Osudové setkání
Když roku 1927 sochař - samouk Stanislav Rolínek dokončil na úpatí Velkého Chlumu sousoší husitských vůdců - Jana Žižky, Prokopa Holého a mistra Jana Husa, jistě netušil, že záhy dostane příležitost realizovat daleko rozsáhlejší dílo.
Na začínajícího a již tehdy nevyléčitelně nemocného umělce se s obdivem obrátil podnikatel a bývalý starosta nedalekého Kunštátu František Burian. Ten projevil spontánní přání, aby Rolínek obohatil Kunštát o zajímavé dílo, které by, mimo jiné, zvýšilo atraktivitu městečka.
Masaryk nás svolává
Na úbočí pahorku u obce Rudka vyčnívalo několik pískovcových skalek. Nejvyšší z nich počala v červnu 1928 měnit podobu. Mezi autorovými návrhy zvítězil Tomáš Garrigue Masaryk. Za předlohu mu sloužila poštovní známka s prezidentovým portrétem, přilepená na lešení. U pomocných prací asistovala třicítka dělníků. Veškeré náklady hradil František Burian. V porovnání s tehdejší průměrnou mzdou velmi slušně. Také autorovi aktivně pomáhal v marném boji s nemocí.
Proměna skalního výčnělku v Masaryka, konec 20.let 20.století
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové
* VÍCE ZAJÍMAVÝCH FOTEK SI PROHLÉDNĚTE ZDE
Monumentální socha byla vysoká přes deset metrů a spočívala na téměř čtyřmetrovém podstavci. Slavnostního odhalení veřejnosti se dočkala u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného Československa, tedy prakticky za čtyři měsíce. Dle dobového tisku neměla svými rozměry ani tématem v Evropě obdoby.
Jisté srovnání by se mohlo naskytnout s Mount Rushmore National Memorial v Jižní Dakotě v USA, kde se nalézají známé kamenné portréty čtyř amerických prezidentů. Obdobná monumentální díla vznikají i nyní - nedávno skupina rumunských výtvarníků změnila vápencové skalisko v soutěsce Dunaje na obří plastiku dáckého vůdce Decebala.
T. G. Masaryk na Rudku osobně nezavítal - možná proto, že nebyl zastáncem "zbožšťování" své osoby. Ale talent Stanislava Rolínka náležitě ocenil a na své náklady mu zajistil studium Akademie výtvarných umění v Praze.
Celkový pohled na areál v Rudce - 30. léta 20. století. Napravo od sochy T.G.M. je jasně patrný lev u vstupu do jeskyně.
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové
Jeskyně blanických rytířů
Zároveň se vpravo od sochy prezidenta započalo s hloubením umělé jeskyně. Vnitřní výzdoba vychází z pověsti o blanických rytířích. Dominantní prvek představuje jezdecká socha sv. Václava v úvodních partiích, jedna z bočních prostor v sobě tajila trojici českých legionářů z francouzských, italských a ruských bojišť. Valná část centrálního "rytířského sálu" však byla dokončena až po Rolínkově úmrtí.
Vrchol kopce Milenky zkrášlila rozhledna, okolní terén se dočkal parkové úpravy, včetně arboreta. Konečná vize počítala s vytvořením komplexu Moravského Slavína, obohaceného o galerii velikánů našich dějin.
Rozřezání nezabránila ani kamufláž
Počátkem 2. světové války obdržela protektorátní správa dopis s upozorněním, že sochy legionářů a T. G. Masaryka v Rudce mají příliš symbolický význam. Zkrátka, opět vstoupil na scénu flexibilní "čecháček", ochotný - zřejmě za nějaké to kilečko vepřového nad příděl - dokonale posloužit "novému koni".
První reakce obsahovala pouze vágní formulaci - dotyčné dílo musí zmizet. Tudíž se naskytl manévrovací prostor: tělo Masaryka bylo obezděno a nad jeho hlavou zbudována imitace chatky. Pochopitelně následovalo další udání.
Druhé nařízení Okresního úřadu v Boskovicích, ze dne 12. srpna 1941, hovoří nekompromisně: "Obložení Masarykovy sochy a zazdění soch legionářů v jeskyních, které jste ve Vašem sadu v Kunštátě provedl, zapříčiňuje i nadále neudržitelný a dnešním poměrům neodpovídající stav. S pouhým obložením sochy nelze v žádném případě souhlasiti. Ukládám Vám proto, abyste do čtyř týdnů provedl odstranění Masarykovy sochy a soch legionářů v jeskyních v Kunštátě a provedení Okresnímu úřadu oznámil. Po odstranění soch legionářů není námitek, když jeskyně budou veřejně přístupny." S nečitelným podpisem a úřední frází - "za okresního hejtmana".
I tady se nalezlo řešení: hlava a poprsí sochy bylo rozřezáno a ukryto na zdánlivě bezpečném místě. S vírou, že se někdy opětovně dočká znovuodhalení. Smělý čin samozřejmě nezůstal utajen. Na řadu přišla série nepříjemných výslechů i výhrůžek a po prozrazení úkrytu, byly jednotlivé díly zničeny. Za definitivní datum zániku sochy je tedy třeba považovat rok 1942. Jeskyně pak byla do konce války uzavřena.
Rozřezávání Masaryka. Vpravo v klobouku a s brýlemi zdrcený František Burian, mecenáš a vlastník areálu, 1941.
Zdroj: archiv Zdeny Popelkové
Z prezidenta - Osvoboditele a "našeho tatíčka" se zachovaly pouze gigantické boty a nápadná silueta těla. Z trojice legionářů několik fragmentů.
