Zatímco Luhačovice, lázně s širokým věhlasem, zná kdekdo, okolní kraj zůstává většině návštěvníků utajen. Z hlediska komerčního turismu v něm totiž nic moc pozoruhodného není, vnímavý poutník s otevřenýma očima tady však může najít mnoho krásných míst, která si zachovala svůj genius loci.
Objevovat lze poutní místa, lidovou architekturu i neokoukané krajinné scenérie. Terén je mírně zvlněný, má ráz ploché vrchoviny prořezané údolíčky s vesnicemi. Převažují pole, louky a drobné lesíky, krajina je otevřená a za dobré dohlednosti se odtud otevírají daleké výhledy. Po silnicích jezdí málo aut a je radost tudy putovat na kole.
Mezi Slováckem, Valašskem a Hanou
Širší okolí Luhačovic se ve vlastivědných textech nazývá Luhačovické Zálesí. Z hlediska lidové kultury bývá tento region považován za nejsevernější oblast Slovácka. Někdy však také za samostatný přechodný mikroregion, v němž se stýkají vlivy Slovácka, Valašska a také Hané. Přechodnost tohoto malého regionu byla v minulosti patrná především u lidových stavení, kde docházelo k zajímavému prolínání a mísení lidových technik a tvarů. Domy a hospodářské objekty se tady stavěly ze dřeva nebo z hlíny, většinou však z obou materiálů kombinovaně.
Krásnou kolekci archivních fotografií na téma lidová architektura Luhačovického Zálesí si můžete prohlédnout v luhačovickém muzeu. Téma lidové architektury může určit i směr cyklistického výletu.
Pozoruhodná architektura lidových staveb
Mezi cíle výpravy po památkách lidového stavitelství patří vesnice Doubravy, Hřivínův Újezd a Kaňovice. V mapách se o nich dočtete, že by zde měly stát rolnické usedlosti, patrové komory, roubené stodoly a zvonička. Není vždy snadné najít tyto objekty v zástavbě rodinných domků, nakonec se to však daří.
Rolnická usedlost v Kaňovicích
Určitě nejhezčí je rolnická usedlost v Kaňovicích, vedle níž osamoceně stojí patrová komora. Její izolovaná poloha měla být ochranou potravinových zásob před případným požárem v domě.
Pozornost upoutá také dřevěná zvonička v Doubravách a komplex roubených stodol na horním konci Hřivínova Újezdu, které jsou postaveny z charakteristicky zakřivených bukových trámů.
Stodoly v Hřivínově Újezdě
V minulosti zde totiž chybělo rovné jehličnaté dřevo, což mělo za následek velmi archaický až primitivní vzhled veškerých roubených staveb. U hospodářských budov to nevadilo, obytné domy se však zvenku líčily vápnem, aby se podobaly "kvalitnějšímu" hliněnému domu z "bohatšího" slováckého jihu.
Zvonička v Doubravách
Může se hoditLUHAČOVICKÉ KYSELKY
Nejsilnější prameny se využívají k pitné léčbě, ostatní ke koupelím a inhalacím. Léčí se především choroby horních cest dýchacích, ale také zažívacího ústrojí a látkové výměny. K nejznámějším zřídlům patří Ottovka, Amandka, Vincentka a Aloiska. Svá jména tyto prameny obdržely po příslušnících šlechtického rodu Serényi, který koncem 18. století lázně zřídil a dlouhodobě vlastnil a udržoval. Dnešní podobu lázní, která pochází převážně z počátku 20. století, významně ovlivnil slovenský architekt Dušan Jurkovič. Jeho pojetí architektury, respektující okolní přírodní prostředí a kombinující prvky moderní architektury s vlivy lidového stavitelství, určuje dodnes typickou tvář Luhačovic. LUHAČOVICKÁ PŘEHRADA Nevyzpytatelná říčka Šťávnice, kterou obvykle protéká jen malé množství vody, způsobovala při povodních značné škody luhačovickým lázním. Aby se tomu zabránilo, bylo rozhodnuto o stavbě přehrady. Budování vodního díla započalo v roce 1912 a díky první světové válce se protáhlo až do roku 1928. Po dokončení se přehrada stala významným místem rekreace a pro návštěvníky lázní také alternativním místem odpočinku. Doporučená trasa Jak se tam dostat |
Zázračný pramen na Malenisku
Za návštěvu stojí také vesnice Provodov s přilehlým okolím. Její název je odvozen z dávné minulosti, kdy se všude kolem rozprostíraly hluboké lesy plné divoké zvěře a uherských zbojníků. Obyvatelé Provodova, jakožto znalci místních poměrů, "provázeli" nebezpečným krajem obchodníky a pocestné.
Ještě před prvními domy směrem od Luhačovic vás svede odbočka doprava k zázračnému léčivému prameni, u něhož stojí bílý kostelík a výletní poutní hostinec. Lokalita nese název Malenisko a řadí se k významným poutním místům na Moravě. Je zasazena do překrásného přírodního prostředí uprostřed lesů a kopců a vyzařuje zvláštní kouzlo a pohodovou atmosféru.
Proslulost poutního místa Malenisko se datuje od začátku 18. století, kdy hrabě Serényi, majitel luhačovického panství, nechal nad zázračným pramenem roku 1735 z vděčnosti za uzdravení svého zraku postavit kapličku Panny Marie Sněžné. Ta byla později roku 1750 přestavěna na dnešní kostelík.
Barokní socha u Velkého Ořechova
Pověstmi opředený Čertův kámen
Vydáte-li se v Provodově pod Maleniskem vlevo směrem na Březůvky, pojedete nejhezčími partiemi Luhačovického Zálesí. Cesta se vine loukami a pastvinami, které prakticky ze všech stran obklopují zalesněné kopce. Nejkrásnější je silueta hory Rysov, tvořící nezaměnitelnou dominantu provodovské kotliny.
Na úbočí Rysova při okraji lesa vystupuje pozoruhodné pískovcové skalisko Čertův kámen, chráněné jako přírodní památka.
Čertův kámen nad Provodovem
Skála je němou vzpomínkou na doby protihabsburských povstání v Uhrách v 17. a 18. století. Tehdy byla východní Morava místem častých vpádů loupeživých hord sedmihradských žoldnéřů - tzv. kuruců. Podle lidových pověstí hledali zoufalí vesničané v době pustošivých nájezdů pod Čertovým kamenem bezpečný úkryt a ochranu. Za pozornost stojí četné perforace a dutiny ve skále, vytvořené nestejnoměrným zvětráváním. Na vrcholové plošině lze vysledovat i stopy po středověkém skalním hrádku.
K Čertovu kameni lze odbočit po polní cestě vlevo z mělkého sedla mezi Provodovem a Březůvkami.
Text a foto: MARTIN JANOŠKA
