Polomy Velkého Polomu
Ihned za nádražím v Mostech u Jablunkova červeně značená stezka přichystá návštěvníkům pravé horské přivítání: prudký výstup. Naštěstí přibližně v polovině stoupání vyvěrá osvěžující pramen, určitě chutnější než sebeluxusnější "welcome drink“.
Pokud se otočíte vzad, naskytne se vám pohled na protilehlý masiv Slezských Beskyd. Malebně položená chata Skalka oznamuje úspěšné zvládnutí náročnějšího úseku, o několik kroků dále se nalézá chata Severka. Osiřelé sjezdovky s kovovými konstrukcemi vleků nemusí nyní působit příliš harmonickým dojmem – negativní estetickou stránku ovšem trošku zlidšťuje fakt, že od horní stanice se otevírá rozhled daleko do beskydského podhůří.
Chata Skalka – první osvěžovna na cestě z Mostů u Jablunkova
Za blízkým hotelem Tetřev ale výdobytky civilizace rázem končí a o nějakém posezení na idylické zahrádce, s půllitrem chlazeného piva a překrásným výhledem na krajinu, si můžete několik dlouhých kilometrů nechat pouze zdát. Jedinou stopu činnosti člověka představují hraniční kameny a kaplička v průsmyku pod Muřinkovým vrchem. Se sluncem vyhřátou pasekou a studánkou chladné vody.
Pohodlná hřebenová trasa se nejprve vyšplhá na Velký Polom (1067 m), který současně tvoří nejvyšší bod hraničního hřebene. Kolem se rozprostírá věkovitý les: rozčepýřené smrky, jedle a buky zde svádí boj s vichřicemi i nánosy sněhu. Nezřídka mnohý z nich podlehne, ulomené větve a tlející padlé kmeny prakticky bez přerušení lemují cestu, místy působivá zátiší tvoří izolované pískovcové skalky.
Hraniční kámen na vrcholu Velkého Polomu
Na rozcestí pod jeho menším bratem – Malým Polomem – opustíme červenou a budeme chvíli pokračovat po modré.
Krajem šelem
Ubíráme-li se od Malého Polomu k Bílému kříži, můžeme se setkat s informační tabulkou, že procházíme územím, kde se vyskytují vzácné šelmy. Tady, v liduprázdném severovýchodním výběžku Beskyd, se opět neslyšně potulují vlci, možná právě sem občas zabloudí i medvěd.
Časné jaro v karpatském pralese
Na Bílém kříži se setkává několik přístupových cest jak z české, tak slovenské strany. Oblíbené letovisko, které v devadesátých letech minulého století chátralo, nyní znovu poskytuje turistům ubytovací a pohostinské služby.
Což takhle dát si antipartnerskou polívku?
Na Bílém kříži se opět napojíme na červenou – nejprve se ubírá romantickými partiemi nad vysokou pískovcovou skalní stěnou, posléze, nedaleko chaty Doroťanka, vyústí na komunikaci. Jestliže váš žaludek touží po chutném soustu – proč se tu chvíli nezdržet. Jídelní lístek např. výstižně inzeruje „Bramboráky přes celý talíř“ či pozoruhodnou „Antipartnerskou polévku“ na bázi česnečky, obohacené o olomoucké tvarůžky.
Alespoň se bude lépe šlapat dál, k průsmyku se silničním hraničním přechodem Bílá – Klokočov. Za ním dostává hřeben odlišný charakter: lesy ustupují a nahrazuje je, hlavně ze slovenské strany, mozaika luk. Díky nim je možné dohlédnout nejen k nejvyššímu vrcholu Beskyd – Lysé hoře, ale zejména daleko do Pováží.
Cestu vroubí skupinky rozptýlených horských usedlostí, které obvykle své názvy odvozují od jména rodu, který v nich původně hospodařil. Některé z dřevěnic slouží jako rekreační objekty, často však dodnes mají stálé obyvatele. Spojení s většími celky zajišťuje většinou prašná silnička.
Rozptýlená zástavba na slovenské straně hřebene
Může se hodit
Délka přechodu z Mostů u Jablunkova do Velkých Karlovic se pohybuje okolo šedesáti kilometrů, tudíž je ideální si ji rozvrhnout do tří dnů, samozřejmě si lze připravit i kratší či naopak delší variantu. Většina trasy leží na území chráněných krajinných oblastí Beskydy a Kysuce, též současně prochází přes několik maloplošných chráněných území přírody. Nelze tudíž doporučit táboření ve volné přírodě. Naštěstí se tu v rozumných intervalech nachází řada ubytovacích zařízení. Užitečné weby www.beskydy.cz Ubytování Na toulkách v Beskydech
|
Na skok k Matúšovi
Jižně od Bílého Kříže nedělí hranice pouze dva státy, nýbrž také české Valašské království a slovenské Matúšovo kráľovstvo. Zatímco naše se inspirovalo valašským folklorem, projekt na druhé straně hranice se opírá o historické panství Matúše Čáka Trenčanského. Se symboly Matúšova kráľovstva a samozřejmě tématickým turistickým razítkem se setkáme v útulné chatě Kmínek nedaleko Bumbálky.
Valašský šenk obloukem
Pomalu opouštíme Moravskoslezské Beskydy a přecházíme do Javorníků. Nejprve ještě projdeme Makovským průsmykem: v něm se nachází restaurace Valašský šenk. Bohužel nemohu disponovat aktuálními informacemi (moje první a poslední návštěva se tam odehrála na jaře 2006, nelze tedy vyloučit změnu vlastníka), ale - dle vlastních zkušeností a „ód“, které na internetu zveřejnili další její návštěvníci, bych doporučoval se tomuto podniku vyhnout dalekým obloukem: nevrlý arogantní provozovatel, kyselá bába za výčepem, přemrštěné ceny, mizerné služby …
Po takovém zážitku přijde vhod opětovné ponoření do ticha přírody a přesun k sedlu pod Lemešnou, známému též pod rozverným označením Pindula.
Vtipný rozcestník u jedné ze soukromých chat
Z Pinduly na Veľký Javorník
Příkrým stoupáním se vydáme vstříc nejvyšším partiím Javorníků. Hranice se tu stáčí vpravo a pokračuje po vrstevnici, tudíž se budeme pohybovat na slovenském území. Nejprve nás cesta dovede do rekreační osady Kasárna, posléze se ponoří do pralesa na úbočí Veľkého Javorníku (1071 m).
Na vrcholu Veľkého Javorníku
Díky dřívější pastvě je vrcholová část odlesněna, tudíž dostává nádech daleko vyššího horstva. K zajímavostem zajisté patří staré hraniční kameny, které za druhé světové války dělily Slovensko od „protektorátu“ – tehdy rozhraní obou celků probíhalo hřebenem.
Tady – na Veľkém Javorníku - je třeba učinit důležité rozhodnutí: buď sestoupit do Velkých Karlovic, či putovat horskou krajinou dále k jihu. My jsme doputovali do Karlovic.
Text a foto: JAN DOUBRAVNICKÝ