Destrukce sochařské výzdoby vnitřně poznamenala i zakladatele komplexu. Nejen, že musel bezprostředně sledovat zkázu svého snu, nýbrž byl nucen ji i financovat. O rok později, v srpnu 1943, František Burian zemřel. Avšak ani dotyčný "bdělý občan" se nevyhnul odpovědnosti. Poněvadž v důsledku jeho ostatních udání zahynulo několik osob, dočkal se po válce trestu nejvyššího - popravy.
Ideologicky nevhodní trpaslíci
Po únoru 1948 areál nedobrovolně přešel pod správu státu, přičemž vystřídal řadu obskurních provozovatelů: od Komunálních služeb, přes Jednotu a další subjekty, až po kunštátskou keramičku.
Přirozeně se do mysli vkrádá otázka, zda by "Masaryk" bez úhony vydržel i tohle období? Zřejmě nikoli. Manuál pro zdejší průvodce při zmínce o bývalé soše striktně připouštěl jen dvě varianty výkladu: socha státníka, případně socha prvního prezidenta. Zejména malé děti se tehdy zmateně domnívaly, že se jednalo o Klementa Gottwalda. Příjmení Masaryk se ocitlo "na indexu", dobové snímky byly zaretušovány.
Když jsem v půli osmdesátých let, s turistickým oddílem ( pod hlavičkou Pionýra ), poprvé zavítal do zdejší jeskyně, naši vedoucí nám velmi ochotně sdělili, kterému pánovi vlastně patřily ony olbřímí boty. Došlo i na název areálu - z Jeskyně blanických rytířů se stala Jeskyně v Rudce. Návštěvníci občasně uváděli personál do rozpaků sarkastickými poznámkami, "kdyže už vlastně ti blaničtí rytíři procitnou" a "jestli náhodou nezaspali".
Mezi průvodci se tu střídali různí lidé - pamětníci, kteří občas utrousili i informaci navíc, ale též zapálení přívrženci nového režimu. Právě díky nim se v Rudce ničilo podruhé. V 60.letech se jedné z průvodkyň znelíbily miniaturní sošky trpaslíků, které později zhotovil František Burian. Z vlastního popudu se tedy chopila iniciativy a kladiva. Důvod ? Připomínaly jí postavičky z Disneyovek.
|
MŮŽE SE HODIT Pokud se sem chystáte na výlet, více info včetně návštěvní doby a možnosti ubytování v penzionu přímo naproti Jeskyni blanických rytířů najdete na www.rudka.cz * Přečtěte si k tématu: |
Návrat legionářů
Na počátku 90. let minulého století se skalní komplex u Kunštátu vrátil do péče vnučky zakladatele. Zároveň se tu konalo několik ročníků sochařských sympozií. Poslední úpravy se Jeskyně blanických rytířů dočkala roku 2004 - tehdy bylo znovuvzkříšeno sousoší legionářů. Nejedná se o repliku, nýbrž o volné ztvárnění původního tématu, spíše pojaté jako památník.
V celkové kompozici bylo užito i úlomků původního sousoší. Návštěva ojedinělé památky se může stát zajímavou inspirací k víkendovému výletu. Zvláště nyní, když přilehlé arboretum ozdobily první květy toužebně očekávaného jara.
STROJ ČASU
|
Za poskytnutí informací a archívních fotografií autor děkuje paní Zdeně Popelkové. Současně bylo v příspěvku užito podkladů z publikace Mgr. Eduarda Mazálka - PRO NOBIS 2004. |
 *** ČTĚTE SERIÁL STROJEM ČASU PO ČESKU - ZDEV seriálu mapujeme místa, která se v posledních desetiletích zásadně změnila. Všímáme si objektů, po nichž nezůstalo nic, jen jizvy v duších lidí nebo vzpomínky. Chceme ale naopak přibližovat i místa, která, kdysi zdevastovaná, povstala z popela.. |
Upravené arboretum nad vstupem zláká k posezení |
Pohled z rozhledny na Kunštátsko, vzrostlé stromy stíní areál s jeskyní, což byl zřejmě i záměr tvůrce |
Z velkolepé sochy Masaryka zůstal pouze pár bot, rok 2006 |
Celkový pohled na areál v Rudce - třicátá léta 20. století. Napravo od sochy T.G.M. je jasně patrný lev u vstupu do jeskyně. Dnes je celý pahorek pokrytý vzrostlým lesoparkem. |
Proměna skalního výčnělku v prezidenta Masaryka, konec 20.let 20.století |
Konečná podoba díla, socha Masaryka ve své kráse, začátek 30.let 20.století |
Rozřezávání sochy na jednotlivé díly. Pokus o záchranu alespoň torza, na záběru je vidět odříznutí zbytku hlavy a obnažený krk. Vpravo v klobouku a s brýlemi pan F.Burian, mecenáš a vlastník areálu. Foto z roku 1941. |
Masaryk bez hlavy. Stejně jako v oné době, chyběla celému národu. A leckdy chybí i dnes... Foto kolem roku 1941. |
Rozřezávání Masaryka, část torza sochy, Rudka, kolem roku 1941 |
Umělec a sochař Stanislav Rolínek, 20.léta 20.století |
Rudka, dobře patrný obrys Masarykova těla, 2006 |
Skála u Rudky, kde vyrostla socha Masaryka, rok 1928 |
Socha Masaryka v Rudce po dokončení, 21.10.1928 |
Socha Masaryka v Rudce po dokončení, 1928 |
Rudka, reliéf sv. Václava v příchozím koridoru k Rytířskému sálu, 2006 |
