Nejlevnější banky v Evropě mají Holanďané, kde typický klient utratí za finanční služby v přepočtu zhruba 85 korun za měsíc.
Vyplývá to z propočtů společnosti Cap Gemini Ernst & Young, která v úterý zveřejnila ojedinělý průzkum na toto téma.
V Británii nebo Belgii vyjde běžný účet a s ním spojené poplatky v průměru na 150 až 160 korun. Zeměmi za bývalou železnou oponou se průzkum nezabýval. Z jiných srovnání je však vidět, že stejně nebo víc si účtují i tuzemské banky.
Pořídit za 150 korun obvyklou škálu bankovních služeb jako v Británii vychází z dostupných srovnání jako dobrý obchod pro banky. "Aktivní typ klienta v Česku běžně zaplatí za rok více než dva nebo tři tisíce," uvádí Marek Hovorka z poradenské Boston Consulting Group, která bankovní poplatky zkoumá při různém chování klientů.
|
Kolik stojí banka (poplatky za každodenní bankovní služby, v Kč/měsíc) | |
| Nizozemsko | 85 |
| Británie | 154 |
| Belgie | 165 |
| Německo | 281 |
| Francie | 281 |
| Španělsko | 286 |
| Kanada | 322 |
| USA | 482 |
| Švédsko | 503 |
| Norsko | 1056 |
| Itálie | 1378 |
| Česká republika | 160 až 540** |
| Pramen: Gap Gemini Ernst and Young; pozn.: V Česku se podle společnosti BCG "při aktivním využívání banky" zaplatí výše uvedená částky v závislosti na ústavu a typu účtu | |
Při častém pohybu na účtu a při využití širší palety služeb se klienti některých bank mohou na poplatcích dostat i přes pětistovku měsíčně. Loňské propočty MF DNES ukázaly, že za běžný účet s obvyklou škálou služeb, jako jsou výpisy, povinné příkazy, karta a telefon, člověk v bance nechá nejméně 130 korun měsíčně.
Poplatky ve třech největších českých bankách, které kontrolují většinu trhu, vyšly na srovnatelnou či vyšší částku než v mateřských bankách v Rakousku, Belgii či Francii. Hojnější využívání nových služeb, mnohdy v kombinaci s vyššími poplatky vede k tomu, že Češi nechávají v bankách víc a víc peněz.
Služby pro drobnou klientelu jsou pro banky také klíčovým zdrojem příjmů a zisků. Cenová politika českých bank souvisí také s tím, že jejich cizí vlastníci chtějí co nejrychleji získat zpět peníze, za které domácí ústavy koupili.
Cílem těchto převzetí přitom ve všech případech bylo vstoupit na nový trh, kde lze vydělávat více než doma. Příkladem je rakouská Erste Bank, jejíž šéf Andreas Treichl odůvodňoval nákup České spořitelny tvrdou konkurencí na domácím trhu, kde již není prostor pro výdělky.
Podle loňských čísel se tato strategie vyplatila: spořitelna měla rekordní zisk přes sedm miliard korun, což byla více než polovina toho, co vydělala celá skupina Erste. Prozatím dokážou české banky dobře žít z prudkého rostu zájmu o nové a výnosné produkty, jako jsou kreditní karty nebo hypotéky.
|
Češi: s bankovnictvím jsme nespokojeni! Co ukázal výzkum provedený v deseti evropských zemích? Čtěte ZDE. |
Proč je někde draho?
Experti z Cap Gamini Ernst & Young zkoumali kromě poplatků také příčiny toho, proč je někde draho a jinde levně.
Rozdíly jsou hlavně mezi zeměmi, uvnitř jednoho trhu se ceny tolik neliší, což znamená, že konkurence přes hranice v Evropě nefunguje ani přes zavedení eura a prosazování pravidel jednotného trhu.
Průzkum ukázal, že by byla chyba si myslet, že jsou-li Češi chudí, budou chtít za poplatky dávat méně a banky budou levnější. "Mezi cenovou politikou a kupní silou jsme nenašli žádnou spojitost," píší autoři studie.
Dokládají to skutečností, že ve Francii jsou banky dvakrát dražší než v Británii, ačkoli lidé na obou stranách Lamanšského průlivu jsou zhruba stejně majetní. Z průzkumu, během něhož experti prověřili 73 bank, nevyšla ani žádná spojitost mezi výší poplatků a výší mezd bankovních úředníků nebo velikostí trhu.
Prokazatelný vliv na ceny však podle Cap Gemini má síla a chuť vlád odvětví regulovat. Vzhledem ke snaze Evropské komise sladit prostředí na celoevropském trhu může tento jev hrát důležitou roli ve stlačování cen i do budoucna. Poplatky závisejí také na vlivu klientů.
reklama
