Sáhnete si přitom nejen na dno jeskyně, ale možná i svých sil.
Zážitkovou trasu Po stopách Nagela nabízí Správa jeskyní České republiky už druhým rokem. Otevřena je celoročně, vždy pro skupiny od dvou do 10 lidí. Nutná je předchozí rezervace a také "jeskyňářská" výstroj, která snese nejeden blátivý šrám: nejlépe nějaké staré hadry a vysoké holínky.
Během tříhodinové prohlídky pod dozorem dvou zkušených jeskyňářů sestoupíte do spodních pater jeskyně až 120 metrů pod úroveň zemského povrchu. Zážitková trasa s příchutí adrenalinu, provázená plazením v blátě i broděním potoka, je pojmenována podle vídeňského dvorního matematika a fyzika Johanna Antonia Nagela.
Nejošklivější jeskyně v rakouské monarchii
Sloupsko-šošůvské jeskyně leží na severním okraji Moravského krasu u obce Sloup. Vyznačují se velkou rozlohou, otevřeno je celkem 1 930 metrů chodeb, což je největší hodnota ze všech veřejnosti přístupných jeskyní u nás. Symbolem jeskyně je krápník Svícen, typické jsou velké dómy a hluboké propasti. Část podzemních prostor se využívá ke speleoterapii.
Labyrint Sloupsko-šošůvských jeskyní formovaly především vody Sloupského potoka, který se dnes propadá u skály Hřebenáč do podzemí. Přes mocné štěrkové náplavy a puklinami ve skalním masivu se voda vcezuje dosud ne zcela známými cestami zhruba o 60 m níže do spodních jeskynních pater, kde pokračuje podzemní řečiště s několika sifony.
Zatímco horní jeskynní patra byla známá od nepaměti, do spodních pronikl jako první Johann Antonio Nagel v roce 1748. Byl pověřen výzkumem a zdokumentováním jeskyní a o své výpravě tehdy napsal: "…. když jsem se v tomto opuštěném, hlubokém a hrůzném skalním labyrintu ohlížel, napadla mě taková hrůza, že jsem se na všech údech třásl a svých hříchů jsem ze srdce litoval. Mezi všemi jeskyněmi, které jsem kdy viděl, je tato nejošklivější, jak každý se zděšením může poznat, kdo by měl chuť ji prohledat."
Sestup do Stupňovité propasti
Doupě jeskynních medvědů a netopýrů
Výprava po stopách Nagela začíná v 10 hodin. Schází se nás celkem šest a dva průvodci v profesionálním jeskyňářském mundúru otvírají malou místnost ve správní budově, kde si lze odložit cenné věci a zavazadla. V jeskyni by byla určitě na obtíž. Místo nich se rozdávají helmy a čelovky, které budou po celou dobu tříhodinové prohlídky jediným zdrojem světla. Kdo chce, může si vypůjčit rukavice.
Po krátkém úvodním slovu nad mapou a nutném poučení o bezpečnosti se vydáváme do hlavního vstupního portálu. Zpočátku se pohybujeme po vybetonovaných chodníčcích obvyklé návštěvnické trasy a posloucháme základní informace o vzniku, historii výzkumů a zpřístupňování jeskyně. Společnost nám dělají netopýři visící na stěnách, jejichž celkový počet může přesahovat i tisíc jedinců. Největší zastoupení mají netopýr velký (45 %) a vrápenec malý (39 %), zbytek připadá na dalších 15 druhů.
Vrápenec malý
Kostra jeskynního medvěda
Hojnými obyvateli jeskyně byli v pravěku jeskynní medvědi. Jejich památku připomíná vztyčená kostra v chodbě U Řezaného kamene. Právě tuto chodbu využívali medvědi s oblibou k zimnímu spánku, protože byla suchá a bez průvanu. Co do počtu nalezených a kompletně zachovalých koster jeskynních medvědů je Sloupská jeskyně světovým unikátem.
Žebříkem do propasti
Chodba U Řezaného kamene končí a dobrodružství začíná. Oddělujeme se od obvyklé návštěvnické trasy a začínáme sestupovat po mnoha schodech do Stupňovité chodby zvané též Stupňovitá propast. Tmu ohromné prostory prosvětlují jen malé body svítících čelovek, takže není příliš zřejmé, co je kolem. A to je možná dobře!
