Spolumajitel firmy Flenexa plus Michal Netolický.

Spolumajitel firmy Flenexa plus Michal Netolický. | foto: Michal Netolický

Dole ryby, nahoře zelenina. Akvaponické farmaření láká firmy i nadšence

  • 19
Sen o symbióze zahradničení a chovu ryb v jedné vodě se v Česku zatím nedaří ekonomicky rozchodit. Přesto se noví zájemci vrhají do spolupráce s firmami, které jim slibují postavit farmu na klíč. Akvaponie je tak byznys především pro dodavatele. Ne pro farmáře.

Firma Flenexa plus sídlí na okraji Přáslavic u Olomouce v bývalém vojenském areálu. Součástí pozemku je čtyřpatrový podzemní bunkr o deseti tisících metrech čtverečních. „Když jsme zvažovali jeho využití, narazili jsme na akvaponii,“ říká spolumajitel Michal Netolický.

Komerčně využívá ale jen zlomek plochy – místnost o zhruba 50 metrech čtverečních. Pod umělým osvětlením tu v obdélníkových bazéncích ve stojanech nad sebou plují v polystyrenu a plastových košíčcích saláty a bylinky.

„Jsme dnes nejdéle kontinuálně provozovanou komerční akvaponickou farmou, byť malou. Dodáváme do obchodů pět set salátů měsíčně,“ uvádí Netolický. Nezabývá se ledovými saláty, v konkurenci s tradičním zemědělstvím dává smysl pěstovat jen speciální druhy – saláty dubáček či batavia.

Chované pstruhy a jesetery zatím majitelé spotřebovávají sami. Deseticentimetrové rybičky zakoupené na sádkách do konzumní velikosti vykrmí během půl roku.

O Flenexe mluví jako o biotechnologické firmě, která se zabývá akvaponickým výzkumem. Pořádá školení pro budoucí akvaponisty, nabízí poradenství s technickým nastavením systému a také stavbu akvaponických farem na zakázku.

Co je akvaponie

„Není to o nákupu hardwaru, ale o sestavení funkčních technologií jako celku. Klíčové jsou znalosti biologie, chemie a biotechnologie a procesů, které se odehrávají v systému,“ zdůrazňuje. „Do vývoje v tuto chvíli investujeme z dalších firemních činností,“ dodává vystudovaný ekonom Netolický.

Růžové sny, šedá realita

Akvaponické farmy v Česku působí i po letech jako slepá ulička. „Pochybuji, že tu dnes někdo má funkční farmu. Aby to mohlo ekonomicky fungovat, musejí to být dvě nezávislé farmy – jedna na chov ryb a druhá hydroponický skleník,“ říká Jan Mráz, z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ten spolupracuje s akvaponisty, kteří se kvůli nespolehlivému dodavateli dostali do slepé uličky – konkrétně s farmou v Lánově a v Řisutech, které měl kompletně vybavit podnikatel Bohuslav Škoda.

Akvaponie podle Škody

O podnikání Bohuslava Škody a jeho nespokojených klientech psala MF DNES loni v červnu. Na jeho firmu Aquaponické farmy byl mezitím vyhlášen konkurz, věřitelům dluží téměř osm milionů. Není to přitom jeho první konkurz. Škodou řízený podnik „Farma pro všechny“ a další firmy zaměřené na akvaponii jsou psané na jeho matku. Loni s MF DNES komunikoval, letos to odmítl. „Majitelka firmy mi zakázala mluvit s novináři, a to jak ojejí české firmě, tak o dalších pobočkách,“ napsal.

Přestavba Ekofarmy 88 Krkonoše z Lánova u Vrchlabí stála stovky tisíc korun, než začala fungovat. „Zatím se prodejem moc nezabýváme, ale na podzim chceme otevřít kamenný obchod ve Vrchlabí s chladicím prodejním automatem na maso. Na farmářském trhu plánujeme mít dvakrát týdně stánek s čerstvou zeleninou,“ říká její jednatel Jaroslav Hampl. Ve skleníku s plochou 200 metrů čtverečních pěstuje rajčata, okurky, papriky, jahody, saláty a bylinky.

