O tom, co vše musíme udělat a změnit proto, abychom opět nastartovali motor evropské ekonomiky a zapojili co nejchytřeji zlaté české ručičky, bylo v poslední době napsáno mnoho. Zprávy Maria Dragiho a Enrica Letty, stejně tak i 2. ekonomická transformace v českém prostředí dochází ke stejným závěrům.
Unie je skladbou 27 malých států, bez výjimky. Konkurujeme totiž obřím trhům s jednotnou regulací se silnou pro-podnikatelskou tradicí v prvním případě a v druhém silnou rukou připravenou ohýbat vše možné pro úspěch konkrétních odvětví na světových trzích.
Potřebujeme proto odstraňovat lpění na malicherných odlišnostech, abychom umožnili podnikům škálovat. Potřebujeme větší hloubku kapitálových trhů a rozmanitost nástrojů financování, abychom mohli financovat startupovou scénu až po velké ambiciózní, ale z principu rizikovější transformační projekty. Potřebujeme infrastrukturu, která skutečně propojí Evropu a umožní těžit z její velikosti. A konečně musíme zapracovat na kultivaci a množství lidského potenciálu a jeho přenosu do praxe a tedy do inovací, patentů a reálných byznysů.
Ta nejpodstatnější položka ale ve všech návodech na budoucí úspěch schází. A tou je kultura, chcete-li nátura národa. Není divu, že politici v Evropě mlčí. Nepřísluší se politikovi jedné národnosti komentovat přednosti a nedostatky kultury jiných národů. Sami bychom to neradi slyšeli. Na domácím hřišti se ale obdobná debata raději nevede vůbec. Politici a média poháněná průzkumy veřejného mínění a klickbaity dávno vzdali boj za to národ sjednocovat kolem společných myšlenek a projektů a raději kují železo u svých přesvědčených doufajíce, že k tomu zachytí pár procent váhajících. Přijali totiž za dané, že shoda není možná a že naše kultura dialogu a pravidla politické konkurence velké transformativní projekty neumožňují.
Ve skutečnosti ale platí opak. Čím ambicióznější cíle máme a čím větší překážky před námi stojí, tím více musíme investovat do nalézání schopnosti shody, budování vzájemného respektu solidarity a velkorysosti. To platí pro fotbalový tým, malou firmu, korporaci a stejně tak pro celý stát.
Komentář vznikl pro iniciativu Velký týden malých firem, kterou organizují Byznys hub a společnost Mastercard. Její první ročník probíhá od 30. 9. do 6. 10. 2024. Cílem je podpora a rozvoj drobných podnikatelů v Česku. |
V Čechách jsme si nikdy nevyjasnili vztah k podnikání a růstu bohatství vůbec. Nevíme, zda je morální bohatnout a máme-li tleskat úspěchu anebo jej radši schovávat a tvářit se že je to jen nezbytný trpěný vedlejší produkt svobody. Udržitelnost zaměňujeme za koncept nerůstu. Mícháme solidaritu a přiměřenost s neopodstatněnou rovností a nárokovostí.
Výsledkem je neurčitost a netečnost, mnohdy nepřátelství ve vztahu k podnikavosti a podnikání. Iniciativu a zajištění změn a prosperity pak místo toho očekáváme od bájné entity zvané stát. Bájné proto, že na ni klademe stále větší nároky, avšak naše reálná schopnost zlepšovat její výkon je blízká nule, kvůli čemu se míra všeobecné frustrace jen zvětšují. V přímém přenosu jsme minulý týden pozorovali, jak z principu těžké projekty digitalizace státu a změn desetiletí zatuchlosti jsou po zásluze potrestány vyhazovem z vlády.
Polovina malých firem v Česku zvažuje konec, chuť jim bere byrokracie, říká průzkum |
Je proto potřeba jasně pojmenovat, že stát je ve skutečnosti fiktivní koncept. Co je skutečné a hmatatelné je společenství 10 milionů lidí, kteří se shodli na určitém způsobu spolupráce a koexistence. To jedině můžeme a musíme zlepšovat.
Je potřeba zas a znovu opakovat, že jediné, co vytváří hodnotu, kterou následně můžeme spotřebovat, není stát, ale týmy, kterým říkáme podniky. Od malých a středních tvořících 50 procent ekonomiky a které jsou fundamentem místního rozvoje až po velké korporace. Jednoduše, co živí domovy důchodců až po nemocnice, co může akcelerovat výstavbu dálnic a rychlotratí, co může zvýšit životní úroveň ve vyloučených lokalitách, je jedině chytrá a dobře zorganizovaná práce lidí.
Úsilí člověka, který vezme kus prkna a ve spolupráci s dalšími z něj udělá moderní stůl a jeho obchodní partner ho dodá k vám domů. Programátor, který vytvoří program navržený chytrým produkťákem, a marketéři, kteří z něj udělají světový úspěch. Je to vědec, kteří objeví sloučeninu, kterou místní farmaceutická firma přetaví ve výrobek šetřící životy miliony lidí. Je to úředník, který ví, že cíl není razítko a exekuce moci, ale prosperita komunit a národa. Tito tvoří hodnotu. Žádný stát a jeho dluhopisy, žádná centrální banka a tištění peněz. Jen Lidé, jejich intelekt, zvídavost, odvaha vstupovat do neznáma, připravenost pomáhat druhým a vytrvalost měnit nápady v konkrétní produkty.
Co z toho vyplývá pro naši národní kulturu a specificky postoje k podnikání a materiálnímu růstu? Je třeba přijmout stanovisko, že materiální úspěch je naprosto v pořádku je-li na udržitelných základech anebo k nim alespoň směřuje. Rostoucí zisky firem, které dodají více za méně zdrojů, je žádoucí a spolehlivý projev úspěchu zelené transformace.
Nálada firem se od podzimu zlepšila. Přibývá investic, ukázal Index ČSOB |
Budujme regulaci pro podnikání ne pro 5 procent nepoctivých, ale pro 95 procent poctivých. Benefity daleko převýší ztráty způsobené menšinou chytráků. Obdivujme v osobním kontaktu každého, kdo zkusil podnikat bez ohledu na velikost úspěchu za jejich odvahu přijmout odpovědnost za ostatní a naši prosperitu. Hledejme příležitosti, jak usnadnit růst podnikání, a tak nás všech. Vzdělávejme k podnikavosti a mějme radost, když se přetaví třeba jen ve větší angažovanost ve veřejném životě. A pro podnikatele samotné platí, že dostaví-li se úspěch, nezapomínejme, co a kdo nám jej umožnil, a dávejme zpět, jinak nadšení a podpora ostatních vyhasne.
Zkrátka, bez lepší nálady ve společnosti a změny postoje k podnikání a vyladěnějšího vzájemného přístupu budeme jen snít o úspěších předků a tiše ztrácet jistoty a výdobytky minulosti. Jsem proto velmi rád, že vznikl projekt Velký týden malých firem, který k takovému dialogu a restauraci vztahu k podnikání aktivně přispívá.
