Dobrým výchozím místem výletu na Lucký vrch je železniční zastávka Borová. Odtud pozvolna stoupám zavátou polní cestou do osady Dědek, kde se napojím na značenou cestu.
Hustá ranní mlha se rozplynula a zimní slunce přichystalo ostré, mrazivé azúro. Už se těším na úchvatnou vyhlídku, která prý na Vysočině nemá obdoby. Důvodem je hlavně izolovaná poloha Luckého vrchu, jakoby odtrženého od kompaktnějšího tělesa Žďárských vrchů.
Žďárské vrchy v těchto končinách ohromí nezvykle členitým reliéfem, takže blízká krajina získává zdánlivě horský charakter. A to i přes nadmořskou výši 739 metrů.
Unikátní horská chata
Přímo pod vrcholovou skalkou poskytuje celoroční zázemí útulná chata, na Českomoravské vrchovině jediná svého druhu. Poprvé přivítala hosty už na sklonku 30. let minulého století.
Osud chaty zpečetily na dlouhou dobu únorové události, po nichž Lucký vrch ovládla armáda. Se změnou poměrů sem pak přicházeli různí podnikavci, jejichž jediným cílem bylo co nejvíc vyrýžovat. Jenže tato "zlatá žíla" se nakonec ukázala jako hodně jalová. Tak si většinou záhy spakovali kufry a odtáhli těžit jinam.
Chata na Luckém vrchu již z vnější strany prozrazuje prvorepublikový vznik
Asi před deseti lety se tu stal hospodářem Milič Sypták. Chatu udržuje v tradičním duchu. Takže přívrženci sterilních restaurantů, kde se chlorový dech sava mísí s výpary dávkovačů syntetického Středomoří, nechť se raději Luckému vrchu vyhnou. Zato turistům, co rádi posedí vedle rozpálených kamen, zde radostí zatančí duše. Ceny jídel jsou příznivé a pro povzbuzení chuti poslouží panák takzvaného vánku, originálního místního likéru. Na památku si hosté mohou odnést turistickou známku nebo třeba sklenici pravého nepančovaného medu z květů okolních luk.
Severní obzor z Luckého vrchu, tentokrát bohužel bez Sněžky
Interiér zdejší restaurace
Postávám na terase, odkud je krásný výhled na Žďárské vrchy. Kolem skučí vítr a z hlubokého údolí se derou vzhůru roztrhaná oblaka. Obrysy kopců se chvílemi ztrácejí. Ale co valící se mraky ubraly na dálce, to přidaly na syrovosti.
Nejhezčí pohled se tevírá z plání za chatou směrem k severu. Při ideálních podmínkách je odsud podle Miliče Syptáka krásně vidět řetěz pohraničních pohoří. Od Sněžky a Krkonoš přes Orlické hory, Králický Sněžník až po Jeseníky s Pradědem. Dnes je to s viditelností bohužel horší, Sněžku ne a ne zahlédnout, ale i tak výhled působí závratně.
Výhled do údolí s rozptýlenou zástavbou obce Telecí, na pozadí se v oparu ztrácí členité panorama Žďárských vrchů
Záhada rybenské lípy aneb když mapy mlží
nevěřte mapámLípu v Pusté Rybné zakresluje Zimní turistická a lyžařská mapa, Novoměstsko, Bystřicko, Žďársko, Poličsko, Svratecko z roku 2010, vydavatel Nové Město na Moravě, Mikroregion Novoměstsko a Bystřice nad Pernštejnem. Lípa je také zanesena v mapě KČT, Žďárské vrchy, rok vydání 1993. To ale ještě teoreticky mohla stát, i když podle místních nikoli. Také máte špatný zážitek s mapami, jako my? Podělte se o něj s ostaními čtenáři v diskusi. |
Tři kilometry od Luckého vrchu se pod mírnými zalesněnými pahorky krčí obec Pustá Rybná, kam směřuje červená značka. Zavála mě sem stručná poznámka v mapě: Lípa, stáří 900 let! Porovnávám její polohu v mapě s terénem, těkám očima po okolí a snažím se mezi holým větvovím stromů identifikovat tu správnou korunu. Bezvýsledně.
"Určitě bude dominantní, mohutná a tudíž nepřehlédnutelná," nenechávám se odradit. Avšak marná snaha, nezbývá než se optat.
