Letos je tomu přesně dvacet let, co 400 kilogramů trhaviny srovnalo těšnovské nádraží se zemí. A nezabránily tomu protesty odborníků, ani veřejnosti. Unikátní památka ovšem měla svůj osud zpečetěn. Jak tehdy – v březnu 1985 – napsal dobový tisk, "zodpovědné orgány rozhodly o demolici bývalé budovy nádraží Těšnov v Praze".
V den, kdy byla budova zničena, pak agentura ČTK vydala tuto strohou zprávu: "V sobotu v osm hodin bude likvidována odstřelem budova bývalého nádraží Těšnov. Pro zajištění bezpečnosti silničního a kolejového provozu byla povolena uzavírka v Praze 1 a 8."
Poslední vlak
Historie těšnovského nádraží se ovšem začala naplňovat už počátkem sedmdesátých let, přesně 1. července 1972, kdy odtud odjel poslední vlak s cestujícími. Od té doby vlastně vzácná budova chátrala. Měla prostě smůlu, protože překážela plánům, které se rozhodly vést čtyřproudou silnice centrem hlavního města okolo Národního muzea. Už tehdy bylo kvůli magistrále zbouráno severní křídlo budovy.
I přes tento zásah a neustálé chátrání bylo nádraží v roce 1978 pro své výtvarné hodnoty zapsáno do I. kategorie Státního seznamu nemovitých kulturních památek. Jenže ani to úplné likvidaci nezabránilo.
"Naším společným cílem je památky zachovat. Ale kromě jejich uměleckohistorických hodnot se zkoumá i schopnost zapojení těchto objektů funkčním způsobem do soudobého a budoucího života," zdůvodnil v polovině osmdesátých let rozhodnutí "zodpovědných orgánů" Blahomír Borovička, hlavní architekt města Prahy.
Před úplnou demolicí byla budova těšnovského nádraží zcela odstrojena, technici odmontovali všechny umělecké a architektonicky významné předměty a přenesli je do depozitářů Muzea hlavního města Prahy a do Národního muzea.
Odstřel 16.března 1985
Dnes jezdí v těsné blízkosti místa, kde nádraží stávalo, tramvaj spojující jeden břeh Vltavy s druhým. Na malé travnaté ploše, kde byla umístěna část nádraží, je pár laviček a jinak nic. Spousta lidí, co tudy denně prochází, si na nádraží Těšnov už ani nevzpomene.
"Centrální budova Těšnova a jižní křídlo mohly klidně zůstat zachovány až do dnešní doby. Ty nepadly kvůli magistrále jako severní křídlo, ale kvůli nezájmu, lhostejnosti a nedostatku tehdejší politické vůle," vysvětluje Martin Jacura z Fakulty dopravní ČVUT. V tehdejší době se dokonce uvažovalo o tom, že by v bývalé budově nádraží mohla být zřízena vysokoškolská menza nebo nějaké muzeum. Odstřel byl ale nakonec nejjednodušším řešením...
Od Denise k Těšnovu
Těšnovské nádraží na rozhraní pražských čtvrtí Nové Město a Karlín vyrostlo v letech 1872 až 1875. Bylo to dílo Rakouské severozápadní dráhy, která na počátku 70. let 19. století začala budovat nové dálkové spojení Vídně s Berlínem. Do provozu bylo nádraží předáno 15. října 1875.
Až do roku 1919 neslo název Severozápadní. Pak bylo pojmenováno po významném francouzském historikovi a slavjanofilovi Ernestu Denisovi – Denisovo nádraží, Pražané mu ovšem říkali Deniska.
Za okupace ho Němci znovu přejmenovali, a to na Moldau Bahnhof čili Vltavské nádraží. Po válce se nádraží vrátil jeho název Denisovo, po únoru 1948 ovšem zase bylo všechno jinak. Jelikož komunistický režim nepřál prvorepublikovým názvům, bylo nádraží pojmenováno Těšnov.
Těšnovské nádraží v časech své slávy
Rytina časopis Světozor 10/1876, autor: František Chalupa
archiv Národního technického muzea
Stavba podle vídeňských not
Těšnovské nádraží byla monumentální stavba. Jejím autorem byl Karel Schlimp, rodák z Velenice u Žatce, v 70. letech 19. století ovšem působil jako profesor na vídeňské technice. Byl jakýmsi dvorním architektem Rakouské severozápadní dráhy, která komplex novorenesančních objektů zaplatila. A rozhodně nešetřila.
Střední trojkřídlá budova o délce 115 metrů, která byla vstupem do odjezdové haly, byla honosně zdobena římským obloukem a čtyřmi vysokými sloupy. Nad nimi stály sochy, které znázorňovaly Obchod, Vědu, Průmysl a Hospodářství. Na samém vrcholu pak bylo alegorické sousoší Austrie, chránící Orbu a Průmysl.
Vnitřek budovy byl vyzdoben štukovými dekoracemi. Boční křídla neměla vnější ozdoby, o to víc si dal autor záležet na vnitřku. V pravém křídle byl bohatě vyzdobený reprezentační salon, čekárna a restaurace. Levé křídlo sloužilo jako příjezdová budova a sídlily tam i kanceláře. Odjezdová hala byla vyzdobena městy, kterými projížděla tehdejší Severozápadní dráha.
STROJ ČASU
|
*** V seriálu STROJEM ČASU PO ČESKU budeme mapovat místa, která se v posledních desetiletích zásadně změnila. Budeme si všímat objektů, po nichž nezůstalo nic, jen jizvy v duších lidí nebo vzpomínky. Chceme ale naopak přibližovat i místa, která, kdysi zdevastovaná, povstala z popela. Máte-li náměty, o kterých byste si rádi přečetli, prosím, napište nám na tuto e-mailovou adresu. |
 Na snímku je vidět parčík s magistrálou, kde kdysi stávalo Těšnovské nádraží (na černobílém výřezu) |
 Hlavní průčelí Těšnovského nádraží bylo naproti dnešnímu hotelu Opera (fialová budova s věžičkou). |
 Těšnovské nádraží, rok 1970-72, zchátralé, oprýskaná omítka... |
 Pohled z místa, kde stávalo Těšnovské nádraží, na magistrálu |
 Pohled z místa, kde stávalo Těšnovské nádraží, na magistrálu |
 Pohled z místa, kde stávalo Těšnovské nádraží, na magistrálu |
Těšnovské nádraží v časech své slávy v roce 1876. |
 Těšnovské nádraží v den odstřelu 16.března 1985 |
Těšnovské nádraží v den odstřelu 16.března 1985 |
 Těšnovské nádraží v den odstřelu 16.března 1985 |
 Těšnovské nádraží v den odstřelu 16.března 1985 |
 Těšnovské nádraží v letech 1970-1972, už v té době bylo na budově vidět oprýskaná omítka, poté budova víc a víc chátrala |
 Pohled na parčík, kde kdysi stálo Těšnovské nádraží |
 Hlavní průčelí Těšnovského nádraží bylo naproti dnešnímu hotelu Opera (fialová budova s věžičkou) |
 Chátrající Těšnovské nádraží v letech 1970 - 1972 |
 Těšnovské nádraží v letech 1970 - 1972 |
