Když se bortila vláda komunistů, měl Balcar (46) už svůj podnikatelský záměr v hlavě. Víc než deset let sázel na koně a přijímal kurzové sázky. Vydělával na tehdejší dobu slušné peníze, jenže pomýšlet na sázkovou kancelář za minulého režimu byla jen utopie, o které snili s kamarády u sklenky v hráčských barech.
Ostatně i samo sázení bylo nedovoleným černým hazardem, nad kterým vládnoucí garnitura přivírala oči.
"Režim nás němě toleroval. Monitoroval nás, ale neohrožoval. Sázka je slovní smlouva. Když se teď spolu vsadíme, že za pět minut začne sněžit, berňák na nás taky nepřijde," zamrká šibalsky Balcar ve své obyčejné pražské kanceláři.
Fortuna byla moje dítě
Z požárního inspektora, který spolu s řezníkem Petrem Boumou, textařem Michalem Horáčkem a matematikem Josefem Kurkou vybudoval firmu Fortuna, je dnes magnát. Jeho duše hazardního hráče hnaná dopředu silnou touhou po výhře mu však nedovoluje nad obchodem svého života jásat.
"Necítím se jako vítěz. Pořád mám rozporuplný pocity, Fortuna byla moje dítě, něco, co jsem dlouho spřádal a plánoval. Přiznám se, že já jsem ji prodávat nechtěl," přemítá dnes.
Fortunu koupila česko-slovenská finanční skupiny Penta za víc než dvě miliardy korun. - více zde
Jenže cenu potvrdí až ve chvíli, kdy si pečlivě prozkoumá loňské výsledky a také až se prokáže, že Fortuna bude vydělávat stejným tempem (tj. 300 milionů novými majiteli. Může být proto ještě menší.
Balcar chtěl s prodejem ještě počkat až do chvíle, kdy budou smět bez obav do legálního hazardu investovat zahraniční firmy. Dnes jim to neumožňuje zákon. „Ke konci už jsme měli ale všichni čtyři tak jiný představy o tom, kam Fortunu směřovat a rozvíjet, že bylo dobře se toho zbavit,“ uznává po chvíli.
Vrací se do stájí
Jiří Balcar sedí u svého stolu a na protější stěně si prohlíží územní plán svého nového snu. Vrací se s ním tam, odkud vzešel: do stájí, startovních boxů a koňských dostihů. Chce stavět na kraji Prahy u Šeberova klusácké závodiště s parkurovou jízdárnou, hřištěm na pólo, zábavním centrem a odpalištěm pro golf.
Už jednou šla Balcarova myšlenka na víc než rok do šuplíku, když se pustili do prodeje Fortuny. Teď přišel čas dotáhnout projekt Hipodromu do konce a pozvednout tak český klusácký sport, který zapadl (s asi sedmi miliony, o které se ročně běhá) mezi okrajové sporty, jenž žije jen díky štědrým mecenášům, mezi něž Balcar patří. Splatí tak světu koní, co jej naučil.
Vše začalo v Chuchli
Jako třináctiletého přivedl Jiřího Balcara na chuchelské závodiště jeho otec. Objevil tam kouzlo sázek a začal odkrývat i černou hru bookmakerů mezi sebou a taje sázkařské matematiky. Za desítky korun z odhlášených obědů pokoušel štěstěnu, i když o štěstí se u sázkaře dá mluvit jen v počátcích. Za výhrou jinak stojí pečlivý kalkul.
Ještě dnes si pamatuje, že prvních 25 korun mu prohrál kůň jménem Norka, a dodnes ho provází přezdívka Jamík. To kvůli urputnosti, se kterou sázel na outsidera tohoto jména, který nakonec zvítězil.
"Kurzová sázka je spravedlivá. Jeden má matematickou výhodu, ale nese kůži na trh. Druhý má lehkou nevýhodu, ale zase si může vybrat, na koho a u koho vsadí," líčí Balcar.
 |
S bločkem plným čísel a pravděpodobností pak chodil do slavné herny U Nováků, kde se ve čtvrtek a v pátek večer scházeli černí bookmakeři. Ve dne byl inspektorem požární ochrany, večer sázel. Sledoval výsledky dostihů a pečlivě si zaznamenával úspěšnost jednotlivých koní a žokejů. Později začal sázet i na maďarské klusáky. Měl úspěch, ze čtyř dostihů si třikrát odnášel výhru.
