Lyžařské středisko Pustevny
Již mnoho vody uplynulo od doby, kdy horské sedlo mezi hřebenem Radhoště a horou Tanečnicí opustil poslední poustevník Felix. Stalo se tak někdy okolo roku 1782, kdy císařský dekret Josefa II. postavil živobytí poustevníků mimo zákon.
Kultovní místo starých pohanských Slovanů, obrácené později křesťanskými věrozvěsty na správnou víru, se v průběhu 19. století zvolna proměňovalo na poutní místo a cíl prvních turistů. Roku 1884 vznikl ve Frenštátě pod Radhoštěm první turistický spolek v českých zemích – Pohorská jednota Radhošť. Svou působnost zaměřoval hlavně na Pustevny, tehdy ve srovnání s dneškem zcela pusté a nepřístupné.
O stavbách na Pustevnách se dočtete všude možně. Nejslavnější z nich Maměnka a Libušín z konce 19. století se nejvíc zasloužily o to, že v roce 1995 byly Pustevny prohlášeny za národní kulturní památku. K nim se věkem i stylem řadí dřevěná zvonička a vyhlídkový altán Cyrilka, z něhož je na Pustevny nejhezčí pohled.
Neméně bývá slyšet o hotelu Tanečnica, na jehož podobě se tak jako na výše uvedených stavbách podepsal slovenský architekt Dušan Jurkovič. Budování hotelu v letech 1924-26 se stalo nutností poté, co se Pustevny začaly proměňovat ve středisko zimních sportů. Po první světové válce tu vznikaly nejen sjezdařské, slalomové a běžecké tratě, ale i sáňkařská dráha a skokanské můstky. Roku 1928 se tu například konaly mezinárodní závody ve skocích na lyžích. To vše v době, kdy ještě na Pustevny nevedla lanovka z Trojanovic ani silnice z Prostřední Bečvy.
Zájezdní hostinec pana Martiňáka
Pustevny (1018 m) dnes nabízejí celkem 7 běžkařských, strojově upravovaných tratí v celkové délce 76 km. Jednou z nejoblíbenějších je určitě trasa na Martiňák (850 m). Vede jižním a západním úbočím hor a téměř v celé délce mírně klesá.
Startuje se u hotelu Tanečnica, kde čeká na běžkaře hned v úvodu nejstrmější sjezd. Pak už jsou to jenom drobné hupy nahoru a dolů a posléze široká lesní cesta s vyfrézovanou bílou stopou v obou směrech. Jízda je svižná a plynulá a není ani čas všímat si drobných zajímavostí v okolí. Patří k nim třeba jezírko zvané Pleso, drobné studánky kryté dřevěnými stříškami nebo pralesovité porosty národní přírodní rezervace Kněhyně – Čertův mlýn ve strmých svazích vlevo od cesty.
Hodina a půl bohatě stačí na zdolání osmikilometrové vzdálenosti od Pusteven k horskému hotelu Martiňák. Ten stojí na důležité křižovatce turistických cest a je oblíbenou destinací výletů z různých směrů. Původní zájezdní hostinec pana Martiňáka zde údajně vznikl již před více než 200 lety a sloužil coby občerstvovací stanice dělníkům a pocestným na trase Čeladná – Horní Bečva. V roce 1944 si jeho okolí vybrali za úkryt partyzáni, jejichž odbojovou činnost připomíná památník. Dnešní podoba hotelu z roku 1972 nese pečeť socialistického realismu, což nezapřou ani typické dobové interiéry. Samoobslužné posezení je tu však příjemné a ceny příznivé.
Lyžařská trasa na Martiňák
Povinná zastávka na Martiňáku
Vyhlídkový altán Cyrilka
Tajuplný Čertův mlýn
Návrat z Martiňáku na Pustevny může být nezáživný a únavný. Jde se totiž po stejné trase a to skoro pořád do kopce. Zajímavé, avšak náročné zpestření představuje neudržovaná zelená značka přes 5 km vzdálený Čertův mlýn (1206 m), kam bývá obvykle zapotřebí vyšlapat si vlastní stopu. Jde se sice do podstatně většího a delšího kopce, terén je ale mnohem zajímavější. Hora Čertův mlýn patří do plošně nejrozsáhlejší národní přírodní rezervace v Beskydech, v níž má domov pravá karpatská divočina s typickou zvířenou a starými jedlobukovými lesy.
Nespoutanost a divokost území dotváří na vrcholu Čertova mlýna 60 m dlouhá propadlina – podle pověsti pozůstatek vodního náhonu ďábelského mlýna. Ve skutečnosti se pod propadlinou nacházejí puklinové jeskyně a za mrazivých dní, kdy z nich uniká teplejší vzduch, se z propadliny na několika místech krásně „kouří“. Tento jev bývá ovšem poslední dobou čím dál vzácnější. Tajuplnost dodává okolnímu prostoru také skalisko Čertův stůl, které lidem s vyšší mírou fantazie připomíná dávnou megalitickou památku dolmen. Dokonce existují hypotézy o keltské „prehistorické observastoři“ ve spojitosti s bájným kultovním místem Radhoštěm...
Náročný a zdlouhavý výstup na Čertův mlýn bohužel není odměněn jinak než dobrým pocitem ze zdolání čtvrté nejvyšší hory Beskyd. Setupová trasa směrem na Pustevny je pro značnou strmost a úzký profil mezi stromy na běžkách nesjízdná. Lyže je třeba vzít do ruky a pracně nabyté metry seběhnout pěšky.
Kamenný stůl na Čertově mlýně
Masiv Čertova mlýna
Sestup z Čertova mlýna směrem na Pustevny
Povinný výstup na Radhošť
Odpočinek přijde po absolvování okruhu přes Martiňák a Čertův mlýn víc než vhod. Ceny jsou však na Pustevnách vyšroubované hodně nahoru a kromě hotelové restaurace v Tanečnici budete přes poledne hledat volné místo k sezení jen velmi obtížně. Zvláště pak o víkendech, kdy sníh jinde než na Pustevnách není.
Může se hoditJak se tam dostat
|
Nejinak je tomu i v 4 km vzdáleném horském hotelu Radegast na Radhošti (1129 m), kam směřují procesí lidu z Pusteven kolem sochy pohanského Radegasta. Tato trasa je sice vedená jako běžkařská, stopa však bývá téměř vždy rozdupaná pěšáky a sáňkaři, kteří jednoznačně převažují. Výlet z Pusteven na Radhošť a zpět patří k povinným a za příznivého počasí i nezapomenutelným destinacím s dalekými výhledy na velkou část Moravy a Slezska. Žel na Pustevnách bývá v zimě velmi často mlha, která by se dala krájet.
Alternativou k „povinnému“ výstupu na Radhošť je některý z pustevenských běžeckých okruhů. Nejlepší sněhové podmínky má modrá závodní trať 5D vedoucí přes vrchy Tanečnici a Zmrzlý na Nořičí horu a zpět. Měří 5 km a vede prakticky v celé délce v nadmořských výškách nad 1000 m. Start je na běžeckém stadionu nad Kolibou U Záryša.
Další okruhy a trasy v tomto článku nezmiňované vedou v nižších nadmořských výškách a jsou sjízdné za příhodnějších sněhových podmínek než těch letošních.
