„Švédsko, které bude mít předsednictví po nás, chce tuto otázku otevřít a definovat bydlení když ne jako veřejný zájem, pod kterým to známe my, tak jako oblast, která bude mít speciální pravidla,“ uvedl ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti).
V současnosti totiž je možné z veřejných peněz financovat prakticky pouze takzvané sociální bydlení. Na to mají nárok osoby, které jsou bytovou nouzí bezprostředně ohroženy nebo které vynakládají na ubytování neúměrně velkou část svých (nízkých) příjmů. To v reálu znamená, že nárok na dotovaný obecní byt mohou mít lidé bez domova nebo lidé přicházející z různých azylových domů, ubytoven nebo jiného typu podporovaného bydlení.
Pro koho je sociální bydlení
Ministerstvo práce a sociálních věcí definuje vhodné adepty pro sociální bydlení jako lidi, kteří i po započtení dávek na bydlení vynakládají na tuto potřebu více než 40 procent svých příjmů.
Stávající úprava tak neumožňuje, aby obce toto bydlení přidělovaly například profesím, které ve městě chybějí – například učitelům, hasičům nebo řidičům veřejné dopravy. Existence sociálních bytů pak obecně neřeší situaci, kdy se bydlení stává stále větší položkou v rozpočtech lidí, kteří dříve tento druh problémů neměli. Právě nemožnost volně nakládat s bytovým fondem, který vznikl s veřejnou podporou, je navíc podle Bartoše důvodem, proč obce na možnost využití dotací na tuto výstavbu neslyší.
„Z programu Sociální výstavba předloženého minulou vládou se vyčerpalo zhruba 16 procent vložených peněz,“ uvedl Bartoš. Podle něj je potřeba v zákoně definovat další pojem z oblasti bydlení, a to „dostupné bydlení“. Pokud by se toto podařilo notifikovat na úrovni EU, byla by možnost spolufinancování tohoto dostupného bydlení výrazně lepší.
Právě vstup do EU a jejího společného trhu totiž představoval stopku pro veřejnou podporu, která do výstavby bydlení plynula. „Stát na to měl program a bytovým družstvům dával nevratnou dotaci 320 tisíc korun na byt,“ uvedla zastánkyně návratu družstevního bydlení a nově zvolená senátorka Hana Kordová Marvanová.
Takovýmto způsobem bylo postaveno několik desítek tisíc bytů. Dnes už by ale stát prostřednictvím obcí jednotlivá stavební družstva takto dotovat nemohl. Družstevní bydlení a výstavba družstevních bytů se v Česku řídí zákonem o korporacích, který definuje bytová družstva jako sdružení za účelem zisku. To ale podle ministra pro místní rozvoj odporuje realitě a je potřeba na družstva nahlížet jako na neziskové subjekty poskytující bydlení svým členům.
Nová výstavba se zadrhla
Současný princip, kdy bytovou výstavbu financují zpravidla soukromí developeři, se minimálně na několik let zadrhl. Růst hypoték nad hranici šesti procent prakticky znemožnil většině Čechů dosáhnout na hypotéku, což se obratem projevilo na poklesu počtu prodaných bytů. Jejich cenu žene kromě toho nahoru cenová nestabilita řady stavebních materiálů.
Očekává se tak, že developeři nebudou spěchat s novou výstavbou a budou se rozevírat cenové nůžky mezi novými projekty a bydlením z druhé ruky, u kterého se naopak pokles cen očekává.
Podle studie společnosti Ceec samotné stavební společnosti napřesrok očekávají pokles tuzemského stavebnictví o 4,6 procenta a v roce 2024 jen pozvolný růst o 0,1 procenta. Pesimističtější jsou v tomto zejména menší společnosti, výstavbu má podle firem táhnout spíše státní sektor.
Peníze, které by podle ministra Bartoše mohly efektivně zafungovat i pro nastartování výstavby, jsou prostředky z Národního fondu obnovy. Jen malá část z nich se přitom v současnosti týká bydlení, jde o projekty na obnovu již stávajícího bytového fondu, například na rekonstrukce nebo zateplování již stojících domů.
