Kdysi Češi zásobovali textilem celý blok zemí RVHP, teď se oblékáme hlavně do asijských oděvů a textil se stal skomírajícím oborem s podprůměrnými platy. Některé firmy však našly cestu ven navzdory asijské konkurenci.
Český textil dnes drží z velké části domácí automobilový průmysl, u něhož našly textilky uplatnění a díky němuž přežily nástup levných asijských výrobců.
To je případ největší české firmy v oboru, společnosti Kordárna Velké nad Veličkou, která dodává například tkaniny do vnitřku pneumatik. Další úspěšní zástupci z oboru se zaměřují také hlavně na technické textilie. Klasickou oděvní firmou je Nová Mosilana a Oděvní podnik v Prostějově, který hodně vyváží.
I když hlavní útlum českých textilek přišel už na přelomu tisíciletí, i loni pokračoval pád dalších textilek. Zkrachovala třeba Tiba nebo Texlen, výrazně omezila výrobu Seba T. "Nevyplácí se nám vyrábět v České republice," vysvětluje generální ředitel Filip Závěrka.
Podle odborníků přežijí jen ty firmy, které nebudou soutěžit přímo s Asiaty cenou a množstvím. "Textil u nás není odsouzen k zániku, ale ještě se bude měnit," míní Jiří Kohoutek, ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu ATOK.
V Česku jsou i textilky, o kterých si řada lidí může myslet, že podobně jako jiné věhlasné značky už skončily, ale přesto prosperují. Například tradiční výrobce ručníků Veba Broumov loni zvýšila tržby o více než třetinu a už letos má své kapacity vyprodané.
"Zásadní pravidlo je vyhnout se střetu s asijskou konkurencí. Děláme to, co oni nedělají," říká generální ředitel Josef Novák.
Firma například uspěla s výrobou brokátů pro západní Afriku. Jde o bavlněnou látku pro tradiční africké oděvy. "Potřebovali jsme technologicky i prodejně náročnou látku, kterou přitom můžeme vyrábět masově," dodal Novák.
Sázka na vlastní technologie a nápady vychází i v jiných firmách. Za textilní firmu je považován i liberecký výrobce nanovláken Elmarco. Firma společně s libereckou univerzitou vymyslela stroj na průmyslovou výrobu a pomalu rozjíždí jejich využití.
