Mezi českými pohraničními horstvy měla Šumava vždy zvláštní, emocionálně nabitý význam. Po staletí se tu setkával a vzájemně obohacoval český a německý živel, po roce 1948 kraj rozťaly dráty železné opony a hraniční hvozdy bez lidí se pohroužily do tichého rozjímání.
I přes plíživou komercializaci posledních let zůstává český příhraniční pás Šumavy z velké části pustý. Cesty tudy ale vedou. Ty, které za komunismu sloužily pohraničníkům, jsou dokonce většinou asfaltové. Co víc si cyklista může přát?
Teplá Vltava pod Soumarským mostem
Naše trasa Šumavou pokrývá celé pohoří a předpokládá využití vlaku do/z cílového místa, se dvěma noclehy na trase v Modravě a Nové Peci. V obou místech je řada možností ubytování i občerstvení.
Celkem na vás čeká 200 kilometrů a spousta zážitků z krásné přírody.
Den první: nekonečné kopce a nová cyklostezka
Šumavský traverz začínáme v Nýrsku, kam vedou koleje z Klatov, respektive z Plzně. Od nádraží sledujte pár kilometrů silnici č. 190 směr Železná Ruda, za Milencemi vás první táhlé stoupání vyvede ke hrázi vodní nádrže Nýrsko, která slouží jako rezervoár pitné vody. Objeďte ji po silnici zleva, ze severní strany, a v Zelené Lhotě odbočte prudce vpravo.
Úzká silnička pokračuje hlubokým údolím proti nejhořejšímu úseku říčky Úhlavy. Brzy se na vaši cestu připojí páteřní šumavská cyklomagistrála č. 33. Stoupání tzv. Hamerským údolím sice není prudké, asi 7%, ale je nekonečně dlouhé.
Dlouho nabíráte metry chladivým lesem a konec kopce začne být na dohled, teprve když projedete výraznější serpentinu. Za chvilku se pak napojíte na hlavnější silnici od Hojsovy Stráže a do Špičáckého sedla je to už jen pár stovek metrů.
Z Nýrska jste nastoupali rovný půlkilometr, sedlo leží ve výšce 973 m n. m., přesně na evropském rozvodí Labe a Dunaje. Možná vám přijde vhod zdejší obchod, případně restaurace. Ze Špičáckého sedla se dejte vlevo po úzké asfaltce, která ještě chvíli stoupá až ke známému hotelu Hofmanky ve výšce 1 070 metrů.
Tady se můžete poprvé pořádně rozhlédnout po Šumavě, náhle se totiž před vámi otevírá klasické panorama s nejvyšší šumavskou horou Velkým Javorem (Grosser Arber, 1 456 m). U Hofmanek začíná terénní úsek. Sledujte zelenou pěší značku, která klesá chladivým lesem na rozcestí Prameniště Řezné.
Odtud vás další značka, tentokrát žlutá, dovede na rozcestí silnic u bývalé Gerlovy Hutě. Tento málo frekventovaný terénní úsek patří mezi nejhezčí na celé trase.
Prášilské jezero
Polecká nádrž
Siesta u nejvýše položeného jezera Šumavy
Na Gerlově Huti se opět připojíte na cyklotrasu č. 33, která odtud sleduje nedávno vybudovanou, poněkud kontroverzní cyklostezku vedoucí paralelně se silnicí směr Hartmanice. Od silnice se odkloňte v Nové Hůrce a zabočte doprava směr jezero Laka.
Zprvu je to pořádný stoupák, ale když se vyškrábete do prostoru bývalé osady Hůrka, zlikvidované počátkem 50. let, máte většinu kopce už za sebou. Hráz nádherného jezera Laka, nejvýše položeného ze všech šumavských jezer, zve k odpočinku.
Jezero Laka
Dobrá na Šumavě, tyrolský dvorec
Od jezera Laka musíte ještě kousek strmě vystoupat na sedlo Zlatý stoleček (1 200 m). Odtud vás čeká první pořádný sjezd kolem bývalé osady Horní Ždánidla až do Prášil (860 m). Ve vsi je hned několik možností občerstvení. Využijte je, protože královský kopec první etapy je teprve před vámi.
Vaše další dílčí meta se totiž jmenuje Poledník (1 315 m), charakteristický plochý šumavský vrchol opatřený bývalou odposlechovou věží, sloužící dnes jako rozhledna. Z Prášil je to sice jen asi 7 kilometrů, zato skoro pořád nahoru, s převýšením téměř 500 metrů.
Poledník
Poledník z dálky
Cestou si můžete odskočit k Prášilskému jezeru. Z Poledníku zbývá do Modravy, cíle první etapy, už jen pár kilometrů skoro pořád z kopce. Držte se cykloznačení, protože průjezd po silničce podél hranice není cyklistům povolen a dejte bedlivý pozor ve velmi prudkém klesání z úbočí Oblíku k bývalé Javoří Pile. Pak už pojedete po pohodové silničce podél malebných zákrutů Roklanského potoka až do Modravy.
Javoří potok pod Javoří pilou
Den druhý: zaniklými osadami šumavských Plání
Druhá etapa je mnohem snazší než úvodní díl, i když to zdaleka neznamená, že pojedete stále jen na "velkou pilu". Z Modravy (990 m) se dejte nejprve lesní asfaltkou proti toku Modravského potoka.
