Druhý život dostalo například vybavení, mezi nimi byly například umyvadla, pisoáry, kuchyňky, okna, dveře, světla, umělecké prvky, závěsy, květináče či nástěnky. Z budovy se demontovaly také koberce a podlahy. Následně byly odstraněny i stavební materiály, jako je beton nebo cihly.
„Aktuálně jsme na 96procentní míře recyklace. Cíl máme 85 procent. Je možné, že číslo o něco málo poklesne,“ uvádí Karel Fronk, ESG manažer ve společnosti KKCG Real Estate Group.
Vybavení našlo nový domov například ve Fakultní nemocnici Bulovka, v Nábytkové bance či v obci Bohdíkov, kterou v roce 2024 postihly povodně. Některé materiály má firma v plánu použít i ve zrekonstruované budově.
První zkušenost s recyklací materiálu z vysloužilé budovy: Nikdo ho nechtěl |
„Najali jsme brigádníky a podařilo se nám vytřídit 33 tun koberců. Ty jsme následně poslali společnosti Tarkett k recyklaci. Znovu je rozdrtí a z materiálu vyrobí nové. Máme dohodu, že jakmile budeme dělat povrchy v nové budově, Tarkett nám dá koberce zpět,“ zmiňuje Fronk. Dodává, že by mělo jít o zhruba 1 300 metrů čtverečních koberců z recyklátu.
Zlatý důl to nebyl
Podle Fronka darovali zhruba polovinu vybavení, druhou polovinu prodali. „Některá světla se ukázala jako hodnotná. Dobře se prodávaly květináče i umělecké prvky. O gastro vybavení je zájem pořád,“ uvádí příklady Fronk.
V budově podle něj ale nebylo nic, co by se ukázalo jako zlatý důl. Obecně podle něj nejde o výdělečný směr. „Majetek jsme prodávali na nízké ceny. Není možné prodat jídelní pult, který má odpisovou hodnotu 100 tisíc korun, za podobnou částku,“ upřesňuje.
Ekonomicky se podle něj dekonstrukce vyplatila. „Dostali jsme se do černých čísel. Ušetřili jsme na skládkovném a několik desítek tisíc korun jsme vydělali,“ říká Fronk. Dodává, že byli schopní zaplatit i společnost Cyrkl, která jim s projektem pomáhala. Ta mimo jiné spočítala, že opětovné použití materiálů a vybavení jim přineslo úsporu přes 760 tisíc korun.
Kamenolom jako recyklační linka. Podobných projektů přibývá |
Cílem v tomto případě nebyl maximální finanční výnos, ale opětovné využití materiálů a co nejnižší uhlíková stopa. „Ušetřili jsme zhruba 4 000 tun emisí skleníkových plynů ve srovnání s tím, kdyby se měla stavět budova nová. To odpovídá uhlíkové stopě zhruba 740 českých domácností,“ říká.
Významné množství zdrojů ušetříme tím, že zachováme železobetonový skelet. To zatím mnoho developerů nedělá. Většinou budovu úplně zboří, protože ji nechtějí nebo nemohou přestavovat,“ dodává.
Jde to i u jiných budov
Podle něj se dá podobný přístup uplatnit u mnoha podobných budov v Česku. „V devadesátých letech se začalo stavět jako o život. Z technologického hlediska se budova dožívá třiceti až pětatřiceti let. Většina podobných budov je na hraně životnosti. Určitě se to dá aplikovat. Dokazují to i jiné projekty, jako jsou například Pragerovy kostky na Novém Městě,“ uvádí.
Důležitou roli ovšem podle něj hraje časový faktor. Výhodou podle něj bylo, že právě času měli dostatek. „Vše se musí naplánovat, inventarizovat, nastavit se management. Rok jsme pracovali na tom, než jsme všechno vnitřní vybavení předali,“ zmiňuje. Úspěch dekonstrukce podle něj stojí i na zručnosti lidí, kteří umí materiály rozebrat a zacházet s nimi tak, aby je nepoškodili.
Rekonstrukce bývalého sídla Sazky nadále pokračuje. Během prázdnin firma plánuje dokončit dekonstrukční a demoliční práce, rozebírat fasádu a následně vyměnit okna. Změny se dočká také střecha, na níž by měly vzniknout relaxační terasy. Po rekonstrukci má budova sloužit především kancelářím, doplněným o gastroprovozy. „Jde o 25 000 hrubých podlažních ploch a předpokládáme kombinovanou funkci. Detaily ještě upřesníme,“ zmiňuje ESG manažer.
Firma naznačuje, že nejde o poslední projekt tohoto typu a plánuje v podobných aktivitách pokračovat. „Princip cirkulární ekonomiky je nám blízký,“ uvádí Karel Fronk.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
