Zahraniční investice jsou přitom klíčovým faktorem, který významnou měrou přispívá k růstu produktivity a konkurenceschopnosti českých výrobků. Z analýz jednoznačně vyplývá, že nejlepších výsledků dosahují společnosti v rukou zahraničního kapitálu. Jak poznamenal Pavel Kysilka, "nejedná se zdaleka jen o ty velké podniky, ale i o stovky středních a malých firem."
Tuzemští majitelé nemají podle jeho názoru silné kapitálové zázemí, které by jim umožnilo prosazovat se nejen na domácím trhu, ale i v zahraničí. Tam navíc nemají kontakty, které si za předchozí desetiletí vybudovali zahraniční investoři. Rovněž firemní kultura českých firem ani zdaleka nedosahuje úrovně jejich zahraničních konkurentů.
Snahy o přilákání zahraničních investorů prostřednictvím jednorázových pobídek v podobě daňových úlev a nejrůznějších dotací jsou sice efektní, ale ne už tak efektivní. Investor, který má zájem o dlouhodobou přítomnost v tuzemské ekonomice se dívá dále než za horizont několika málo let, po které pobídky platí.
Zahraniční investory zajímá v první řadě politická a ekonomická stabilita, kvalitní právní prostředí, středně a dlouhodobé strategie fiskální a monetární politiky na základě kterých si vytváří vlastní plány a očekávání. Podle Jana Amose Havelky "má Česká republika výhodu v levné a zároveň vzdělané pracovní síle, což je ne častá kombinace."
Hodnocení výše uvedených faktorů pro Českou republiku není lichotivé, proto se většímu zájmu těší nejen Polsko, Maďarsko, Slovinsko, ale dokonce i Estonsko, Litva a podle George Jedličky se objevuje zájem i o informace ze Slovenska.
Se svými praktickými zkušenostmi s investováním v České republice se zúčastnili např. i Vratislav Kulhánek, Vladimír Dlouhý, Jan Dědič a mnozí další ekonomové, právníci a manažeři.