Překonání nejstrmějšího úseku obstarává visutý žebřík o výšce 12 m, tzv. Absolonův Macošský žebřík, který brzy oslaví 100 let od instalace. Pod ním zbývá několik serpentin v bahnitém svahu a pak již samotné dno propasti pokryté obtížně schůdnou směsí valounů a balvanů, které sem dopravila velká voda z povrchu. Stojíme na dně spodního patra Sloupských jeskyní, které bývá při vyšších stavech vody pravidelně a mnohdy velmi rychle zaplavováno, protože voda nestíhá úzkými sifony odtékat dál. Proto tu chybí krápníková výzdoba.
V Nagelově propasti
Největší krápník Sloupských jeskyní
Speleologové již zjistili, že tyto prostory se sice mohou zaplavit rychle, ale nejdříve až po třech hodinách od přívalové události na povrchu. To se přesně shoduje s délkou trvání prohlídky, takže v případě silné bouřky je proto vždy dostatek času bezpečně opustit jeskyni ještě před záplavou.
Zaplavovaným podzemím
Dnešní předpověď počasí žádné srážky neslibuje, takže pokračujeme Hlavním řečištěm v klidu dál. Každý krok mezi ostrými kluzkými kameny i na jemném mazlavém blátě, a navíc ve tmě, je třeba vážit. Je to úplně něco jiného než chodit normálně po zemi.
Na stěnách okolo si všímáme různých značek, které tu zbyly po výzkumnících. Jejich smysl je dnes již většinou nejasný. Také tu jsou patrné zbytky elektrického osvětlení z meziválečného období, jež sloužilo jeskynním badatelům. S turisty sem občas průvodci chodili neoficiálně po pracovní době. Elektroinstalaci zničila velká voda nebo ji pohlcují nánosy bahna. Podle speleologů to tu vypadá každý rok trošku jinak.
Spodní patro Sloupských jeskyní
Sestup k řečišti Sloupského potoka
Na konci Západního řečiště přichází na řadu první jeskyňářské lahůdky: plazivka a skluzavka. Kdo na sobě doposud neměl žádný bahnitý šrám, tak nyní jich má několik, a to nejenom na zadku. A vycházejí najevo další věci: je dobré mít tenké rukavice (nejlépe zahradnické), ale ne moc oblečení, jelikož i v chladné jeskyni s téměř stoprocentní vlhkostí se člověk pořádně zpotí.
Nástup do "plazivky"
Vracíme se zpět a zastavujeme na dně 80 m hluboké Nagelovy propasti, která spojuje obě etáže jeskynních pater. Vysoko na stěně visí údajně největší krápník Sloupsko-šošůvských jeskyní, na něhož ani nejvyšší voda v roce 1997 nedosáhla.
Korytem potoka po čtyřech
Čas v podzemí plyne rychleji než nahoře a najednou je tu polední pauza. Sedíme na hezkém místě pod sintrovým baldachýnem, jíme a nahmatáváme bolavé "neznámé" svaly, které při běžných činnostech na povrchu využíváme asi podstatně méně než při toulkách jeskynním podzemím. A to ještě netušíme, že největší příděl neobvyklých a namáhavých pohybů teprve přijde: průchod Východním řečištěm k Wankelovu jezírku.
Průchod Východním řečištěm
Průvodci již dopředu avizují, že nemá cenu snažit se vyhýbat vodě. A je to tak! Jinak než po čtyřech a přímo korytem tekoucího Sloupského potoka to vzhledem k nízkému stropu opravdu moc nejde. Za vyšších vodních stavů se do této části jeskyně nechodí a účastníci platí snížené vstupné. To však naštěstí není náš případ, a tak se pozvolna posunujeme až na nejnižší místo celé trasy s výhledem na Wankelovo jezírko. Za ním voda mizí v sifonu a putuje neznámými cestami přes Šošůvskou jeskyni do Amatérské jeskyně, kde z ní vzniká Punkva.
Nám nezbývá než se probrodit korytem potoka zpět a s intenzivním pocitem, že už toho bylo opravdu dost, zamířit k východu. Po třech hodinách poctivé podzemní dřiny vylézáme pod Hřebenáčem ven. Všechno nás bolí, jsme špinaví, mokří, ale spokojení. A aby byl zážitek opravdu nezapomenutelný, Správa jeskyní České republiky vyrobila během naší prohlídky každému účastníkovi hezký pamětní list.
Může se hoditMapa Jak se tam dostat
Po stopách Nagela Detaily o speciální prohlídce v Sloupsko-šošůvských jeskyních najdete ZDE. |
Sloupsko-šošůvské jeskyně v Moravském krasu
