V USA ho střeží v rezervaci, v Česku skončil na dlažbě

Leckterý cestovatel obdivuje zkamenělé stromy v arizonském Petrified Forest, druhém nejstarším Národním parku USA, který vznikl v roce 1906. Málokdo ale tuší, že o půl století dříve byl stejný výtvor přírody poprvé na světě odborně zdokumentován z opačného koutu zeměkoule. A to od nás. Z Jestřebích hor v severovýchodních Čechách.

Světová senzace

Roku 1857 zavítal do Jestřebích hor Heinrich Robert Goeppert, profesor vratislavské univerzity. V poznámkách ze svého putování uvádí: "Když jdeme z Radvanic do Pasek, při výstupu si všimneme mnoha úlomků zkamenělých, tu a tam, ve skalách ještě pevně sedících kmenů," a pokračuje "...tisíce jsou jich při výstupu z lesa v takové hojnosti, že je ani na minutu neztrácíme z očí. Některé dosahují délky i šesti metrů a šířky půldruhého metru."

Jelikož Goeppert se původně domníval, že zkameněliny náleží k dávným příbuzným dnešních jihoamerických araukárií, přiřadil jim označení araukarit. Lokalitu nazval "Zkamenělým lesem od Radvanic".

Celkovou hmotnost  fosilií v místě největšího nakupení (na ploše o rozloze zhruba dva hektary) odhadoval na 1.600 tun. A neopomenul dodat, že podobné naleziště nemá na žádném jiném kontinentu obdoby.

 
V létě 1930 byl nalezen největší a nejkrásnější exemplář araukaritu
u Radvanic v oblasti tzv. Třídomků ve Slavětíně.
Zdroj: "Radvanice, kapitoly z dějin obce pod Jestřebími horami"/ Roman Reil

KDE SE VZAL ZKAMENĚLÝ LES

Na sklonku prvohor, asi před 300 miliony lety, připlavily vodní toky na dno mělké sníženiny ohromné množství kmenů. Patřily rostlinám ze skupiny kordaitů, pravděpodobným předchůdcům dnešních jehličnanů. Postupem času je pohřbily další usazeniny, zejména písek, z něhož se pozvolna začala uvolňovat kyselina křemičitá, která dřevitou hmotu nejprve impregnovala, následně zcela prostoupila a změnila v různé modifikace oxidu křemičitého - křemen, chalcedon, opál, přičemž jí ponechala původní tvar. 

Dekorace i kámen do dlažby

Publicita přinesla též odvrácenou tvář. Nejzajímavější kusy se začaly přesouvat do muzejních sbírek, hon na araukarity zahájili obchodníci s přírodninami i sběratelé. Dobové zprávy hovoří jasně: "Nerozum a chamtivost lidí způsobila, že největší kusy, které doposud dřímaly v mechu jehličnatých lesů, se staly předmětem obchodu a vývozu".

Vrcholem se stal případ, kdy bylo odvezeno plných jedenáct vagónů zkamenělého dřeva. Kvůli nedostatku kvalitního kamene araukarity dokonce skončily jako štěrk nebo v městské dlažbě.

Stranou nezůstali ani místní - nejprve příležitostně užívali araukaritů k úpravě polních komunikací. Později i oni podlehli jejich svůdnému kouzlu a nastalo stěhování do zahrádek, parků i skalek. Není snad jediné chalupy, u které by chyběla ukázka, setkat se s nimi lze i na hřbitovech.

Do sféry kuriozit je nutné zařadit pomníčky válečných obětí v Odolově, Markoušovicích nebo Slavětíně, zbudované z velkých kusů fosilizovaných kmenů či interiér Božího hrobu v Mariánském sadu na okraji Malých Svatoňovic. Stěny temné síně se lesknou krystalky křemene na trhlinách araukaritů. I tady se nabízí srovnání s arizonským národním parkem, kde se nalézá tzv. Agate House - bývalé indiánské pueblo postavené z úlomků zkamenělých dřev.

Pomníček válečných obětí v Odolově
* VÍCE FOTEK SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Přestože zdejší vzorky tolik nehýří pestrými barvami, jako na některých zahraničních nalezištích, byly sběrateli příležitostně rozřezávány a leštěny. Zejména ty s patrnou strukturou původní dřevité hmoty.

Pokuta 5.000 Kč a 14 dní vězení

Zkamenělý les se dočkal poněkud opožděné ochrany symbolických "pět minut po dvanácté" v roce 1933. Tehdy bylo vyhlášeno chráněné území "Radvanické araukarity" a na obvodu obcí Radvanic, Markoušovic, Slavětína, Lhoty, Starého Sedloňova a Bezděkova vstoupil v platnost zákaz poškozování a sběru zkamenělin.

Už tři roky předtím, v roce 1930, vydal tehdejší osvícený hejtman Trutnova vyhlášku, podle které hrozilo každému, kdo by zkameněliny odnášel nebo poškozoval, trest vězení až na 14 dní, nebo pokuta až 5.000 kč.

Vyhláška Okresního úřadu v Trutnově z roku 1930
Zdroj: "Radvanice, kapitoly z dějin obce pod Jestřebími horami" / Roman Reil
* CHCETE-LI SI PŘEČÍST CELOU VYHLÁŠKU VČ. TRESTŮ, KLIKNĚTE NA FOTKU

Nová přírodní rezervace ale neměla dlouhého trvání, v roce 1965 byla zrušena. Důvod? Lokalita se ocitla v takové fázi devastace, kdy prakticky již nebylo co chránit.

