Klikněte na mapu
Revoluční sen
Kdo si už od školních výletů nepamatuje, kde v Dědicích stojí údajný rodný domek prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda, anebo kdo měl štěstí a nikdy tam jet nemusel, stejně nezabloudí. Ze silnice mířící rovnou na zdejší náměstí k němu bezpečně navede název boční ulice. Dodnes se jmenuje Revoluční.
"Když jsme se odtud v čtyřiapadesátém stěhovali, měl dům ještě jedno patro. A vůbec vypadal úplně jinak," vzpomíná Marie Hájková (rozená Štarková), která se v něm narodila a kdysi bydlela s rodiči. Museli se odtud vystěhovat, když jí bylo asi patnáct let.
Dům rodiny Štarkových v Dědicích, 30. léta 20.století
"Začalo to vlastně už v osmačtyřicátém. Náš domek považovali za rodiště Klementa Gottwalda a každou chvíli nám pak klepali na dveře novináři, filmaři a různé delegace. Dokonce i Čepička byl u nás,“ vzpomíná paní Hájková.
"Chtěli pak, když Gottwald zemřel, abychom se vystěhovali. Pro rodiče to bylo tenkrát hrozné. Zvlášť v době, když si je každou chvíli zvali na radnici a pak ještě začaly chodit ty rezoluce,“ vypráví paní Hájková.
"Všechny fabriky, všechny školy, úřady a instituce psaly otcovi, že se tam narodila velká osobnost, otec národa a že je naší povinností se vystěhovat, aby tam byl zřízený jeho památník.“
Gottwald zemřel v březnu v třiapadesátém a rok nato v květnu se stěhovali. "Dovedete si představit, že by někdo v padesátých letech neustále kladl odpor?“ vysvětluje paní, proč se nakonec nechali vyhnat z vlastního domu.
Když pak komunisté jejich dům přestavěli, málem ho ani nepoznali.
Statek komunisté zmenšili
Zatímco většina lidí po válce domky modernizovala, komunisté z bývalé zemědělské usedlosti, skoro statku, "vybudovali" prostou chaloupku, typické venkovské stavení z konce 19. století. Rozebrali střechu a snížili dům, aby byl stejně vysoký jako sousední stodola.
Velká dvoudílná okna, která zabudoval otec Marie Hájkové, musela pryč. Některá řemeslníci zazdili, jiná nahradili okýnky, jaká mívala stavení v době, kdy se narodil Klement Gottwald. Paradoxem je, že právě tento dům v roce jeho narození už takto s největší pravděpodobností nevypadal. Když tato podivná přestavba skončila, bývalý dům zemědělce a koláře Dominika Štarka už připomínal snad jen žudr u vchodových dveří.
Až úsměvné je, že zatímco Štarkovi si už od šestačtyřicátého užívali pohodlí koupelny, po přestavbě v padesátých letech koupelna z domku zmizela a najednou se dokonce objevila i černá kuchyně. "Udělali z něho chudý domeček," vysvětluje ředitel Muzea Vyškovska František Korvas. Podle něho architekti při přestavbě historická fakta nectili. "Už na počátku 20. století bylo běžné, že v kuchyních byly sporáky," dodal.
Díky nesmyslné rekonstrukci v padesátých letech minulého století se dnes v Dědicích zachoval dům, jaký široko daleko nestojí. Možná se z něj stane venkovské muzeum, ve kterém si budou lidé prohlížet, jak žili lidé před více než stoletím.
Na horním snímku původní dům rodiny Štarků, na dolním "rodný dům" Klementa Gottwalda po rekonstrukci. Dům se změnil z dvoupatrového na jednopatrový, zmenšila se okna, některá se zazdila.
Depozitář muzea
"Využíváme ho nyní jako depozitář. Při průzkumech trasy dálnice jsme získali mnoho archeologických nálezů a už jsme je neměli kam dávat," říká František Korvas.
Jako sklad využívají i moderní přístavbu za domkem, s ní však už mají jiné plány. "Chtěli bychom ho nechat přebudovat na depozitář s posuvnými regály na archeologické nálezy. Stálo by to dvanáct až patnáct milionů korun, peníze ale na tuto přestavbu zatím nejsou," dodal.
Zatímco rodný domek vypadá mezi okolními modernizovanými domy docela malebně, skleněná stodola je přijatelná alespoň tím, že je částečně skrytá. Když se však tato nenápadná výstavní síň v jednaosmdesátém roce stavěla, přišla na nekřesťanské peníze.
"Stála deset a půl milionu korun a to byla tenkrát obrovská částka. Dokonce pak vyhrála i nějakou soutěž v Bulharsku," vzpomíná vyškovský historik Radek Mikulka. Problém byl však v tom, že byla a je hodně nehospodárná. "Když byly velké mrazy, dala se vytopit jen na tři stupně nad nulou," dodal.
Někteří návštěvníci dodnes vzpomínají, jak jim průvodce v domku ukazoval truhlu – učňovskou práci Klementa Gottwalda. Ta byla pravá, ostatní vybavení jeho rodného domku si však komunisté půjčili z muzejních depozitářů. "Něco patřilo nám, ale ke Gottwaldovi se tyto věci nevázaly. V devadesátém, když se rodný domek zavřel, se většina věcí vracela buď do Prahy, nebo do Brna," uvedl ředitel muzea.
Kde se vlastně Klement Gottwald narodil?"Nikdo dodnes neví, kde se vlastně narodil,“ říká ředitel Muzea Vyškovska František Korvas a pochybuje, že o tom v nejbližší době bude někdo bádat. "To dnes nikoho nezajímá,“ dodává. Podle jedné verze Anna Gottwaldová svého Klementa dokonce porodila na poli, komunisté však stvořili legendu, že spatřil světlo světa v domě rodiny Štarkových. A ukazovali v něm pak i nejen jeho rodnou světničku, ale i kolébku. "Ta zaručeně nebyla jeho, byla sem převezena společně s dalšími věcmi z etnografického muzea,“ vysvětluje vyškovský historik Radek Mikulka. Štarkovi přišli k prvnímu dělnickému prezidentovi jako slepí k houslím. "Když šla Marie Gottwaldová se synem ke křtu a nechala ho zapsat do matriky, uvedla naši adresu, protože v té době u mého dědečka pracoval její otec a měl tady i svoji světničku,“ vzpomíná Marie Hájková z Dědic na to, jak přišli o svůj dům, kde žili i její prarodiče. "Nabízeli nám polorozbořenou chalupu, pak ať se odstěhujeme na německý ostrůvek (obce na Vyškovsku, odkud se po válce museli vystěhovat němečtí obyvatelé, pozn. redakce), dokonce se vykopaly i základy nového domu, ale zase se nic nedělo,“ říká Marie Hájková. „Nátlak byl tak velký, že otec už pomalu neviděl žádné východisko. Nakonec psal prezidentu Zápotockému, Čepičkovi i předsedovi vlády Širokému. Na to dostal dopis, že už s námi nebude jednat vyškovská radnice, ale památkový úřad v Praze. Přijel doktor Pošmourný a s ním už bylo úplně jiné jednání, takové lidštější,“ vzpomíná paní. Nakonec se odstěhovali jen kousek dál, do domu z roku 1907 a Marie Hájková v něm s rodinou bydlí dosud. "Nebyl tak dobře vybavený jako náš, ale otec si ho postupně opravil a udělal si i novou kolářskou dílnu,“ říká. |