Tereze Moravcové, majitelce Aquaponic Park z Řisut u Slaného, dluží dodavatel Škoda podle insolvenčního rejstříku 3,4 milionu korun za nedodané vybavení. Hotovou farmu nepředal. „Byla jsem v zoufalé situaci, hledala jsem odborníka a obrátila jsem se na Jihočeskou univerzitu,“ vysvětluje. Nejdřív hodlá chovat ryby a do kombinace s pěstováním rostlin se pustí, až tato část bude fungovat.

Metodou pokus–omyl podle svých slov buduje akvaponickou farmu ve Rtyni v Podkrkonoší Pavel Adamů, majitel zemědělské firmy A-taurus. Také začínal se Škodou. „Potřebuje jen něco prodat, předvést to a jít na další investory. V začátku to dva až tři měsíce funguje,“ říká. Nejhorší podle něj je, že propagátoři vykreslují sklizně v růžových barvách, kdežto v realitě se ne všechno povede.

Zatím se mu daří chov sumečka afrického, kterého dodává do místní restaurace a lokálním zájemcům. Listovou zeleninu má zatím jen pro potřeby rodiny. „Nejsme žádní odborníci, plácáme se v tom. Chci přijít na to, jak by to mohlo fungovat,“ říká odhodlaně.

Megaplány za stovky milionů

Mráz má za to, že řada akvaponických farem v Česku jde nesprávnou cestou. „V komerčním pěstování nemůže voda fungovat v jedné smyčce, jak si to zřejmě původní dodavatel načetl na internetu v článcích o hobby akvaponických systémech,“ tvrdí. Další chybou bývá poddimenzované nastavení technologií – filtrace u ryb, vzduchování nebo průtoků vody.

U farem v Řisutech a v Lánově proto Mráz rozpojil oběh vody mezi rybami a rostlinami. Voda putuje od ryb k rostlinám, kde slouží jako pěstební roztok, ale zpátky k rybám už nejde.

Jednou z firem, která nechce jít cestou uzavřeného okruhu, je Taneco ze severu Moravy, za kterou stál loni zesnulý senátor František Čuba. Ta už od roku 2014 mluví o výstavbě megafarmy s izraelskými a finskými dodavateli akvaponických technologií.

„Budeme mít dvouokruhový systém – oddělený chov ryb a pěstování zeleniny, společná bude voda obohacená živinami. U rostlin to cirkuluje do vyčerpání živin, pak se to přes čističku vypustí,“ líčí Miroslav Škrabal, předseda představenstva Taneco.

Projekt v Třemešné na Bruntálsku chce začít stavět v polovině příštího roku. Farma má stát 750 milionů korun a produkovat 600 tun ryb a 405 tun zeleniny.

Stavbu komerčních megafarem avizuje také Michal Fojtík, který ještě loni pracoval pro Bohuslava Škodu. Nepohodli se však. Nyní má vlastní firmu Future Farming a sám nabízí stavbu farem na klíč.

Na webu prezentuje tři farmy v různém stupni výstavby. Obří projekty mají mít tisíce až desítky tisíc metrů čtverečních plochy a mají stát desítky až nízké stovky milionů korun. Peníze mají poskytnout soukromí investoři a banka.

Chov ryb má na farmách začít fungovat nejdřív, rostlinná část by se měla rozjet následující rok. „Produkty zatím neprodáváme, čekáme na kolaudaci první farmy v Kalech u Brna. Farma je schopna při plném provozu ročně vyprodukovat 45 tun zeleniny a 54 tun pstruha,“ líčí. Zájemcům o investování do oboru nabízí své dluhopisy. „V dluhopisech jsou proinvestovány nižší desítky milionů korun,“ uvádí.

Neodolatelná akvaponie

Podle Netolického je jedním z důvodů, proč akvaponie přitahuje, možnost pěstování na nezemědělské půdě. „V podstatě všechny větší projekty, které v tuto chvíli řešíme, mají tento charakter – stará JZD, průmyslové haly nebo sklárna, a to jak v obcích, tak ve městech,“ říká. Vyzdvihuje také úsporu vody, která cirkuluje a neodpařuje se tolik jako v tradičním zemědělství.

V malém by akvaponii chtěl vyzkoušet také Michal Kříž, který se s partou mladých lidí chystá vybudovat komunitní zahradu na pražském Žižkově. „Je to něco nového, inovativního, proč to nezkusit?“ uvádí s tím, že se chystá na prohlídku do Přáslavic.