Poslední ránu z milosti uštědřila "Zkamenělému lesu" zahrádkářská výstava "Krakonošova zahrada", která se na sklonku 60. let minulého století konala v nedalekých Malých Svatoňovicích: "Dlouhé týdny chlapi sváželi na traktorech araukarity, sál byl až po strop nacpanej zkamenělým dřevem," vzpomínají pamětníci. Na původní místa se však exponáty nevrátily...

JESTŘEBÍ HORY

Leží na rozhraní Trutnovska a Náchodska. Patří k celku Žacléřské vrchoviny, tvoří cca. 19 km dlouhý hřeben, po kterém prochází jižní hranice CHKO  Broumovsko. Nejvyšším vrchem je Žaltman ( 739 m ) s volně přístupnou rozhlednou.

NALEZIŠTĚ ZKAMENĚLIN

Česko: Bohatými nálezy araukaritů oplývá Podkrkonoší (zejména okolí Nové Paky), se zkamenělými dřevy se lze setkat také na Plzeňsku, Rakovnicku, u Znojma a mnoha dalších místech. Nikde však jejich lokální koncentrace nedosáhla takového množství, jako v případě "Radvanického zkamenělého lesa".
Zahraničí: K nejznámějším patří NP Petrified Forest ( Arizona - USA ), velmi atraktivní  naleziště leží v mongolské poušti Gobi.

Existovala řešení?

Po bitvě je každý generálem, nicméně nikdy nelze vyloučit, že se podobná situace nezopakuje u jiných divů přírody, které se zatím nejeví tolik vzácnými. 

Radvanický zkamenělý les představuje typickou ukázku, kdy v prvopočátku naprosto selhal mechanismus ochrany. Ta se měla okamžitě vztahovat nejméně na nejdůležitější dva hektary, popisované profesorem Goeppertem.

Samozřejmě, sběratelská vášeň leckdy nezná omezení a kdo by netoužil uložit si doma na poličku neobvyklou přírodninu, coby památku hezkého výletu? I tady se ale naskýtala plocha pro rozumný kompromis - mezi haldami kamení sesbíraného z polí zajisté nebylo obtížné najít drobný vzorek a současně neuškodit.

Poslední "třísky" z vzácného lesa

V současné době se na svém původním stanovišti nachází pouze několik málo ukázek araukaritů, roztroušených po celém území Jestřebích hor. Jedna z nich - Kryštofova skála, která společně s částí lokality spadá pod CHKO Broumovsko, je také téměř zničena návštěvníky. Pokud se nenajde způsob, jak zbytky vzácných fosilií ochránit před nenechavci, za pár let se na ně budeme jezdit dívat třeba právě do Spojených států.

STROJ ČASU

*** ČTĚTE SERIÁL STROJEM ČASU PO ČESKU - ZDE
V seriálu mapujeme místa, která se v posledních desetiletích zásadně změnila. Všímáme si objektů, po nichž nezůstalo nic, jen jizvy v duších lidí nebo vzpomínky. Naopak přibližujeme i místa, která, kdysi zdevastovaná, povstala z popela...

Redakce iDNES děkuje za poskytnuté fotografie panu Romanovi Reilovi, řediteli Okresního archivu Trutnov, autorovi knihy "Radvanice, kapitoly z dějin obce pod Jestřebími horami." Publikaci vydala v roce 2005 obec Radvanice ve spolupráci se Státním okresním archivem Trutnov.

Text a fotografie: Jakub Hloušek, s použitím materiálů z časopisu Minerál, publikace Malé Svatoňovice a "Radvanice, kapitoly z dějin obce pod Jestřebími horami."

Jestřebí hory: dokonalá ukázka zkamenělého stromu (2003)

I tento araukarit se před časem ocitl na korbě "vétřiesky" - naštěstí se transport nezdařil

Hříčka přírody: v některých případech může být na první pohled obtížné odlišit fosilizované dřevo od skutečného

Pomníček válečných obětí v Odolově, s obdobnými se lze setkat např. v Markoušovicích. Coby dekorační kámen posloužily atraktivně zbarvené zkamenělého dřeva (2003)

Naši předkové dovedli odolného křemene araukaritů využít i prakticky - třeba při údržbě polních cest

Jeden z mála zachovaných pozůstatků prokřemenělého kmene na původním stanovišti u "Panské cesty" nedaleko Jestřebí boudy

Motiv z osady Paseka u Radvanic - v přilehlém okolí se rozkládaly nejzajímavější partie zdokumentované profesorem Goeppertem (2003)

Pohled z nejvyššího vrcholu Jestřebích hor k Adršpašskoteplickým skalám

V létě 1930 byl nalezen největší a nejkrásnější exemplář araukaritu u Radvanic v oblasti takzvaných Třídomků ve Slavětíně.

Vyhláška Okresního úřadu v Trutnově z roku 1930 měla araukarity chránit. Devastaci naleziště se však zabránit nepodařilo.

Neobvyklý nález z roku 1930 měřil 15 až 17 metrů a byl silný 70 až 80 centimetrů. Araukarit byl ale z důvodu ochrany znovu zasypán a tím zachráněn před nenechavci.