Stejně jako všechny české hory i Praděd téměř celý leden bojoval s nedostatkem sněhu. Přitom tady, na nejvýše položeném místě, kde se v Česku lyžuje, dosud nevěděli, co to málo sněhu je. Vždy tomu bylo právě naopak - každý rok tu bojují s několikametrovou pokrývkou a Praděd tradičně zůstává místem s nejdelší lyžařskou sezonou u nás.
Letos sem sice od Vánoc přijížděli lyžaři, ale pouze na běžky. Už před Štědrým dnem se zdejší chataři dali dohromady a protáhli běžkařskou stopu.
Loni touhle dobou byste bez problémů dojeli až na Šerák, letos byla v provozu pouze šest kilometrů dlouhá stopa z Ovčárny, kam vás vyveze autobus, na Švýcárnu, k turistické chatě v místech, kde v 19. století stály salaše.
Ale nemusíte být běžkařem, abyste si pohodu nejvyšší hory Jeseníků a Moravy, 1491 metrů vysokého Pradědu, vychutnali.
Horská služba sice varuje před výlety po zledovatělých turistických chodnících, kde v posledních dnech přibyl sníh, poměrně bezpečným výletem je však výšlap na samotný Praděd ke zdejší rozhledně, která září na kilometry daleko.
Výhled na celý Jeseník
Jde o poměrně krátkou túru, tam i zpět je to kolem šesti kilometrů. Vyrážíme z Ovčárny, kam turisty kvůli ochraně přírody vozí autobus (za 14 korun bez zavazadel) nebo kam můžete za poplatek 360 korun vyjet autem.
Od stylových horských hotelů vede cesta nahoru k budově horské služby a vlekům. Čas od času se kolem nás závodním tempem proženou osamělí běžkaři, potkáváme i mladého chlapce, který si teprve první krůčky a prudké zastavení na lyžích trénuje.
Ještě pár kroků a nabízí se nám krásný výhled na okolí - dole v údolí vidíme polom, který před pár lety postihl svahy podél turistické stezky vedoucí k pramenům Bílé Opavy.
Nedaleko odtud se tyčí i pověstmi opředené Petrovy kameny - zvláštní skála tabulovitého tvaru, která se jako zázrakem drží na holém hřebeni. Je to zároveň místo, kde prý o svatojánské noci pořádaly své reje čarodějnice. Právě tady prý připravovaly své čáry pro příští rok.
Ale svůj název soubor skal dostal po nešťastném kováři, jehož krásná dcera odtud skočila. Měla být vydána krutému pánu ze Sovince, raději volila smrt. Kvůli ochraně vzácných a ohrožených rostlin nejsou však Petrovy kameny přístupné. V zimě se na jejich severních svazích lyžuje.
Za chvíli vykoukne i uřezaný kopec, kontroverzní stavba elektrárny Dlouhé Stráně, která tak změnila ráz Jeseníků.
Cesta se rozdvojuje - doleva z kopce si to sviští běžkaři směrem na Švýcárnu, doprava je Praděd.
Téměř po celou dobu cesty je vidět náš cíl. 162 metrů vysoká televizní věž. Když je dobrá viditelnost, vyrážejí sem zástupy turistů, kteří z její vyhlídkové plošiny obdivují Jeseníky. Věž byla postavena na místě půvabné kamenné rozhledny, která se v roce 1959 zřítila.
Přituhuje, začíná foukat a chůze po cestě lehce zaváté sněhem se stává stále obtížnější. Zbývá zdolat posledních dvě stě metrů do prudkého kopce... a dobyli jsme vrchol.
Odměnou je nám posezení v restauraci, odtud pak vyjíždíme výtahem na rozhlednu. Ten výhled na Jeseníky a okolí je nepřekonatelný.
