Já bych řekl, že z těch uvedených dat dělají chybné závěry ... matematicky to vypadá totiž trošku jinak. Zvláště když se vezme v potaz, že tehdejší výstavba (či již existující bytový fond) měla strukturu, která "prvnímu bydlení ve vlastním" moc nenahrávala. Standardem výstavby bylo spíše 3+1 než 2+1 a dokonce menší, což se samozřejmě odráží i v ceně. A privatizace bytového fondu je také komunikovaná vcelku zavádějícím způsobem, který vytváří dojem, že byl široce dostupný. Nic není vzdálenějšího pravdě ... pomiňme údaj "nestihli", který nemá sám o sobě nic společného s tím, že nějaká generace nebyla dospělá (ta zase nestihla masovou podporu, byť nedostatkového bydlení dřívější - předrevoluční). Nicméně týkala se velmi omezené skupiny obyvatel, co měla to štěstí, že ve státním (obecním) nájemním bytě žila a měla ho "psaný na sebe". Druhou, zužující, podmínkou bylo, že nemovitost s bytem musela do privatizace vůbec jít - buď štěstím, že tam spadala nemovitost hned, nebo úporným bojem - nicméně stále pro první skupinu vyvolených. Vše ostatní bylo víceméně náhodné - privatizace nějakých prázdných bytů, což byl malý zlomek, ve strašném stavu. No a pak situace, které byly za hranicí zákona či alespoň nastavených pravidel ... Mimochodem, ještě přímé porovnání přístupu k hypotékám. Šlo o vcelku nejisté období s násobnou nezaměstnaností a daleko větších problémech při ztrátě místa (i s tím, že lidé byli daleko ochotnější brát širší spektrum pracovních pozic než dnes, kdy často rozhoduje kde a co vlastně chtějí dělat), daleko vyšším procentem akontace, apod.

No jak to vypadá, bude potřeba na tom ze strany mladých zamakat. Jako mladý jsem chodil po práci na brigádu 2x týdně a moje mladá novomanželka také. Dnes se prý mladí nechtějí uštvat a chtějí si užívat. No, doba se změnila.

To je blábol. V roce 1990 jsem měl plat 2500,- brutto. Auto stálo 70.000,- a 25 let starý, socialistický byt 2+1 v okresním městě bylo mezi 125.000-130.000 (chtěli jsme svoje bydlení). A třeba lednice Calex v roce 1990 stála 11.000,-, barevná TV 10.000,-... Takže v porovnání s dneškem a starým bytem za 3.500.000,- to je 58 platů v roce 1990 versus 53 platů v roce 2025.

Když k tomu vezmu úrokovou sazbu tenkrát a dnes - dnes je to o dost levnější.

Akorat ze inflace vam nasledne vsechny pujcky sezrala, protoze byla vyrazne vys nez uroky. Ale to nezminujete proc?

Rodiče stavěli dům v roce 1990, vyšel cca na půl milionu, pri tehdejší úrovni mezd to bylo 12 ročních platu a úroky byli ještě vyšší než jsou dnes, nepřijde mi že to měli nějak výrazně snazší než to je dnes a to nepočítám cenu vybavení kdy skříň stála 3000, to je víc jak měsíční mzda, o pračce si mohli nechat jen zdát, kdo chtěl telku tak na ni setril celý rok a o autu se nemá ani cenu bavit. Ještě v roce 2000 stála Fabie v základu v přepočtu na dnešní peníze 700 000.

Tak zase kdo to stavěl na úvěr, tak celkem vyhrál, pak splácel jen drobné. Znám pár takových, včetně nás. Naši stavěli v roce 85/86.

A naše budoucí socialistickopopulistická vláda má geniální řešení - hypotéky mladým chce dotovat. Takže dostupnější hypotéka = můžeme ještě víc zdražit. Jenom se tak dál roztočí spirála dalšího růstu cen nemovitostí a pro normální (nemladé) lidi bude vlastni ještě nejdostupnější

Je mi 39 a vychytali jsme tu posledni vlnu levnych nemovitosti a hypo kolem roku 2018. A refinanc 2020 nebo 21 na 8 let. Kdybychom to tehdy neudelali, dnes nebydlime ve vlastnim dome a nemame splatku hypo na urovni najmu garsonky v Moste. A dost mozna bychom si nekoupili nic.

Úplně bych nesouhlasil - kpoval jsem tři byty v dost dlouhém období - 2009, 2015, 2023. Vždy se dala najít výhodná koupě. Ne hned - ve většině případů jsem klidně rok dva byt hledal, ale pak byl nákup velmi rychlý ... když už jsem se rozhodl, dal jsem jasnou nabídku s tím, že "peníze seženu", jestli máme zájem pojďme to podepsat. A ano, musel člověk udělat nějaký kompromis - nekupoval jsem novostavbu na super místě.

Tohle je jako platit dnes splátku 80k (~15m hypo) při průměrné mzdě 50k.

“V roce 1995, kdy hypotéky začínaly, činila průměrná úroková sazba 13,3 procenta. Průměrně si takto Češi na bydlení půjčovali milion korun. Splátka takového úvěru pak vyšla na 13 400 měsíčně a výrazně tak převyšovala průměrnou mzdu, ta totiž v té době činila jen pouhých 8 300 korun.”

Rozdil je v tom, ze v devadesatkach spousta lidi mela mnohem vetsi prijmy nez prumer a zbytek dostal byt od statu za hubicku.

Ja to pořád říkám, že ta dostupnost před 20 lety nebyla o moc lepší. Ani ty nájmy.

Tehdy ale slo ziskat byt od mesta nebo statu za hubicku.

Sileny