Jednou z nich je například zlínská firma SPUR. Před koronavirovou pandemií byla zavedenou plastikářskou firmou, která vyráběla izolace, telekomunikační trubky či plastové desky pro nábytkářské řetězce. Firma s 230 zaměstnanci dosáhla loni obratu přes miliardu korun.
Ve firmě ale funguje i silné oddělení výzkumu a vývoje, které se už od roku 2008 zaměřuje i na nanotechnologie. V loňském roce, kdy o pandemii ještě nikdo neměl ponětí, SPUR ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně vyvinul a zaregistroval průmyslový vzor na nanotextilní filtr vhodný pro roušky a respirátory.
„Pak už to šlo docela rychle. V lednu nás oslovili s poptávkou zákazníci z Asie a hned v březnu jsme začali prodávat i na českém trhu. Nejprve jsme vyráběli jen šité roušky, následně jsme instalovali automatické linky na roušky a respirátory. První dodávky nanoroušek šly již v březnu především do nemocnic v kraji, později do celého Česka. Respirátory FFP2 jsme certifikovali v červnu, zatím pouze pro použití v tuzemsku,“ říká ředitel firmy Tomáš Dudák.
Kapacita výroby roušek je nyní 1,5 milionů kusů za měsíc, u komplikovanějších a technicky náročnějších respirátorů FFP2 jsou to zhruba tři miliony měsíčně.
SPUR je také jednou z firem nominovaných do soutěže vyhlášené Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP), která má ocenit podniky, jež během pandemie prošly inspirativní transformací.
„Cílem soutěže je světu ukázat, že jsou u nás u malé firmy, které se krize nezalekly a naopak vymyslely něco nového. Soutěž má být motivací i pro ostatní,“ říká ředitelka AMSP Eva Svobodová.
Další společností, která se podobně pustila do výroby roušek, je akciová společnost NAFIGATE Corporation. Ta v oblasti nanotechnologií cílí především na filtry čištění vzduchu a vody, u biopolymerů zase na nahrazování syntetických plastů biologicky rozložitelnými materiály.
Díky karanténě jsme dohnali skluz, říká ředitel firmy, která vyrábí fixy |
„S nástupem nouzového stavu jsme na chvíli přišli o možnost nanovlákna vyrábět. Vzápětí se však ukázalo, že jsou přesně to, co je v době pandemie potřeba,“ popisuje členka představenstva a akcionářka společnosti Lenka Mynářová.
Firma rychle zareagovala a začala s výstavbou továrny, kde se budou materiály, ale i samotné produkty, jako jsou respirátory či roušky, vyrábět. „Potkala se zde pandemie a připravenost našich zaměstnanců,“ konstatuje Mynářová.
Zatímco česká vláda nemá podle ní o materiál od společnosti zájem, v zahraničí se firmě daří. „Česká vláda velmi kvalitní materiál s nanovlákny nekupuje, spíše pořizuje levné varianty ochranných pomůcek. Například v zemích Perského zálivu ale máme úspěch. V Česku od nás poptávají jen nějaké konkrétní firmy, které pomůcky shání pro své zaměstnance nebo zákazníky,“ vysvětluje Mynářová.
V zahraniční je teď největší poptávka po pratelných materiálech. „Čekala jsem, že to přijde dříve, ale je to trend až posledních týdnů,“ říká. Ačkoliv rychlá reakce NAFIGATE a mediální pozornost, jakou díky ní firma získala, přitáhla nové zákazníky, kteří by měli zájem o výrobky z původního byznys modelu firmy, respirátory a roušky už firmě zůstanou.
Rouška pro Igráčka
Roušku během pandemie nasadili i Igráčci. Firma Efko, která vyrábí hračky a hry pro děti, se na začátku pandemie potýkala s potížemi, později ale dokázala obrátit a na novou situaci zareagovat.
