Předpis má mimo jiné stanovit, co se bude s bateriemi dít, až doslouží. „Zvýší udržitelnost celého životního cyklu baterií na území EU. Od snížení uhlíkové stopy při výrobě přes stanovení obsahu recyklovatelného materiálu až po druhotné využití a následnou recyklaci,“ říká výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ Jan Fousek.
Podle návrhu Komise by například všechny baterie v elektromobilech a pro průmyslové využití musely od poloviny roku 2024 obsahovat prohlášení o uhlíkové stopě. O dva roky později mají být – podobně jako elektrospotřebiče – vybavené štítkem, který je řadí do třídy podle uhlíkové stopy. Informace mají být obsaženy v QR kódu, natisknutém nebo vyrytém viditelně a nesmazatelně na baterii. „Rodný list“ baterií by obsahoval data od těžby až po recyklaci, údaje o životnosti či kapacitě.
Unie chce také stanovit požadavky na výkonnost a trvanlivost baterií, jak malých přenosných, tak průmyslových. Výrobci by měli povinně umožnit výměnu přenosných baterií. A Komise by také do roku 2030 měla vypracovat studii, v níž zváží, zda je možné úplně skončit s jednorázovými (tedy těmi „nenabíjecími“) přenosnými bateriemi.
Druhý život baterií
„Nařízení stanoví podrobné náležitosti na označování baterií, na omezování nebezpečných látek, sdílení informací v celoevropském systému, vyšší cíle sběru, zahrnutí dalších druhů baterií, sledování uhlíkové stopy a řadu dalších,“ říká ředitel odboru odpadů ministerstva životního prostředí Jan Maršák.
Spolumajitel a zakladatel distributora baterií GWL Michal Klečka se ovšem domnívá, že nové nařízení jen zkomplikuje život podnikatelům. „Není potřeba nic nařizovat, bylo by lepší spíše pozitivně motivovat. Baterie jsou plné hodnotných a znovu využitelných materiálů a výrobci je budou recyklovat sami od sebe,“ říká Klečka. Baterií k recyklaci ale podle něj není zatím tolik, aby se to vyplatilo dělat, natož aby to pokrylo byť nějakou významnější část poptávky po nových bateriích.
I díky tomu je recyklát nyní řádově dražší než nové suroviny. Postupně se však ceny budou nejspíš sbližovat s tím, jak poroste poptávka (a tím i cena) primárních surovin a zároveň bude přibývat množství baterií k recyklaci.
„Většina lithiových baterií, které jsme dodali třeba před 12 lety, je stále v provozu. Jejich kapacita se snižuje postupně a hlavně lineárně, za pět let klesne třeba na 80 procent a tak dále. Bude tedy trvat hodně dlouho, než klesne například na 40 procent. To znamená, že baterie může sloužit dlouho. Baterie se nevyhodí, jen se přesune jinam a bude sloužit novému účelu. Třeba z elektromobilu do stacionárního úložiště energie. A po několika letech znovu třeba jako baterie v záložním zdroji UPS,“ říká Klečka.
Kolik se bude recyklovat
Komise také navrhuje, aby baterie pro průmysl, energetiku, automobily i elektromobily obsahovaly minimální podíly recyklovaných látek. O přesných procentech se u lithia, niklu, kobaltu, mědi a olova ještě vedou debaty.
Podle Klečky však nemá smysl soustředit se na konkrétní látky. „Teď se využívá hlavně lithium, kobalt či nikl, za pár se ale už mohou využívat úplně jiné látky. V průběhu 20. století se technologie výroby baterií změnila několikrát. Je to podobné, jako kdyby v roce 2007 někdo začal nařizovat, kolik tlačítek má mít mobilní telefon a jaký mají mít tvar. Tlačítkové telefony přitom do pár let převálcovaly dotykové telefony,“ říká Klečka.
Navíc, Klečka nečeká, že by se baterie ve velkém vyráběly v budoucnu v Evropě, jak se nyní plánuje. „Současná honba za výstavbou velkého počtu továren, tedy gigafactories, je jen bublina, která rychle splaskne. Není tu dost lidí. Cesta baterií vede jen jedním směrem. Baterie se budou vyrábět v Africe, v Indii nebo v Číně a do Evropy se budou dovážet. Moc nevěřím, že by se tam vozil recyklát zpátky,“ říká Klečka.
Povinnost recyklovat baterie, stejně jako třeba solární panely, už dnes v českém prostředí stanovuje zákon o výrobcích s ukončenou životností. Na „velké“ baterie se přitom vztahují obdobná pravidla, jako třeba na malé tužkové. Každý, kdo se jich chce zbavit jako odpadu, je musí odevzdat k recyklaci. Podle nařízení by je distributoři měli od koncových uživatelů brát zdarma, a to bez nutnosti koupit si novou.
Podle nařízení mají stoupnout cíle pro zpětný sběr u všech typů baterií. To se týká zejména přenosných baterií, kde by to mělo být 65 procent v roce 2028 a 70 procent o dva roky později. Podle údajů Eurostatu se k recyklaci vrátí v průměru za celou Unii 51 procent přenosných baterií. Nejlepších výsledků dosahuje Chorvatsko, kde je to přes 90 procent. Česko je zhruba na evropském průměru. U olověných baterií z automobilů je to podle Eurobatu 99 procent.
Nařízení právě připomínkují členské státy, konečné znění má vzniknout ve druhé polovině roku během českého předsednictví.