Na parkovišti před hospodou potkávám dvojici místních, kteří mi záhadu rybenské lípy hbitě objasňují: "Ta lípa už dávno není. Možná tak dvacet, třicet i víc let. Lidi, co sem přijedou, se po ní hodně ptají. Protože ji mapy stále uvádějí." Chlapi milí, nejen v mapách. Chyba se přenesla i do některých odkazů internetu. Ukazují mi směr k místu, kde se lípa dříve tyčila. Obec tam prý nainstalovala alespoň informační panel, aby turisté neodcházeli s prázdnou. Jen doufám, že si ze mě chlapci nevystřelili.
Mírné severní svahy Luckého vrchu cestou od Borové
Jižní stráň Luckého vrchu od Telecího
Nádherná stodola a tajemné Rybenské Perničky
Ovšem i bez lípy zůstává Pustá Rybná nesmírně přitažlivá. Přímo v obci se zachovala nádherná ukázka původní lidové architektury, takzvaná polygonální stodola. Název typu stavby se odvozuje od jejího mnohoúhelníkového půdorysu. Stavba je celá ze dřeva a díky vysoké střeše a nezvyklému členění trochu připomíná kostelík. Jen bez věže.
Červená značka odtud pokračuje do známého centra Žďárských vrchů, Svratky. Dva kilometry za obcí, uvnitř smrkového polesí, míjí malebné skalní útvary Rybenské Perničky. Na vrcholové plošině ukrývají zvláštní miskovité prohlubně, spojené v minulosti s mnoha bájemi o prastarém pohanském obětišti. Teď v zimě jsou Rybenské Perničky opuštěné, během jiných ročních období sem ale rádi míří horolezci.
Polygonální stodola v Pusté Rybné. Nepatrně odlišná se zachovala i v Telecím, kde tvoří zadní trakt roubené usedlosti
Přírodní památky Rybenské Perničky. Typická vrcholová skaliska Žďárských vrchů vymodelovaná mrazovým zvětráváním
Kapitální lípa, která zpívala
Z Rybenských Perniček se vracím zpět do sedla pod Luckým vrchem a posléze sestupuji okolo rozptýlených statků až do centra obce Telecí. To proto, abych si spravil dopolední "lipový" debakl. Zdejší lípa je totiž také proslulá a na rozdíl od té v Pusté Rybné se těší dobrému zdraví. Roste tu už neuvěřitelných sedm staletí. A prozatím obsadila symbolickou bronzovou příčku třetí největší lípy Česka. Obvod jejího kmene dosahuje jedenácti metrů.
Avšak žádná čísla ani fotografie nenahradí skutečný dojem z tak velkolepého stromu. Poměrně nízký, extrémně mohutný kmen se ve výši tří metrů rozvětvuje do spleti protáhlých silných větví, připomínajících gigantická chapadla.
Strom navíc obestírají magické pověsti, které jí věnovaly jméno "Lukasova zpívající lípa". Lukasova podle příjmení dávných majitelů přilehlé rázovité usedlosti, jejíž historie sahá do poloviny 16. století. Označení zpívající pak vysvětluje příběh z dob, kdy se prý v její koruně po večerech tajně scházeli čeští bratři ke svým bohoslužbám. Zpěv ukrytých věřících se nesl po kraji, takže vnikl dojem, že vlastně zpívá strom.
Podle jiné varianty se schovával v dutém kmeni evangelík, snad obyvatel statku, a přepisoval zakázané knihy. Přitom si hlasitě prozpěvoval žalmy.
Mohutný kmen Lukasovy zpívající lípy stále ukrývá ohromnou dutinu
Okolo lípy vede žlutá značka, která opět stoupá na Lucký vrch. Ačkoli nebe hraje jasnou modří, Sněžka bohužel stále zůstává v nedohlednu. Nakonec tedy potřetí využívám červeně značenou stezku, nyní do Poličky, kde můj zhruba 22 km dlouhý výlet končí.
může se hoditJak se tam dostat Místní autobusová linka staví přímo v sedle pod chatou na zastávce Telecí – Lucký vrch. Čekárnu zvenčí zdobí barevná nástěnná malba běžkaře, takže je jasné, kdo ji asi nejvíc využívá. Při delším přechodu můžete zvolit za startovní či cílový bod výletu Svratku a přilehlé obce, například Křižánky nebo Milovy, kam jezdí autobusy z Nového Města na Moravě. Motoristé v létě zaparkují bezprostředně pod chatou, během zimy o něco níže. Kraj staletých stromů Užitečné weby |
