Poslední záznam v knize, která je ve věži volně dostupná, pochází ze začátku srpna letošního roku. Autorem je jakýsi Karel Vlasák. Poznámka je psána dospělou rukou a zní takto: "Je to tu moc hezké, ale frickové by sem měli mít vstup zakázán!" Poslední tři slova jsou třikrát podtržená.
Průvodkyně Libuše Vernazzová přiznává, že ač sama nevěřící, občas do kostela v Maiersgrün zajede a z návštěvní knihy takové zápisy vytrhne.
Trpká historie obce
Základem kostela a tím i obce byla obranná stavba nedalekého kynžvartského hradu zvaná Major Villae. První zmínky o ní pocházejí z přelomu 13. a 14. století. V té době vznikl i původní název obce. Není to tedy od častého německého jména Mayer nebo českého Majera, ale jedná se o zkomoleninu ryze účelové latiny.
Poté obec střídavě rostla a zanikala. Prožila si několik válečných dob, z nichž nejhorší byly bitvy o landshutské dědictví, Chebsko se dostávalo z područí české koruny do rukou římského císaře, aby se párkrát stalo stalo samostatným územím, až skončilo v první Československé republice.
Mezi tím přestala být vojenská stavba pro hrad Kynžvart strategicky důležitá a v roce 1511 ji přestavěli na kostel. Její základy tvoří spodní část dnešní kostelní věže.
Po druhé světové válce bylo z Vysoké obyvatelstvo vystěhované. Jak by ne, když nedaleko odtud se narodil vůdce sudetoněmecké strany Konrad Henlein. |
Pomalá obnova zničené vesnice
Poslední hrob na zdejším zničeném hřbitově nese datum 1948. Přesto že byly všechny náhrobky povalené a hřbitov zarostlý lesem, po více než padesáti letech kvetou na stále stejných místech zahradní květiny, které nechali pozůstalí svým mrtvým. "Na jaře mě překvapují hlavně narcisky, v létě barvínek," říká turistická průvodkyně z nedalekých Mariánských Lázní Libuše Vernazzová.
Do opuštěných domů a hospodářských stavení se nastěhovalo nejprve Jednotné zemědělské družstvo a poté, co zkrachovalo, přeměnilo se na státní statek. Obec pustla a zarůstala stromy, ale kostel stále stál.
Poslední bohoslužbu v něm sice těsně přes svou smrtí sloužil farář Paul Dickt již v roce 1946, ale stavba přetrvala v solidním stavu až do 70. let minulého století. Teprve tehdy došlo k jejímu plánovanému zničení. Hlavní zásluhu na tom má zboření střechy a vybití oken a dveří.
Mezi místními lidmi se říká, že nejlepší trámy ze středověkých krovů má na své chalupě pan Dorn, chebský komunistický boss okresního formátu, majitel velké myslivecké firmy Interlov a po sametové revoluci podnikatel v lesním a zemědělském hospodářství. Byl to zřejmě zároveň jeden z těch, kdo o likvidaci kostela rozhodli, anebo jí aspoň mohli zabránit.
V roce 1992 se v ruinách konala první církevní slavnost. Dnes je kostel sice stále bez střechy, ale má opravenou věž, loď je upravena na motlitby pod širým nebem a otvory po oknech jsou otevřeny do okolní krajiny.
O rekonstrukce se tady starají hlavně vystěhovaní původní obyvatelé, kteří se během poválečných let přestěhovali do blízkosti svého rodiště na německou stranu Českého lesa. Pod jedním opraveným oknem je ovšem přibitá malá kovová tabulka: "Erich Konhäuser. Toto okno je jako dárek k 70. narozeninám restaurováno českými přáteli."
MŮŹE SE HODIT |
Jak se tam dostat: Co lze v okolí navštívit: Jak šel čas: |
Kostel v Maiersgrünu |
Hřbitov v Maiersgrünu |
Kostel v Maiersgrünu - pohled zvenku |