Ideální vstupní bránu do Kokotska představuje Nová Huť, která tvoří součást obce Dýšiny ležící několik kilometrů severovýchodně od Plzně. Odtud nás čeká zajímavý devítikilometrový okruh naučné stezky Kokotské rybníky.
Začínáme u Čůráčku
Brzy za úvodním panelem se dostaneme k Čůráčku, pramene, který tryská z útrob úbočí Kokotského hřebene a kde můžeme nabrat první zásoby pitné vody. Záhy mineme působivě upravené torzo "Velkého smrku" a poté se dostaneme k tajemnému Čertovu kameni.
Legendami opředený Čertův kámen. Na některých mapách je ale označován názvem Ostrý kámen.
Černý buližníkový útes prý původně překážel na dvorku jednoho z okolních statků. Naštvaný statkář se tedy dohodl s čertem, aby skalisko odstranil a odnesl ho až na Kokotské rybníky. Statkář dal v sázku svoji duši, čert zase rychlost, protože úkol musel stihnout do doby, než kněz v blízkém kostele odzpívá pašije. Jenže nemotornému pekelníkovi kámen cestou vypadl, a když kněz dokončil pašije, byl s kamenem akorát před začátkem Kokotského hřebene. A právě tady kámen vzteky upustil.
Kokot znamená kohout
Z Čertova kamene nám zbývá kousek cesty do Kokota, tedy respektive do místa, kde dříve stála stejnojmenná středověká ves. Tady díky informačnímu panelu konečně rozluštíme skutečný původ tohoto názvu. Žádná bizarnost se ovšem nekoná, ve staročeštině totiž výraz kokot označoval kohouta. Dodnes se užívá v některých jihoslovanských jazycích, obec Kokoti najdeme například na západě Bosny a blízká Černá Hora se pyšní dokonce dvěma Kokoty: Horním a Dolním.
Místní pojmenování Kokot pravděpodobně vzniklo podle skalisek na Kokotském hřebeni, které svým tvarem připomínají hřebínek kohouta. Existenci někdejšího Kokota nyní připomínají pouze drobné terénní nerovnosti, osud obce totiž zpečetilo neklidné 15. století. Tehdy ho vypálila vojska Strakonické jednoty bojující proti králi Jiřímu z Poděbrad. Archeologické výzkumy odhalily, že Kokot patří mezi největší zaniklé středověké vsi České republiky.
Vzhůru k vrcholu
Bezprostředně za zaniklou obcí se uvnitř lesa ukrývá Dolní kokotský rybník. Dnes je z valné části zarostlý, jen podél hráze se rozprostírá kovově lesklá hladina, během podzimních plískanic ale působí až magickým dojmem. Ze staletých dubů rostoucích na hrázi se ozývá šustění padajících žaludů, přilehlé břehy halí hustá mlha a podmanivé ticho občas prořízne hašteřivé skřehotání divokých kachen.
Dolní a Horní kokotský rybník spojuje vlhká niva potoka Svatky. I Dolní kokotský rybník už je zarostlý orobincem a rákosem a oba neobhospodařované rybníky se tak postupem času změnily na důležitá stanoviště vzácných rostlin i živočichů.
Na místě, kde ve středověku stál Kokot, dnes zůstaly pouze terénní nerovnosti.
Horní kokotský rybník, druhý zachovaný pozůstatek někdejší soustavy čtyř Kokotských rybníků
Odtud se lehce dostaneme k dalšímu zastavení, které najdeme poblíž nejvyššího bodu celého Kokotska. Kdo chce skutečně pokořit Kokotsko a stanout přesně na vrcholu, ten se ještě musí probít až ke kovovému stožáru se signalizačním světlem pro letadla v hustém mladém porostu lesní školky. Kdysi dávno tu ale stála rozhledna.
Pak nás už čeká příjemný sestup přes rozlehlou bučinu až do starobylé obce Bušovice, která se může pochlubit hlavně zajímavými ukázkami roubené architektury a pěkným barokním zámečkem. Poslední etapa stezky potom vede převážně otevřenou krajinou. Místní experti doporučují turistům navštívit hlavně desáté zastavení, kde lze za extrémně příznivých podmínek zahlédnout i krušnohorský Klínovec.
Kokotsko není pouhopouhá kuriozita
Absolvování naučné stezky je výborným tipem na sobotní rodinný výlet, všichni si totiž bezesporu odnesou příjemný zážitek a výborně se pobaví. Dospělé rozveselí vskutku unikátní koncentrace lechtivých názvů a skvěle provedené informační tabule, pro děti je na oplátku u každého zastavení připravený malý kvíz.
V širším okolí Kokotska najdeme spoustu dalších atraktivních cílů. Například mezi Novou Hutí a Chrástem u Plzně prochází značená cesta okolo odkrytých základů vodního hamru, nad nedalekým údolím Berounky se tyčí zříceniny hradu Věžky a ihned za Chrástem si přijdou na své milovníci technických památek, tamní železniční viadukt totiž bývá spojován s osobností Gustava Eiffela. Zdatní turisté si pak mohou průzkumem Kokotska zpestřit putování do Rokycan.
Jak se tam dostatNaučná stezka začíná i končí v Dýšině – Nové Huti, kam sporadicky zajíždějí autobusy linek 53 a 54 plzeňské dopravy. Během víkendu bude ale lepší cestovat vlakem do železniční stanice Chrást u Plzně a odtud pokračovat pěšky až k úvodnímu panelu. Modrá značka vás sem přivede během půlhodiny cesty. Můžete vyrazit i ze železniční zastávky Střapole, položené na trase lokálky z Chrástu do Radnic. Po kilometru chůze vycházkovým okruhem Starostovy vyhlídky se ocitnete v Bušovicích u devátého zastavení naučné stezky. |
