„Nikdy jsem o tom neuvažovala, prodavačka bylo moje nouzové povolání,“ uvedla Wertheimová. „Jsem ale ráda. Tehdy jsem si řekla, že když už to musím dělat, tak budu dobrá,“ doplnila.
Syn se podle Wertheimové v podnikání našel. Před třemi lety si vzal na starosti rekonstrukci obchodu, vyměnil všechno zařízení, pořídil nové osvětlení a klimatizaci. Ráz obchodu tak, jak ho Wertheimová před lety převzala, ale zůstal. Je to i místo, kam si lidé chodí popovídat. „Nám se daří dobře, nemůžu si stěžovat. Pokud nás tady nepohltí nějaký supermarket, tak nekončíme,“ uvedla.
V začátku mi pomohl cizí člověk, říká majitelka první samoobsluhy u nás |
Na 26. ledna 1991 vzpomíná s euforií, nebyl to ale její nápad, že se dražby zúčastní. Do stejného obchodu ve Zbraslavi, kde tehdy pracovala, přišel jednou cizí pán, kterého si sama pojmenovala kouzelný dědeček. „Řekl mi, jděte do toho, vy na to máte. Tak jsem do toho šla, s velikými dluhy, ale šla,“ uvedla. Na vstup do aukce jí požadovaných 100.000 korun půjčil onen pán, další peníze si půjčila ve spořitelně - s úrokem 19 procent. Cena obchodu se v aukci vyšplhala na více než dva miliony korun.
Po dražbě šla s prodavačkami z obchodu na oběd do jedné smíchovské restaurace. Viděla se tam v televizi, i s aukčním kladívkem, které jí dal tehdejší ministr Tomáš Ježek. „To byl krásný moment,“ řekla Wertheimová.
Když se ohlédne zpět, ničeho nelituje, první dny ale podle ní nebyly lehké. „Když jsme začali podnikat, tak do měsíce tady dali zákaz vjezdu, vykoupali kanalizaci, vodu, takže jsme vůbec nedělali žádné tržby, prodejna byla div ne v krachu,“ uvedla. Samostatně by podle ní obchod fungovat nemohl, aktuálně spolupracuje se sítí CBA.
První „sámošku“ měli na Žižkově. Jít s košíkem mezi regály bylo nevídané |
Podnikání se podle Wertheimové za ta léta změnilo. „Vždycky vyjde nějaké nařízení nebo usnesení a my se furt musíme něčemu podrobovat a někam se hrnout. Dřív jsem si tady všechno dělala sama. Dnes už musíme mít daňovou firmu, která nám to všechno hlídá. Už to nejde všechno stihnout při tom podnikání,“ dodala.
V posledních letech si Wertheimová podle svých slov opakovaně říká, že práci v obchodě pověsí na hřebík. „Ale ono to nejde. Když něco vykopete ze země s dluhem, tak se vám to pak těžko opouští. A těm lidem bych asi chyběla. Já mám totiž pocit, že už jsem spíš takový maskot té prodejny,“ uvedla.
