Čím je chata či chalupa lépe vybavena a čím přístupnější je její lokalita, tím silnější je dilema, před nímž majitelé stojí. Držet najednou byt ve městě a dům na venkově? Dát přednost většímu pohodlí městského bytu a bližšímu kontaktu s potomky, nebo raději městský byt zpeněžit a odstěhovat se na chalupu?
S růstem nákladů na život ve městě a s přibývajícím věkem chatařů a chalupářů narůstá počet rodin, které přemýšlejí o tom, že se na své víkendové sídlo přestěhují.
"Hodně záleží na lokalitě. Ale v globále platí, že se zvětšuje chuť přeměňovat chatu či chalupu na trvalé bydlení. Tento trend, který jsme pozorovali celá 90. léta, se potvrzuje i v poslední době," uvádí Dana Fialová z katedry sociální geografie Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity.
Z průzkumů, které její tým provedl ve vybraných rekreačních oblastech, vyplynuly dvě zajímavé skutečnosti: - majitelé chat a chalup jsou převážně starší generace a začali budovat svá víkendová sídla v hlavní vlně v 60.-70. letech; - postupně narůstá počet těch, kteří užívají svou chatu a chalupu jako trvalé bydliště nebo o tom alespoň přemýšlejí. V roce 1997 takto uvažovala třetina chatařů a chalupářů, zatímco v roce 1991 to bylo jen 16 procent.
Trend sílil i v posledních letech. K prodeji chaty či chalupy se odhodlá jen málokdo. "Na straně nabídky jsou obvykle rodiny, které buď nemají čas jezdit na víkend, nebo potřebují peníze na vyřešení bytové situace, zpravidla na odkup bytu v privatizaci," uvedl Jiří Rabas, ředitel realitní kanceláře Ideal Reality.
"Další skupina jsou případy, kdy je víkendový objekt předmětem dědictví a dědicové nemají peníze, aby se navzájem vyplatili. Proto musí objekt prodat," dodal Rabas.
Pro původní majitele však bývá loučení s chatou či chalupou často nepředstavitelný krok.
"Přes 80 procent respondentů kategoricky odmítá možnost prodeje rekreačního objektu. V odpovědích na tyto otázky se jistě silně promítá citová vazba k místu a dlouholetý návyk tomuto způsobu života," stojí v průzkumech přírodovědecké fakulty.
Téměř 41 procent chatařů a chalupářů se totiž vlastnoručně podílela na stavbě objektu. Zbylí zpravidla sami prováděli některé stavební úpravy, čímž si geografové vysvětlují silné citové pouto k objektu.
Rovněž realitní makléři potvrzují, že obchody s rekreačními objekty váznou. Na jednu stranu se rozrůstá skupina bohatších lidí, kteří by si rádi pořídili venkovské sídlo a vymanili se ze shonu velkoměsta. Na druhou stranu není co koupit, protože nabídku blokuje neochota majitelů prodat zajímavé objekty, o které by byl zájem.
"Velká poptávka je po chatách v tradičních rekreačních oblastech, Krkonoších, Jizerských horách, na Šumavě. Ale v těchto lokalitách bývá problém chalupu sehnat," potvrzuje Jaroslav Novotný, ředitel realitní kanceláře RAK.
Starší lidé lpí na svých chalupách také proto, že se již nabažili možnosti vycestovat do zahraničí a venkovské sídlo vidí jako ideální a levné místo k odpočinku. "Rekreační nemovitosti rovněž řada lidí chápe jako investici na stáří," soudí Rabas.
Pro hodnotu takto uloženého majetku je podle realitních kanceláří rozhodující v první řadě poloha a také technický stav objektu - devízou je například podkroví či aspoň možnost podkroví dobudovat.
"Například v okolí Prahy je velká sháňka po chatách, které se dají zbourat a na jejich místě lze postavit rodinný dům. Obvykle to není problém, protože mnoho obcí už v územním plánu počítá s tím, že v chatových koloniích lze namísto chaty postavit dům.
