„Pokud se německá vláda rozhodne zastropovat ceny plynu podle návrhu expertní komise, bude to pro Českou republiku znamenat velkou konkurenční nevýhodu. Lze navíc očekávat, že s podobnými opatřeními budou Německo brzy následovat i další země. I proto českou vládu stále varujeme před vážnými následky pro ekonomiku, pokud se k podobným opatřením také neuchýlí. Nelze déle čekat,“ řekl pro IDNES.cz Bohuslav Čížek, který je ředitelem Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy.
V Německu zrají plány na regulaci cen plynu. Mluví se o příspěvku na zálohy |
Do konečné ceny pro německé firmy se mohou ještě promítnout poplatky, které se v různých průmyslových provozech liší. I tak je navrhovaná podpora bezprecedentní.
„Německé rozdávání je neporovnatelné nejen s tím českým, ale nemá obdoby v podstatě nikde na světě. Oproti českým 1,2 procentům hrubého domácího produktu (HDP) má německá vláda utratit 8,4 procenta HDP, tedy sedmkrát více. To je jako by česká vláda chtěla na podpoře utratit 480 miliard korun. Německo ale na druhou stranu udržovalo svoje finance zdravé před pandemií covid-19 a nezadlužovalo se tolik v dobách hospodářské konjunktury jako třeba právě Česko. Vytvořilo si na zadlužování polštář, o kterém české vlády vždy jen mluvily,“ okomentoval situaci v Německu hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň.
Podpora i pro velké firmy
Jedna kilowatthodina by tak německé firmy mohla už brzy vyjít v přepočtu zhruba na 1,7 koruny. Česká vláda ale zastropovala ceny plynu na úrovni 2,50 Kč za kilowatthodinu (bez daně z přidané hodnoty). Německý návrh se od toho českého odlišuje i v tom, že myslí i na velké podniky. Cenové stropy na plyn v České republice se totiž týkají jen malých a středních firem, což je podle expertů problém.
„Přestože je Česká republika zemí s nejsilnějším zastoupením energeticky náročného zpracovatelského průmyslu v Evropské unii, dosavadní řešení energetické krize pro místní firmy těžce pokulhává. Navíc s ním byly spojeny neúnosné průtahy,“ uvedl pro iDNES.cz předseda představenstva Asociace malých a středních podniků Josef Jaroš.
Není to fér, omezte ceny plynu v celé EU, žádají politici. Německo je proti |
Někteří odborníci si ale myslí, že ohlášená německá podpora může narušovat pravidla hospodářské soutěže v Evropské unii. Veřejná pomoc pro malé a střední podniky totiž podle nich může být takřka neomezená, ale pro ty velké mají platit jasně stanovená pravidla.
„Máme pochybnosti o tom, zda německé kroky pokryje dočasný krizový rámec Evropské komise a zda s ním nejsou v rozporu. V tomto smyslu Německo zajisté jedná s Evropskou komisí, aby svůj záměr mohlo realizovat. Pokud to bude umožněno Německu, je na místě uvažovat o obdobné pomoci českému průmyslu,“ říká tajemnice Energetické sekce Hospodářské komory České republiky Lenka Janáková
„Jestliže by česká vláda v reakci na německé kroky nepřistoupila k adekvátní pomoci velkoodběratelům, bude český průmysl v přímém ohrožení a vystaven bezprostřední diskriminaci,“ míní.
Přijdou ještě změny?
I proto proto zaznívá názor, že Německo návrh své expertní skupiny v plné míře nepodpoří.
„Je zajímavé pozorovat, že Němci vždycky něco ohlásí, a ne vždy to potom naplní. Evropská pravidla jasně říkají, že pomoc pro malé a střední firmy může být neomezená, ale pro ty velké jsou přesně daná pravidla. Proto čekám, že realita bude trošku jiná,“ myslí si Tomáš Prouza, který je prezidentem Svazu obchodu a zároveň členem poradního týmu ministra průmyslu Jozefa Síkely.
Konkurenceschopnost firem v Evropě nyní podle ekonomů do velké míry závisí hlavně na úrovni cenového stropu a míře státní pomoci. I tak je ale nejspíš alespoň část evropského průmyslu skončí v zahraničí. Důvodem je tlak na dekarbonizaci.
„Současný stav je velmi špatný a z devadesáti procent za něj může Rusko a jeho vydírání. Až se situace s dodávkami plynu zlepší, tak se ale dostaneme do dalších problémů, které budou spojené s příliš rychlou dekarbonizací a s tlakem na výrazné navyšování ceny. Tento zdroj problémů bude zároveň řešitelný mnohem hůře,“ vysvětluje ředitel strategie EGÚ Brno Michal Macenauer.
„K radikální změně rétoriky ohledně dekarbonizace nedojde, a je proto jisté, že část evropského průmyslu nenávratně skončí v zahraničí. V zemích s menším důrazem na ekologii a s mnohem vyššími měrnými emisemi nejen škodlivin, ale i skleníkových plynů,“ uzavírá.