Jakmile se ujistil, že umí přehrát tamní matadory, zkusil sám vypsat vlastní kurzy a přijmout sázky. Bylo mu jedenadvacet, když poprvé "držel" Chuchli. Zatímco v herně U Nováků platila džentlmenská pravidla, odnést si zisky z Chuchle, kde vládlo pěstní právo, vyžadovalo umět se vyhnout nebo postavit rvačkám.
"Tak vlastně začalo mé partnerství s Boumou. Dvakrát mě přepadli sázkaři, byli čtyři, policie se nedovoláte. Jeho zase obrali karbaníci úplně o všechno. Řekli jsme si víc hlav víc ví a z Petra šel opravdu velký respekt, usmívá se Balcar.
Když se zlomily ledy v roce 1989, trojice bookmakerů (to už byl ve hře i Josef Kurka) neváhala, začala obcházet úřady a hledat cestu, jak založit sázkařskou živnost.
"Ucítili jsme velkou příležitost stát se konečně z černých bookmakerů bílými. Jenže všude si klepali na čelo a posílali nás jinam." Vyprovodila je i úřednice odboru loterijních her na ministerstvu financí.
Psali si i zákon
Za pár týdnů však volala Balcarovi sama nešťastně zpátky, zda by jí nepomohl zákon, který jim brání podnikat, přepsat. Přál si to ministr. Balcar s kamarády totiž přizval do party ještě Michala Horáčka, který jako zástupce Občanského fóra stál u jednání s odstupujícími komunistickými pohlaváry.
"Uměl jim vysvětlit, že na kurzovém sázení není nic špatného a že se musí vymezit zákonem. Tím že se vyautují černí sázkaři, z nichž stát nic nemá," říká.
První sázková kancelář Fortuny otevírala 1. května 1990, ještě týž den, kdy ve Sbírce zákonů vyšly nové paragrafy k loterijnímu zákonu, který do té doby znal jen státní sazku a sportku. Pasáž pražské Lucerny byla tak narvaná sázkaři, že jí nebylo možné projít.
Do počátků firmy, která mu dnes vynese stamiliony, vložil Balcar na počátku statisíce korun. Společně s Boumou si vzal na starosti provoz a ekonomiku, kdežto vypisování kurzů a výchova bookmakerů zůstaly v rukách matematika Kurky
Fortuně se sice nedařilo vyjednat exkluzivitu pro nadvládu nad sázením na chuchelském závodišti, ale nakonec se ukázalo, že sázení na koníčky stejně nemá masovou oblibu.
"Lidé samozřejmě chtěli sázet na sporty, které znali a mysleli, že jim rozumějí. Začali jsme fotbalem a hokejem. Moc nám pomohlo mistrovství světa," vzpomíná.
Vyhodnocovali i majitelé
Díky obrovskému zájmu amatérských sázkařů firma vydělávala a mohla si dovolit otevírat další okénka na příjem sázek. Růst byl tak překotný, že majitelé Fortuny museli v noci dokonce sami chodit ručně vyhodnocovat, který tiket vyhrál a který naopak vynesl zisk jim.
Fortuna rostla a s tím také riziko, že se nepodaří uhlídat pokusy podvodníků vsadit si na už odehraný zápas, či dokonce manipulovat výsledky zápasů.
"Přišli jsme tak o pár milionů, ale nutilo nás to zdokonalit a přitvrdit limity. Dobře se zachoval i hokejový svaz, když zakázal hráčům sázet na vlastní zápasy," líčí Balcar.
Zároveň věděli, že musí otevírat nové pobočky, jinak je předběhne konkurence. Zamířili do Zlína a Ostravy. Tou dobou už denně lidé kupovali tikety za statisíce korun. Dnes už takové peníze zvládne 550 poboček Fortuny vybrat jen na sázkách na účastníky soutěže SuperStar.
Velký zlom nastal, když získala několik desítek milionů na úvěrech od spořitelny a Komerční banky. Životní injekce ukončila pachtění pobočku po pobočce a majitelé se soustředili na obchodní rozmach. Přivedli firmu na sousední Slovensko a do Polska. Fortuna se nakonec vrhla i na pole hracích automatů.
"Dlouho jsme se tomu bránili. Na rozdíl od džentlmenského kurzového sázení je tohle docela banditismus," uznává Balcar.
