Stále sice zůstáváme druhým nejbohatším státem regionu, za vévodícími Slovinci, další země se nám však v životní úrovni velmi rychle přibližují. To platí hlavně pro Maďarsko.
Pro chudší a méně rozvinuté země je většinou snazší dosahovat rychlého růstu než pro bohaté státy. "To ale platí hlavně ve chvíli, když jsou mezi srovnávanými zeměmi dramatické rozdíly. Takové už v posledních letech mezi kandidáty na vstup do unie nepanují," říká ekonom Jan Švejnar, ředitel Davidsonova institutu na Michiganské univerzitě v USA.
První roky po pádu železné opony zaznamenaly hluboké pády všechny země střední Evropy, Česko nevyjímaje. Od roku 1994 však již žádný ze středoevropských kandidátů na vstup do Evropské unie nezažil propad ekonomiky, jedinou výjimkou byla domácí hospodářská krize v letech 1996 a 1997.
Když srovnáme běh evropské a domácí ekonomiky od roku 1995, zjistíme, že jsme náskok zdatnějšího soupeře nestáhli ani o píď. Průměrný výkon unie stoupl mezi lety 1995 a třetí čtvrtinou letošního roku o 17,5 procenta, Česko má na kontě úplně shodný výsledek. Všechny ostatní země se naopak unii přibližují.
V roce 1996 jsme za průměrem EU zaostávali o 36 procent. Lídr Slovinsko na tom byl jen nepatrně lépe. Od průměru hrubého domácího produktu patnáctky ho dělilo 34 procent. Dnes se Česko dívá na záda unie z odstupu 40 procent, Slovinsko z pouhých 30 procent. Domácí ekonomika začala stahovat odstup za unií teprve loni.
Přes nepříliš lichotivé výsledky posledních měsíců se jí to podaří letos znovu. Především velké země unie: Francie a Německo mají vážné problémy a růst patnáctky se točí kolem nuly. Česko stouplo za srovnatelné období, první tři čtvrtiny roku, o dvě procenta.
Slovinci jsou však stále rychlejší. Jejich hospodářství roste o 2,7 procenta. A na záda nám dýchají Maďaři, jejichž hospodářství se zvedá rychlostí 3,1 procenta. Stíhací závod kandidátů za životní úrovní unie ukazuje, že Česko je nejpomalejším středoevropským jezdcem.
