Temná hradba
Snad nejhrozivěji zapůsobí Tiské stěny při pohledu z příjezdové komunikace do obce Tisá: nad střechami chalup se vypínají jako neproniknutelná temná hradba. Jednolitá, takřka s pravidelným výčnělky gigantického cimbuří. Celkový dojem ještě zvýrazňují holé listnaté porosty úpatí.
Čím více se k ní přibližujeme, tím více vyniká její pochmurný ráz. Jakoby střežila hranici cizího světa.
Tisá – původní hrázděná architektura
Malé Tiské stěny: labyrint i galerie
Po krátkém stoupání po červené značce od kostela v Tisé staneme přímo na prahu skalního města, kde se nachází rozcestí a pokladna. Vlevo od ní začíná krátký okruh (označený symbolem naučné stezky) Malými Tiskými stěnami.
Přírodní živly tady vymodelovaly fantastický labyrint roztodivných útvarů. Mnohé z nich obdržely vlastní jména, ale na rozdíl od některých druhých skalních měst nečekejte popisky a namáhejte svoji představivost.
Nicméně, pozor na značení - ve spleti stezek, pískovcových bloků, skalních bran a jeskyní se lze velmi rychle ztratit.
Bludiště, kde není problém se ztratit
Byť povrch pískovce vyzařuje smutnou čerň, původní barvy zdejší horniny zářily různými pestrými odstíny: od bílé, až po ostře rezavou. Spolehlivý doklad podává světlý písek cestiček a některá obnažená místa. K současnému tmavému zbarvení zřejmě také přispělo znečištěné ovzduší.
Skalní náměstí
|
Ke skalnímu hřibu
Jakmile úspěšně zvládneme nástrahy bludiště Malých stěn a vrátíme se k pokladně, opět vyrazíme po červené, tentokrát ve směru k turistické chatě Tiské stěny. Za úzkou průrvou se otevře kolosální skalní náměstí, tichý amfiteátr, ze všech stran obklopený bizarně vytvarovanými útesy. Jediný východ z něj představuje cesta vzhůru.
V okamžiku, kdy dosáhneme vrcholu, otevře se zcela jiná dimenze Tiských stěn: na náhorní plošině, bičované větrem i deštěm, vzdorují drsnému klimatu pokroucené háje bříz, v ledových poryvech zní hlasitý chorál nešťastných bludných duší.
Jedinečná galerie Malých Tiských stěn
Hluboko pod skalní hranou se choulí rozptýlená stavení Tisé, z lesních porostů na úbočích se tyčí zdvižené varovné prsty osamělých pískovcových věží. Pokud by vítr rozehnal oblaka, naskytnul by se odtud idylický pohled k vulkanickým kupám protilehlého Českého středohoří.
Motiv z hlavního hřebene
Po úvodním šoku se stezka dále klikatí hlavním hřebenem Tiských stěn, přičemž se odvážně vyhýbá zrádným roklím, až návštěvníka dovede ke "skalnímu hřibu“ – jedinečnému útvaru a symbolu Tiských stěn. Na něm se příroda opravdu vyřádila.
U skalního hřibu se naskýtají dvě možnosti: buď pokračovat několik desítek metrů po červené k druhé pokladně a turistické chatě s restaurací (a po občerstvovací pauze se sem vrátit), nebo se opět vydat naučnou stezkou do nitra masivu.
Turistická chata na východním okraji přírodní rezervace
Mezi věžemi Velkých Tiských stěn
Titěrnou tmavou štěrbinu, která připomíná sestup do podsvětí, překonáme po nakloněném schodišti. Poté se již pohodlná cesta ubírá po úpatí členité masy hlavního hřebene. Nejedná se ale o žádnou monotónní procházku.
Každým okamžikem se objevují malebné pasáže: chvílemi nás obklopí sevření vysokých skal, jindy se ocitneme pod mohutnými převisy a pískovcovými branami. Právě tu se dají nejlépe pozorovat jevy spojené se zvětráváním horniny.
Velké Tiské stěny
Kousek dál naopak překvapí roztroušenými věžemi i štíhlými vysokými jehlami, vzápětí se naopak vine přívětivým lesíkem s drobnými tůňkami a kobercem borůvčí. Impozantní závěrečný úsek nás opět dovede k pokladně nad obcí, kde jsme putování Tiskými stěnami zahájili.
| Past na milovníky neuvěřitelných přírodních scenérií a fotografy Ačkoli délka popisované se pohybuje okolo nepatrných pěti kilometrů, je docela možné, že její absolvování zabere půl dne. Při obdivování půvabů Tiských stěn totiž pojem čas přestává existovat. Obzvláště zrádně působí na amatérské fotografy. |
Text a foto: JAN DOUBRAVNICKÝ
