Takový hrad jste ještě neviděli! Celý zvenčí i zevnitř obestavěný lešenářskými trubkami, kolem dokola obehnaný neproniknutelným drátěným pletivem a shora skoro celý přikrytý plechem. Předem neinformovaný návštěvník bývá obvykle v šoku. Zvláště když dodatečně zjistí, že do hradu jménem Vízmburk se vstupovat nesmí, a pokud je zrovna otevřeno, může se dovnitř pouze s průvodcem.
Unikátní objev evropského významu
Bizarní vzhled historického objektu má však svou logiku a souvisí s pozoruhodnou historií posledních 40 let. Roku 1972 začal na Vízmburku provádět archeologický výzkum profesor Antonín Hejna, rodák z nedaleké Úpice a přední český archeolog zaměřený na období středověku. Chtěl odkrýt předpokládané základy zdí, k velkému údivu však ze země vykopal zdi v úrovni druhého podlaží vysoké až osm metrů! Vše bylo více než 500 let zavaleno a překryto troskami věže, která byla roku 1447 záměrně zbořena tak, aby poničila hrad a ten nemohl dále sloužit svému účelu. Hejnův objev se stal senzací evropského významu a soudobý tisk nazval Vízmburk východočeskými nebo podkrkonošskými Pompejemi.
Rozsahem nevelký, z hlediska architektonického ovšem neobvyklý hrad postavil ve 13. století pan Tas z rodu erbu třmene. Byl to chráněnec krále Václava II. a na jeho dvoře udělal úspěšnou politickou kariéru. Dotáhl to až na funkci královského podkomořího. Právě proto si mohl nechat postavit hrad, který se z hlediska architektonického podobal hradům královským. Byť šlo jenom o miniaturu, měl honosně vyzdobený palác, samostatnou kapli a řadu dalších prvků, svědčících o privilegovaném postavení stavitele.
Zánik Vízmburku roku 1447 byl záměrný. Hrad odkoupila slezská knížata a nechala jej zbořit, aby nesloužil jako opěrný bod loupeživým bandám bezprizorních vysloužilých husitů.
Co s východočeskými Pompejemi?
Smrtí profesora Hejny v roce 1986 archeologický výzkum na Vízmburku v podstatě skončil a najednou se nevědělo, co si počít s vykopanou architektonickou památkou první kategorie. Obnažené zdivo z bílé opuky se vlivem povětrnostních vlivů začalo rozpadat a sypat, mnoho dalších cenných odkryvů zničili návštěvníci. Například se jim podařilo zaházet vyčištěnou osmimetrovou studnu se zřídlem vody!
Během několika let se zdi znatelně snížily a nově objevenému hradu hrozil další, v pořadí druhý novodobý zánik. Areál byl proto provizorně zastřešený, oplocený a zabezpečený proti vstupu. Státní památková péče si s východočeskými Pompejemi zkrátka nedokázala poradit.
Hradní příkop, kde se konají kulturní akce.
Hradní vrch Vízmberk z údolí Úpy
Zanedbané a znehodnocené archeologické nálezy se částečně podařilo zdokumentovat a zrestaurovat členům Sdružení pro Vízmburk, které bylo založené roku 2002 jako reakce na rychle se zhoršující stav hradní lokality. Od té doby se postupně restaurují a konzervují zdi, čistí areál, existují i plány na nové zastřešení. Vše jde ovšem velmi pomalu, neboť se jedná o bohulibou činnost bez nároků na adekvátní finanční odměnu.
Roku 2009 proběhla první návštěvní sezona, v příkopu pod hradem se pravidelně konají různé kulturní akce v dobových kostýmech. O činnosti sdružení, pravidelných víkendových brigádách a připravovaných akcích informují veřejnost webové stránky www.vizmburk.cz.
Jarní víkendová brigáda na hradě
Masakr u Devíti křížů
Může se hoditJak se tam dostat
Mapa Návrh okružní trasy: |
Pokud se vydáte na Vízmburk nejobvyklejší cestou od Červeného Kostelce, u silnice do Rtyně (resp. Trutnova) při rozcestí zvaném U Devíti křížů si povšimněte nenápadného starobylého kříže. Na jeho kamenném podstavci najdete devět symbolicky vytesaných malých křížků, které upomínají na krvavou událost související s Vízmburkem. V české literatuře její příběh zaznamenala například Božena Němcová v Babičce, zmiňuje ji rovněž Alois Jirásek.
Podle jedné verze lidové pověsti se na tomto místě roku 1428 utkal za letní noční bouře syn hradního pána Heřman s ženichem své milované dívky, toho času novomanželky. Do bitky obou družin zasáhl nevědomky sám hradní pán hledající v noci svého syna. Při neočekávaném střetu ho nevědomky zabil sám syn Heřman. Ten nakonec zůstal jako jediný naživu, neboť i jeho milovaná dívka poté, co spatřila hrůzu kolem sebe, spáchala sebevraždu.
Od těch dob stávalo na místě devět samostatných dřevěných křížů, které postupně uhnívaly a opět byly nahrazovány novými. Teprve roku 1794 je nahradil jeden kříž kamenný, jenž tu stojí dodnes. Název U Devíti křížů nese i opodál stojící motorest. V současnosti je mimo provoz, protože prochází rekonstrukcí.
Po stopách princezny Bathildy
V okolí Vízmburka je mnoho dalších pozoruhodných míst, o nichž běžný návštěvník nemá ani zdání. Mimořádně hezké a malebné je údolí řeky Úpy, které je pokračováním známého Babiččina údolí. Směrem k němu, tedy po proudu řeky, vás bude provázet například naučná stezka Po stopách pánů erbu třmene. Další tabule naučné stezky zvané U nás se věnují mnoha zajímavostem v okolí obce Havlovice nad Úpou, která roku 2007 zvítězila v soutěži Vesnice roku. Jak zjistíte, každý strom a každý kámen tu má svou historii a promlouvá nějakým příběhem. Není ani divu, že právě v tomto kraji čerpala spisovatelka Božena Němcová podklady pro svá literární díla.
Lávka přes Úpu pod Boušínem
V záplavě mnoha cedulí a místních tras je dobré přidržet se osvědčených turistických značek a z Vízmburka nasměrovat případné další putování na červenou trasu po pravém břehu Úpy. Cesta vás svede do malebného venkovského Podhradí, kde se před domy suší prádlo a v chlévech bučí krávy. Zde přejdete po mostě řeku a kolem drobných památek z 19. století (mlýn, mandl, vodní elektrárna, fořtovna, šiškovna) dojdete na začátek cesty princezny Bathildy, která vede v délce cca 12 km do ratibořického zámku. Hezky se po ní jede na kole anebo šlape pěšky v kteroukoli roční dobu.
Po některé z několika hezkých lávek lze taky přejít řeku na opačný levý břeh a vrátit se do Červeného Kostelce, případně k autu zaparkovanému poblíž hradu Vízmburk.
Vízmburk