„V době, kdy vypukla pandemie, jsem se vrátil z lyžování v Rakousku a musel jsem pár dní zůstat doma. Všechno bylo najednou hrozně nejisté, chaotické a já jsem věděl, že mám zodpovědnost za své zaměstnance a výrobu prostě nesmíme zastavit. Zrušilo se nám několik objednávek a zastavil se nám tok peněz,“ popisuje jednatel společnosti Efko Miroslav Kotík první koronavirové týdny.
Firma proto musela nastartovat provoz jiným způsobem. „Z několika kamionů zboží na skladě byznys neuživíte. Jedna kolegyně ale poté z legrace pronesla, že proč by nemohl mít roušku i Igráček. Nápad jsme s kolegou začali realizovat a mělo to neskutečný úspěch,“ říká Kotík. Z každého koronavirového Igráčka jde navíc 15 korun na boj s covidem.
Kromě Igráčků s rouškou se firma zaměřila i na štíty. „Vedle těch běžných jsme vyvinuli i dětské a pak také speciální plastovou roušku, která na rozdíl od štítu netlačí na čele. Snažili jsme se najít nějaké místo na obličeji, kde není nepohodlné něco mít, a nakonec nás napadl kořen nosu, kde plno lidí nosí brýle,“ vysvětluje Kotík.
Měření teploty
Transformací během koronaviru prošla i firma Workswell, která vznikla před deseti lety v inkubátoru ČVUT. „Zakládali jsme firmu ve třech, původně jsme se věnovali systémům pro automatizaci či programování. V roce 2012 jsme se ale začali zajímat o termokamery,“ říká Adam Švestka, který je jedním ze zakladatelů firmy.
Firma se primárně věnuje systémům pro průmysl a bezpilotním letounům. Na konci loňského roku, kdy v Číně začala propukat pandemie, se však začala zaměřovat na termokamery, které s velkou přesností dovedou určit, zda má člověk zvýšenou teplotu.
Firmy vyhlížejí druhou vlnu pandemie. Velké jsou připraveny, menší tápou |
„Je velmi časté, že termokamery jsou schopné odhadnout teplotu s odchylkou 2 stupňů. To je ale pro měření lidské teploty nedostatečné. Proto jsme do kamer zabudovali černé těleso, které se kalibruje každé dvě sekundy a dokáže měřit s odchylkou 0,3 stupně,“ vysvětluje Švestka.
Termokamera je schopna měřit do vzdálenosti až 11 metrů a snímá i v případě, že člověk kolem jen projde. Unikátní technologie má proto úspěch nejen u nás, ale i ve světě. „Momentálně naše termokamery používá třeba společnost Zentiva, ale mají je i na thajském letišti, ve washingtonské elektrárně a černá tělesa od nás kupuje například společnost Apple,“ říká Švestka.
Hlídání online
Pandemie ale nezkomplikovala život jen podnikatelům, kteří museli pozastavit výrobu, ale i chůvám. Své o tom ví Veronika Senciová z neziskové organizace O děti postaráno.
Organizace funguje už třetím rokem, čerpá i dotace z Evropské unie. „Jsem maminka-samoživitelka a sama jsem pořád hlídala své dvě děti. Kolem sebe mám spoustu kamarádek, které hlídání také potřebovaly,“ popisuje Senciová.
S příchodem koronaviru ale přišly problémy. „Běžně máme okolo 20 dětí na hlídání a jsme s nimi v krajské budově, která se musela zavřít. Nedostali jsme oficiální zákaz hlídání, ale najednou jsme neměli prostory,“ vysvětluje Senciová.
Spolu se svými třemi kolegyněmi ale přišla na nápad online hlídání. Z původních 20 dětí se snížila kapacita a děti ve věku 6 až 11 let se mohly připojit na hovor s hlídačkou.
„Děti hrály hry, uspořádaly si online piknik anebo si povídaly. Bylo vidět, že jim chybí kamarádi a neměly si s kým popovídat. Na druhé straně rodiče ocenili, že mají o děti pár hodin postaráno a mohli si vyřídit pracovní hovor nebo mít také chvíli čas pro sebe,“ říká Senciová.
