Už při navrhování budov by měli stavitelé přemýšlet, z čeho budou postaveny a jak se materiál bude moci po uplynutí životnosti stavby znovu využít. „Na budovy by se mělo pohlížet jako na zdroj cenného materiálu,“ říká ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda.
Stavebnictví by se tak mělo vydat cestou cirkulární ekonomiky, ve které jsou odpady vnímány jsou zdroj. Přemýšlet by o nich měly města i obce „Dům postavený z cihel můžeme rozebrat a z těch samých cihel postavit jiný dům. Zajímavým příkladem z minulosti je třeba historické centrum Varšavy, které bylo po 2. světové válce úplně zničené. Dělníci poté roztřídili suť, vybrali vhodné cihly i zbytky kamenných ozdob a znovu z nich postavili repliky historických domů,“ uvádí Kateřina Eklová, spoluzakladatelka Rethink Architecture.
Jak dodává, v případě demolice budovy z betonu je třeba beton rozbourat na kusy, ze kterých už budovu postavit nelze. Pořád jde podle ní ale beton recyklovat tak, že se rozdrcené kousky použijí do nového betonu místo kameniva. „Betonová drť se používá také jako podklad pro silnice a dálnice a díky tomu se šetří kamenivo, které v českých lomech velmi rychle dochází,“ pokračuje Eklová.
Kromě opětovného využití stavebního materiálu by se podle Rady měly města zaměřit třeba snížení produkce odpadu nebo hospodaření s dešťovou vodou.
„Cirkulární ekonomika je hodně o změně myšlení a o zapojení komunit. Nesouvisí jen se životním prostředím, ale i se vzděláváním a s kulturou. Je to komplexní smyčka,“ upřesňuje Veronika Doubnerová z Pražského inovačního institutu. Přechod ze současné lineální ekonomiky na cirkulární by podle ní snížilo globální emise CO2 o více než sedmdesát procent.
Příležitost pro město, jak ušetřit
Pro města může být navíc koncept cirkulární ekonomiky příležitost, jak ušetřit finance i stavební materiál.
„Města mají značnou sílu prostřednictvím zadávání veřejných zakázek podporovat cirkulární projekty. A zaměření těchto projektů může být skutečně široké, ať již jde o ty, díky nimž se zadrží dešťová voda či se využije šedé vody, podpoří se instalace zelených střech, zelených fasád a zakládání komunitních zahrad. Jiné mohou cílit na udržitelnou produkci potravin, využití bioodpadu či na sdílenou mobilitu,“ uvedla Česká rada pro šetrné budovy ve své zprávě.
Například zelené fasády mohou pomoci chránit budovy před slunečním zářením či povětrnostními vlivy. V létě je mohou ochlazovat, v zimě naopak zahřát. Na podobném principu fungují zelené střechy.
Zelené fasády | foto: www.mujdum.cz
Již při návrhu budovy by se mělo podle odborníků přemýšlet, jaké se použijí materiály nebo co se s nimi stane na samotném konci. „Znovuvyužití materiálu se v Česku děje jen ve zhruba osmi procentech, průměr v EU je dvanáct procent. Například v Nizozemsku se ale stavební materiál znovu využívá až ve třiceti procentech,“ informuje Rada.
Současným trendům cirkulární ekonomiky odpovídá například modulární výstavba. Jednotlivé bloky se vyrobí v továrně a následně se zkompletují na staveništi. „Devadesát procent materiálu se u nás třídí,“ říká Stanislav Martinec, majitel a jednatel společnosti KOMA Modular, která se řadí mezi největší tuzemské výrobce modulárních staveb.
Projekty již fungují
Několik projektů založených na zásadách cirkulární ekonomiky již v Česku funguje. Jedním z nich je Kampus Hybernská v centru Prahy. Jde o kulturně vzdělávací centrum, které bylo zprovozněno v roce 2017 v šesti tehdy nevyužívaných budovách.
Kampus vznikl propojením pražského magistrátu, který vlastní objekty, a Univerzity Karlovy, v jejíž péči je. „Jímáme dešťovou vodu, kterou splachujeme. Recyklujeme nábytek, pořádáme cirkulární dílny,“ uvádí některé z řady aktivit ředitelka Kampusu Hybernská Ema Pospíšilová.
