhu odradit a omezit diverzifikaci dodávek.
„Společnou poziční iniciativu přímo podpořily Slovensko, Polsko, Rakousko, Bulharsko, Belgie, Itálie, Nizozemsko, Švédsko, Maďarsko, Rumunsko a Litva. Na jednání Rady ji následně podpořily také Malta, Slovinsko, Lotyšsko, Řecko a Německo, čili celkem 16 členských zemí EU, což představuje kvalifikovanou většinu,“ potvrdil ministr.
Klimatické cíle budou velmi drahé a pro část průmyslu likvidační, odhaduje analýza |
„Evropská komise tím dostala jasný signál, že její návrh na pouhé odložení vymáhání sankcí neposkytuje dostatečnou právní jistotu a je třeba hledat systémové řešení,“ popisuje ministr Havlíček. Podle signatářských států je totiž původně navrhovaný tříletý odklad pokut právně nezávazný. Dovozci nemohou s čistým svědomím podepisovat miliardové kontrakty, protože by se vystavovali obrovskému riziku budoucích soudních sporů.
K iniciativě se přihlásily členské země, které v energetické politice reprezentují pragmatické křídlo. Kvůli nestabilitě na globálních trzích, včetně problémů s přepravou v Hormuzském průlivu, mají obavy o plynulost dodávek ropy a plynu, zejména v období plnění podzemních zásobníků před zimou. Uvádějí, že pokud bude EU striktně vyžadovat složité certifikáty o měření metanu, zahraniční těžaři, kteří tyto systémy nemají připravené, přesměrují své tankery na méně náročné asijské trhy. To by v Evropě vedlo k nedostatku surovin a skokovému zdražení energií.
Signatáři argumentují, že odkladem na tři roky by třetí země získaly čas na zavedení ověřovacích protokolů a EU na dokončení chybějících metodik.
Krávy, ovce a kozy se nepočítají
Paradoxem přístupu Bruselu ve věci problematiky metanu je, že zemědělství, zejména chov hospodářských zvířat a také pěstování rýže, je největším zdrojem emisí metanu v EU, který nevzniká přirozenou přírodní cestou, ale v důsledku lidské činnosti (antropogenní metan). Hlavně přežvýkavci jako krávy, ovce, kozy produkují metan během trávení v procesu zvaném enterická fermentace, kdy zvířata plyn říhají. Významným zdrojem je i nesprávné skladování jejich hnoje. Při pěstování rýže zaplavená pole vytvářejí ideální bezkyslíkaté prostředí pro bakterie, které produkují metan.
Pořád věřím, že malá skupina přemýšlivých lidí může změnit svět, říká profesor Frouz |
Zatímco v energetice postupuje Evropská komise relativně striktně, v zemědělství jsou opatření převážně dobrovolná nebo postavená na dotacích. Komise čelí obrovskému tlaku agrární lobby a členských států. Radikální tlak na snížení stavu dobytka by mohl vést k přesunu produkce masa mimo EU, čímž by se globální emise nesnížily, ale Evropa by ztratila potravinovou soběstačnost.
Výsledkem je opatrné našlapování kolem sektoru, který produkuje nejvíce metanu. Smysluplná vychází pouze finanční podpora pro farmáře na zpracování živočišného odpadu a hnoje na bioplyn (biometan), což pomáhá transformovat ekologický problém v obnovitelný zdroj energie.
Třetím největším zdrojem emisí antropogenního metanu je odpadové hospodářství. Komise dlouhodobě tlačí na snižování objemu skládkovaného odpadu prostřednictvím přísnějších směrnic o skládkách. Cílem těchto norem opět je, aby metan unikal do ovzduší v co nejmenší míře. Odborníci poukazují na to, že na rozdíl od CO2, který v atmosféře zůstává po staletí, metan z ní mizí relativně rychle, a to přibližně za 10 až 12 let.
V září Evropská komise spouští veřejnou Databázi transparentnosti metanu. Pomocí satelitních dat ze systému Copernicus bude EU v reálném čase monitorovat místa s masivními úniky metanu po celém světě. Poté hodlá diplomaticky i ekonomicky tlačit na zjednání nápravy.