Od druhé poloviny května už mohla organizace fungovat v běžném provozu a během léta pořádá dětské příměstské tábory. „Kdyby přišla nějaká další vlna, jsme schopni reagovat a zase hlídat na dálku. Lidskému kontaktu se však nic nevyrovná a vždycky je lepší se setkávat offline,“ uzavírá s úsměvem Senciová.
Zážitky pro seniory
Zatímco u dětí je stále na zážitky prostor, u seniorů už tomu bohužel často tak nebývá. Během koronavirové pandemie, kdy byli staří lidé obzvlášť ohroženou skupinou, dostal nový impuls i projekt Kaleido, který umožňuje cestování pomocí virtuální reality opuštěným či na lůžko upoutaným seniorům. Za projektem stojí bratrské duo Filip a Marek Hášovi, kteří inspiraci k projektu získali od svých dědečků.
„Ke vzniku Kaleida nás v podstatě inspirovali naši dědečci. Oba dva velmi rádi cestovali a neustále o tom vyprávěli. Často jsme ale z jejich historek kromě nadšení cítili také lítost, že už nic podobného nezažijí,“ vysvětluje Marek Háša.
Marek Háša spojil síly s bratrem Filipem, který provozuje v Praze a Londýně digitální studio Pixelfield. Už na podzim minulého roku začali ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví vyvíjet mobilní hru, která bude pomáhat pacientům s obsedantně-kompulzivní poruchou. Začátkem tohoto roku pak začali v rámci nové firmy Flying Kale pracovat na řešení problému nedostatečného kontaktu seniorů s venkovním světem, a to skrze virtuální realitu.
Brýle, které Kaleido seniorům poskytuje, nejsou závislé na složitých technologiích, takže je mohou používat i domovy důchodců, které nejsou technicky vybavené. Jsou navíc uzpůsobené tak, aby pod nimi senioři mohli mít i dioptrické brýle. Podle studií v USA může virtuální realita také stimulovat mozek a zpomalit tak nástup stařecké demence.
Pandemie nápad bratrům nejprve zkomplikovala. „Chtěli jsme projekt pro domovy důchodců nabízet v rámci nějakého předplatného. Koronavirus ale podobná zařízení výrazně finančně oslabil, a proto jsme se rozhodli v rámci pilotního programu nabízet službu zdarma,“ vysvětluje Háša. Bratrské duo nejprve zkoušelo peníze na náklady sehnat na HitHitu, později ale potřebné finance zajistila jejich účast v hackatonu Hack the Crisis a umístění na děleném čtvrtém místě.
Ohlasy jsou zatím velmi dobré. „Senioři jsou nadšení z toho, že se najednou dostali někam úplně mimo své běžné prostředí, a krásně to dovede aktivovat vzpomínky,“ říká Háša. Záběry, které do brýlí Kaleido promítá, jsou především statické, jelikož adrenalinovější či více akční zážitky u starších lidí mohly způsobit nevolnost.
Krize firmu na pleny nezastavila. Podnik roste a přijme dalších sto lidí |
„Záběry si natáčíme sami, kvůli pandemii máme v portfoliu zatím pouze Evropu. Někdo má rád ruch měst a může se tak vypravit třeba do Amsterdamu nebo Antverp. Někdo naopak preferuje přírodu a rád se podívá například na řecké ostrovy. Máme ale i české lokace, jako například Šumavu, Karlštejn, Křivoklát nebo Český Krumlov. Mnoho seniorů pak krásně vzpomíná na výlety, které sem v minulosti podnikali,“ popisuje Háša.
Do úpravy výrobního sortimentu nebo nabídky služeb se pustily i další české firmy a podle ředitelky AMSP si tedy v krizi vedly dobře.
„Obecně lze říci, že podnikatelé se zachovali velice rozumně a uvážlivě. Řada firem přistoupila okamžitě k nezbytným opatřením týkajícím se ochrany zaměstnanců a provozu celé firmy. Podniky okamžitě provedly změny marketingové strategie, změny způsobu prodeje, reorganizovaly obchodní týmy, rozšířily či změnily produktové portfolio, některé investovaly do školení zaměstnanců,“ uzavírá ředitelka AMSP Eva Svobodová.