Na rozcestí Na Ztraceném zabočte vlevo a cykloznačka vás pak povede úporným, ale ne příliš strmým stoupáním až na sedlo pod Černou horou (1 280 m). To je místo dalekého výhledu, ovšem jen díky tomu, že obrovské plochy lesa v okolí zničil kůrovec. Následný sjezd k prameni Teplé Vltavy vás určitě osvěží.
Mrtvý les nad pramenem Vltavy
Od vltavského pramene je třeba se kousek vrátit po cyklotrase č. 1023 a pokračovat směr Bučina. Stoupání na úbočí vrchu Stráž není dlouhé, ale docela protivné, protože jedete vzhůru strmě po rozbité lesní cestě. Ať vás při tom hřeje fakt, že toto je pro dnešní den poslední pořádný kopec.
Následuje mimořádně malebný úsek přes zaniklé osady Bučina a Knížecí Pláně. V každé z nich bylo po roce 1989 obnoveno jen jediné stavení.
Všimněte si typicky šumavského fenoménu rozptýlených smrků. A kolem Knížecích Plání jsou dobře znát někdejší hranice pozemků ve formě kamenných zídek, tzv. kamenné snosy. Revitalizovaný penzion na Knížecích Pláních skýtá široko daleko jedinou možnost občerstvení.
Knížecí Pláně
Za Knížecími Pláněmi následuje dlouhý, převážně mírně klesající úsek hlubokými lesy, ze kterých vyjedete po více než 10 kilometrech převážně mírného klesání u Strážného (820 m). Tady jste po dlouhé době v "civilizaci", ale možná ne v tak docela příjemné. Kasina, vietnamská tržiště a slečny podél silnice signalizují, že něco není v pořádku.
Pokračujte krátce podél hlavní silnice a pak se zase ponořte do opuštěného kraje v blízkosti státní hranice, stále se držíte cyklotrasy č. 1023 směr Nové Údolí.
Toto je další nesmírně malebný úsek s rozptýleným stromovím, míjíte velké rašeliniště a místa několika zaniklých osad. Otevřeným terénem je dobře vidět ve směru vpravo na úpravné bavorské vesnice Bischofsreuth a Theresienreuth.
Pohled přes hranici na německou obec Bischofsreuth
Cyklisté u Chalupské slati
V bývalém Novém Údolí (800 m), kde je dnes konečná stanice lokálky z Volar, přejíždíte tok Studené Vltavy a záhy se zase zanoříte do hlubokých hvozdů. Nejprve mírně vystoupáte k počátečnímu úseku Schwarzenberského kanálu, jehož trasa vás pak bude provázet po dalších asi 10 kilometrů.
A bude to jízda po téměř absolutní rovině. Z Jeleních vrchů pak už jen sjedete po silničce do Nové Pece (750 m), cíle druhé etapy.
Meandr Studené Vltavy u Nového Údolí
Den třetí: po zadním dvorku Lipna
Větší část posledního dne přejezdu Šumavy pojedete nedaleko pravého břehu vodní nádrže Lipno, oblastí, která zůstává dokonalou "zemí nikoho". Z Nové Pece nejprve mírně vystoupejte ke Schwarzenberskému kanálu (trasa č. 1033) a sledujte ho až do Zadní Zvonkové.
Obnova zdejšího kostela sv. Jana Nepomuckého, který byl v momentě pádu komunismu těsně před zhroucením, se v kraji stala symbolem obnovy svobodných poměrů.
Česká cyklotrasa pokračuje zvlněným terénem blízko břehu Lipna, ale varianta vedoucí cípem Rakouska a podél kanálu je o něco snazší. Obě větve se setkají v prostoru bývalého Kyselova.
Následuje zcela opuštěný, ale krajinně nádherný úsek podél hranice jižně od masivu Vítkova Kamene. Míjíte skrovné pozůstatky několika vesnic, které zanikly po roce 1945, např. Jasánky, Rychnůvek...
Zaniklá osada Krásná Hora/Schönberg
Pokud byste si chtěli dát horskou prémii ke zřícenině Vítkova kamene, držte se z Kyselova cyklotrasy č. 1033, převýšení ke hradu dělá 300 metrů. Za litry potu vás odmění krásná vyhlídka.
Z Pasečné, torza obce zmrzačené novodobými zemědělskými stavbami, pokračujte každopádně dál k východu po úzkých, místy rozbitých silničkách. Za rozcestím s charakteristickým názvem Spáleniště (750 m) vás čeká poslední větší stoupání, a to do prostoru bývalé obce Kapličky (940 m).
Pak budete dlouze sjíždět do Vyššího Brodu, což je tento den první "normální" sídlo na trase. Na výběr tu máte z řady restaurací i obchodů.
Ve Vyšším Brodě se dá kolo naložit na vlak, ale jednodušší je dojet vlastní silou až do Rybníka, vzdáleného asi 13 kilometrů. Ušetříte si tím jedno překládání kol. Nezbývá než jet po silnici. Pěkný úsek podél Vltavy vystřídá táhlé, ale velmi mírné stoupání, které vás přivede až k nádraží v Rybníku.
může se hoditStart: Nýrsko, nádraží ČD Užitečné weby:
|
