Stát by měl podporovat družstevní a obecní bydlení. To je metoda, která se osvědčila například ve Vídni, Berlíně, Mnichově. Samozřejmě také v Česku před rokem 1989. Družstevní bydlení podporoval stát ve spolupráci s ČNB. Na začátku družstevník zaplatil 10 % ze svého (někdy tuto částku obdržel jako stabilizační návratnou nebo nenávratnou půjčku od svého zaměstnavatele při úvazku odpracovat ve firmě např. 10 let). Zbytek v rámci třicetiletého nízko úročeného úvěru zafinancovala ČNB. Lidé pak během 30 let v nájmu tento úvěr (tzv. anuitu) splatili.

Takže to fungovalo prakticky stejně jako dnes hypotéky jen bez toho stabilizačního příspěvku.

A tak zrovna tu slečnu z fotky bych u sebe klidně ubytoval

Tak v dnešní době s dnešními cenami nemovitostí to snad ani jinak nejde. Mladí studují třeba do 26, pak nastoupí na první místo a během toho ještě u rodičů, aby si našetřili to minimum potřebné na to vzít si hypotéku. Pokud si rozumí s rodiči, proč ne. Je to ekonomicky rozumné.

Bydleni s rodici rodici neodsuzuji, pokud spolu dobre vychazite a vsichni se vejdete do dome/bytu. Ale poku je cloveku 30+ tak to uz za moc zdrave nepovazuji, pokud clovek nema vlastni domacnost.

Osobne jsem v 18 letech opustil rodne hnizdo a bylo to fajn - moji rodice by moc nadseni nebyli kdyz bych po pulnoci chodil domu ze zabavy a obcas s damskou spolecnosti. Takto jsem si mladi pekne uzil.

znovu opakuji: zalezi na rodicich jaky doma zavedli rezim a jak si sve potomky vychovali.

Nekolik stranek zpet jsem cetl "....Sám si vyprat, vyžehlit. Nebo si nechat vyprat a vyžehlit. A to už stojí peníze. Maminka žehlí zdarma. No, možná dostane pusu a synek řekne "dík". A sám si uklízet nebo si najmout paní na úklid. To stojí ZASE peníze. Máma uklízí zdarma. A ještě je večer na plotně gulášek."

Nasi kluci chodili do jednoho kvalitniho soukromeho gymnazia anglickeho stylu (rocniky 7-12), kde se dbalo nejen na akademickou a sportovni vychovu, ale i na disciplinu a osobni prezentovatelnost. Kluci meli povinne skolni uniformy - saka, kosile, kravaty, kalhoty, ktere bylo nutne udrzovat v dobrem stavu. Behem 7. tridy bylo rodicum doporuceno, aby kluky naucili zehlit kosile a kalhoty, cistit boty, pripravovat si sendvice.

U nas doma zadny problem. Jako svobodny kluk v cizine jsem se musel rychle naucit se o sebe postarat a zvladnout prakticky vsechny prace v domacnosti, trebaze netvrdim, ze je delam s oblibou .

Kdyz kluci videli, ze tata se nestiti delat domaci prace, umi si uvarit, vyprat nebo vyzehlit kdyz treba, chapali ze to je v poradku i pro ne.

Oba jsme s manzelkou pracovali, o prace doma jsme se delili vsichni. Kdyz kluci byli na vejsce, stavalo se, ze se jim zrovna "nehodilo" hodit pradlo na zahradni susak. Oddalili to o nekolik hodin, kdy uz bylo pozde a pradlo muselo do susicky. Jednoho dne udelali fatalni chybu- rekli mame at to udela sama, kdyz to specha, ze se jim to casove nehodi.

Manzelka rekla: "tak dost panove! Ode dneska vam uz nic neperu, za osobni a lozni pradlo si zodpovidate sami." A bylo to.

Proto take nemeli bzadne potize kdyz se odstehovali z domova do najemneho bytu, jsou 100% samostatni a mladsi syn dokonce vari lepe nez jeho snoubenka.

Další nepochopitelná věc, která se poslední roky celkem dost rozmáhá je to, že mladí, i když bydlí u rodičů a mají i své příjmy, tak je ani nenapadne, že by měli přispívat na společnou domácnost. Pamatuji se, jak jsem dostal první výplatu a rodiče řekli, je to tvoje první výplata, užij si ji, ale z dalších jsem skoro polovinou musel přispívat na chod společné domácnosti. Nelíbí? Tak si najdi bydlení své. V té době jsem se na to díval, taky jako na nějakou křivdu, ale dnes vím, že to bylo správné a naučilo mě to s penězi hospodařit a stejně tak to zkoušely i obě dcery, ale nepochodily, jako dříve já u svých rodičů Nicméně dnes, mnozí rodiče to dětem tolerují a pak se diví, proč se potomkům z domu nechce a nebo končí s hromadou dluhů a exekucí, které jdou za rodiči, pokud u nich potomci mají trvalé bydliště.

Tak podle mne většina přispívá. V rodině se stalo, že strýc prozradil, že po svém synovi nic nechtějí a ostatní říkali, že to správné není, že by přispívat měl. Stejně tak mne kdysi překvapilo, že jsem potkal 30letou holku bydlící u rodičů a že neměla ani korunu našetřenou, tak hadříky, kabelky a dovolené u moře něco stojí.

Vždyť dnes k mému údivu, není nic neobvyklého, když si přitáhnou domů na mamahotel ještě i svou přítelkyni a k tomu si ještě pořídí něco štěkajícího. Nechápu rodiče, co tohle svým potomků tolerují.

To se stalo kamarádovi, chtěl, aby přítelkyně přes týden přespávala, aby jí usnadnil dojíždění na brigádu a rodiče mu to nedovolili, že nebudou dělat z domu hotel.

Dovoluji si upozornit, ze bydlet spolu s rodici nemusi byt bydleni u rodicu. Pri spolecnem bydleni mohou naopak rodice bydlet i u svych deti. Neni tomu tak davno, kdy lide bezne staveli dvougeneracni i vicegeneracni domy, drive domy s vyminkem.

Velký podíl mužů mezi těmito lidmi je podle mého zapříčiněn také genderovou diskriminací mužů: mladí muži dnes váhají opustit rodné hnízdo z obav před příliš vysokou diskriminací na základě pohlaví, které nemusejí být schopni čelit.

Vždyť také muži 4,5× častěji páchají sebevraždy, 4× častěji končí na ulici jako bezdomovci, dožívají se v průměru o 6 let kratšího věku, dostávají výrazně vyšší tresty za stejnou trestnou činnost a i proto také jich až 12× více končí za mřížemi věznic a tak dále... A k tomu navíc nejhorší pro mladého muže je si založit rodinu, otec je dnes zatížen mnoha povinnostmi, ale s minimem práv.

Jsem rád, že děti (i když patří do kategorie 25-35) bydlí pořád s námi. Že po nich ani nevyžaduju příspěvek na bydlení.