"Je to jako mistrovství světa ve vaření a koná se každé dva roky," říká Jan Štěpánek, ředitel Francouzské a Plzeňské restaurace v pražském Obecním domě, který s přípravou pomáhá.
"Zadání dostaneme rok před soutěží a půl roku před ní každý týden trénujeme," popisuje Jiří Král, který je v Obecním domě šéfkuchařem a v národním týmu kapitánem. Družstvo vysílá do světa Asociace kuchařů a cukrářů největší české profesní sdružení.
Česká kuchyně se podle nich rok od roku zlepšuje s tím, jak přibývá náročných strávníků z řad cizích i domácích hostů. Po zahraničních investicích a vývozu jsou cizí turisté největším zdrojem přílivu peněz do Česka.
Restauratéři a hoteliéři věří, že zkušenosti kuchařů ze světových soutěžích dokážou ocenit i ti, kdo do restaurací chodí. Navíc se Česko snaží přilákat kongres Světové asociace kuchařů a cukrářů v roce 2010.
Soutěž má vražedné tempo
V Singapuru kuchaři vaří do morku kostí. Soutěží se v teplé i studené kuchyni a organizátoři určí, co a kolik a za jak dlouho. Finále je vražedné.
"Vybrané čtyři týmy z desítky nejlepších dovedou v noci do kuchyně, dají jim suroviny a půl hodiny na přípravu receptů a kalkulace. Pak mají čtyři hodiny na vaření," popisuje Král.
Inspektoři neznámkují se zavřenýma očima. Kromě chuti hodnotí složení jídel, sladění s přílohami, čistý pracovní stůl, obtížnost přípravy, propečenost masa, včasný servis a celkový dojem.
Francie se neúčastní
Soutěží se s celým světem kromě Francie. "Francouzi nejezdí tam, kde by mohli prohrát, aby jejich pověst neutrpěla," s ironií vysvětluje Pavel Maurer, vydavatel žebříčku restaurací nezávislých hodnotitelů Grand Restaurant. Do Singapuru nevezou knedlíky, ale humra, husí foie gras či jehněčí hřbet.
Kuchaři a cukráři jedenáctičlenného týmu jsou špičky ve svém oboru, a to je jim jen kolem třiceti let. "Podobně jako v jiných oborech, i u nás chybí střední generace šéfkuchařů, ze soutěžících ve světě jsme vždycky nejmladší," podotýká 35letý Král. V týmu je jediná žena, cukrářka Silvie Sulanská, rovněž z Obecního domu.
