Málo známá Lipská hora (689 m), přezdívaná též Medvědice, patří k nejvýraznějším kopcům jihozápadní části Českého středohoří. Její monumentální asymetrický tvar vynikne zejména z jihovýchodního směru. Z ostatních světových stran příliš nápadná není, protože ji v těsné blízkosti obklopují další vrchy a hřbety.
Příbuzná Milešovky
Lipská hora (689 m) je blízká příbuzná Milešovky nebo Kletečné, dvou nejvyšších a blízkých vrchů v pohoří. Vznikla erozním obnažením podpovrchového lakolitu, který se vmístil mezi měkčí vrstvy jezerních a sopečných usazenin. Příbuznost s výše uvedenými vrchy dokládá také šedohnědá hornina trachyt s typickou deskovou odlučností a značné převýšení nad okolním terénem - na východě úctyhodných 300 m.
Asymetrie Lipské horyAsymetrický tvar a vývoj Lipské hory souvisí s orientací vrchu vůči světovým stranám, resp. delšího a kratšího osvitu jednotlivých svahů a s ním spjaté intenzity zvětrávacích procesů. |
Lipská hora představuje pozoruhodný terénní útvar, který upoutá na první pohled výraznou asymetričností. Nestejnoměrný sklon svahů (na jihu a západě až 40º) způsobuje zdánlivé zakřivení vrcholu. Jeho ozdobu tvoří tence deskovitá skaliska, rozčleněná četnými puklinami na bloky, stěny a římsy. Pod nimi se na jižním svahu rozkládají mohutné akumulace pohyblivých sutí a při úpatí četné sesuvy.
Lipská hora je méně známá hlavně proto, že tady chybějí turistické značky. Roli hraje i vzdálenost od hlavních komunikačních tahů v okolí, takže se tady není možné spoléhat na hromadnou dopravu.
Lipská hora z vrchu Ostrý
V bzučícím ráji
Východiskem ke zdolání Lipské hory je vesnička Medvědice, místní část obce Třeběnice. Zde narazíte na červenou značku a zprvu po loukách, pak okrajem lesa stoupáte vyšlapaným chodníčkem asi 1,5 km vzhůru až do sedla, které odděluje Lipskou horu od dalších vyvýšenin na západě.
V sedle je třeba dávat pozor a v místě, kde červené značky začínají opět scházet na druhou stranu, odbočte vlevo na zprvu málo zřetelný chodníček. Ten se začíná po chvíli strmě zdvíhat vzhůru a míří mlázím a mezi nízkými stromy na vrchol Lipské hory. Výstup je to sice krátký, zato mimořádně strmý a vzhledem k drobné suti i dost neschůdný. Teprve nahoře se les otevře, vpravo se ukážou šedé skály a pod nimi obrovský jižní sráz s úchvatným výhledem na blízko i do dálky.
Jižní sráz pokrytý stepní vegetací je chráněný jako přírodní rezervace. Kyselá reakce půd na prosluněném svahu, díky přítomnosti méně obvyklé horniny trachyt, poskytuje vhodné podmínky pro neobvyklou flóru i faunu. Roste tu tařice skalní, hvozdík sivý, česnek chlumní, medovník velkokvětý, vemeník dvoulistý a vzácně medvědice lékařská.
Podle všudypřítomného bzučení za slunného letního dne je jasné, že na Lipská hoře se také vyskytuje rozmanitý a velký počet hmyzích druhů. Obdivovat můžete třeba otakárky nebo střevlíky. Jediným kazem překrásné přírodní lokality jsou hloupé nápisy vyryté či barvou namalované na vodorovných plotnách vrcholových skal.
Květy pod Lipskou horou
Výstup na Lipskou horu
Hrad Oltářík
Výstup na Lipskou horu rozhodně není podnik na celý den a ani na půlden, takže by bylo škoda nenavštívit další zajímavosti v okolí. Při pohledu z Lipské hory se nabízí romantická silueta hrádku Oltářík nebo taky Hrádek na protějším kopcovitém návrší. Ze sedla pod Lipskou horou vás k němu přiblíží červená značka sestupující do vesničky Lhota. Pak následuje překonání potoka Modla, krátký výstup k asfaltové lesní cestě v protilehlém svahu a po ní pohodlná chůze až k hradnímu úpatí. Nahoru pak vede modrá značka, která celý kužel hradního vrchu obtáčí kolem dokola.
Hrad Oltářík či jednoduše Hrádek postavil roku 1426 husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic s cílem ochránit naloupený majetek v severozápadních Čechách. Hrad to byl jednoduchý a malý – skládal se z jedné věžovité obytné místnosti na skalisku, k níž se na severu přimykalo malé předhradí s brankou. Účel měl zřejmě jenom čistě vojenský, poloha na vysoké skále ho měla ochránit před tehdy se rozvíjejícím dělostřelectvem. Fungoval něco málo přes 100 let, roku 1554 už byl pustý.
Přírodní zajímavost představuje vrcholová skála vyčnívající nad okolní les. Na západní straně vykazuje výraznou sloupcovou odlučnost: mohutné, nepravidelné čedičové sloupce odkrylo pravděpodobně lámání kamene na stavbu středověkého sídla. Podobně jako většina vrchů v okolí poskytuje i Oltářík skvělý výhled.
Výhled z hradu Oltářík
Kde se točila L'aura
Další prvotřídní výhledové místo leží 1,5 km vzdušnou čarou na východ. Jmenuje se Plešivec a dostanete se k němu z vesnice Děkovka pod Oltáříkem.
Přiléhavý název kopce souvisí s bezlesým, stepním charakterem protáhlého vrcholového hřbítku. Pozor – nezaměňovat se známější stejnojmennou lokalitou, která se nachází rovněž v Českém středohoří na pravém břehu Labe a je známá svými ledovými dírami.
Vrch Plešivec
Zřícenina Skalka
Může se hoditJak se tam dostat Itinerář trasy |
Nepravidelný, asymetricky modelovaný čedičový suk má od východu podobu vysokého, strmého kužele, zatímco od západu vypadá jako méně výrazný zašpičatělý hřbet. Na jižním svahu pod vrcholem se vyvinulo efektní balvanité suťové pole. Celý kopec leží uprostřed oplocené obory stranou turistické trasy, plot je však možné díky žebříku přelézt. Bezlesé partie mají výrazně stepní ráz a hostí vzácné druhy teplomilných rostlin. Výhled z vrcholu je neomezený.
Plešivec je zajímavý rovněž tím, že tady v srpnu 1994 natáčela hudební skupina Lucie klip k písničce L'aura. Jedna scéna se točila z ptačí perspektivy z vrtulníku, kdy na vrcholu nebyl nikdo jiný než samotná kapela.
Překrásné a nenáročné putování po kopcích Českého středohoří doporučujeme zakončit u další romantické zříceniny hradu Skalka ve vesnici Vlastislav, kam vás dovede červená turistická značka.
