Geografové dělí Moravskoslezské Beskydy na tři hornatiny – Radhošťskou, Lysohorskou a Klokočovskou. Lidé však již dávno před vznikem novodobé vědy rozdělili Beskydy logicky na Přední a Zadní hory. Jako Přední hory označovali severní pásmo ležící při pohledu z obydlených nížin vpředu, tedy Radhošť, Kněhyni, Smrk, Lysou, Travný, Ropici a Javorový.
Naopak jižní pásma, schovaná kdesi vzadu v málo osídlené oblasti při česko-uherské (dnes česko-slovenské) hranici, nazývali Zadní hory. Dnes se jako Zadní hory označuje oblast mezi horským sedlem Bumbálka, obcí Bílá a rekreačním střediskem Bílý Kříž. Není to turisticky frekventovaná oblast, místy dost odlehlé končiny lákají spíše tuláky.
Údolím Velké Smradlavy
Ideálním nástupním místem pro putování hřebenovkou Zadních hor je sedlo a hraniční přechod Bumbálka, kde hlavní silniční tah Olomouc–Žilina dosahuje výšky 860 m. Není ovšem jednoduché se tam dostat veřejnou dopravou, a pokud nehodláte jet na kole, pak je prakticky nemožné se sem vrátit jinak než po stejné cestě zpět. Mnohem výhodnější je proto zvolit si za východisko Bílou – bývalou dřevařskou osadu, dnes významné turistické letovisko s velkým parkovištěm.
Na hřebenovku Zadních hor vede z Bílé několik nenáročných variant výstupů. Jedna z nich (zelená) míří na jih do zalesněného údolí potoka s nevábným názvem Velká Smradlava. Odkud se tohle pojmenování vzalo, vyjde najevo zhruba po 1,5 km pochodu, když narazíte vlevo od cesty na hezky upravený pramen s vysokým obsahem sirovodíku.
Kromě typického "smradu" upoutá hezkým posezením a přístřeškem chránícím před nepohodou. Voda je navzdory silnému zápachu nejenom pitná, ale dokonce i léčivá, blahodárně působí na zažívací ústrojí a v případě koupelí i na klouby a pokožku.
Karpatským pralesem na Bumbálku
Sirný pramen však není jedinou zajímavostí při cestě na hřeben. Výše v údolí se ukrývá Maxova nádrž - malá lesní přehrada postavená v minulosti za účelem plavení dřeva po největší beskydské řece Ostravici.
Podobných staveb bylo v okolí Bílé hned několik, jelikož místní lesy dříve sloužily jako nevyčerpatelná zásobárna dřeva. Kupodivu právě kousek nad Maxovou nádrží a těsně pod Bumbálkou, kde projedou denně tisíce aut, se zachoval původní karpatský prales, mnohdy označovaný jako nejhezčí v Beskydech. Jmenuje se Salajka a po jeho hranici vede žlutá turistická trasa na Bumbálku. Na tuto trasu se lze napojit po modré z údolí Velké Smradlavy.
V pralese zaujmou obrovské jedle vysoké až 50 m a staré až 400 let, které čnějí nad okolní převážně bukový porost. Dodnes se uvnitř národní přírodní rezervace nachází torzo legendární jedle "Tlusté Tonky", jejíž objem činil okolo 35 m3 dřeva. Byl to nejsilnější (obvod 7 m) a nejstarší (přes 500 let) strom v Beskydech. Padl při vichřici roku 1930.
Kouzlo beskydských samot
Hned nad pralesem Salajka přicházíte na sedlo Bumbálka. Bývá tu až příliš hlučno, takže je nejlepší rychle zmizet a případný odpočinek nebo občerstvení nechat na nějaký klidnější záchytný bod na hřebenovce Zadních hor. Masarykova chata, vzdálená 2 km za Bumbálkou, je v současnosti mimo provoz, hodnotnou náhradu však poskytují dvě další horská zařízení o 1,5 km dál – slovenská chata Kmínek a moravská chata Sněžná. Obě stojí v těsné blízkosti státní hranice a nabízejí příjemné posezení i lidové ceny.
Červeně značená hřebenovka a zároveň česko-slovenská hranice odtud pokračuje dál na severovýchod a patří k nejmalebnějším v Beskydech. Roubené samoty obklopené malými políčky a pastvinami se střídají se smíšenými lesy, kterým dominují větrem zkroucené prastaré buky.
Jde se po převážně kamenité lesní cestě, sjízdné i na horském kole, pozor je však třeba dávat na časté strmé sjezdy. Průběžně se otevírají pohledy směrem na Moravu i na Slovensko, hřeben často mění směr, takže přicházejí stále nové scenérie.
Jedna krajina – dva státy
Bílý křížJméno dal rekreační osadě bíle natřený dřevěný kříž, který pochází pravděpodobně někdy z počátku 19. století. Údajně ho vztyčili pašeráci tabáku, kteří na tomto místě zabili příslušníka finanční a pohraniční stráže. Pašování tabáku představovalo v té době výhodný způsob, jak si v chudých Beskydech přilepšit k živobytí. |
Výrazným předělem na hřebenovce Zadních hor je sedlo Konečná, kde funguje u silnice malá hospoda a lze se tu také ubytovat.
Krajina kolem je opravdu téměř idylická, horské samoty šplhají až na hřeben, hraniční patníky mají lidé doslova pod okny a horalé ze Slovenska vidí do oken horalům z Moravy. Rozjímat nad krásami okolní krajiny můžete v další turistické chatě Doroťanka, vzdálené 3 km od sedla Konečná.
Od Doroťanky pak trasa převážně stoupá až na horu Sulov s 10 m vysokou pískovcovou skalní stěnou. Krátký, ale strmý sestup ze Sulova vás dovede k historickému trojmezí Moravy, Slezska a Slovenska a do kdysi věhlasného rekreačního střediska Bílý Kříž, které bylo za socialismu základnou odborové rekreace pracujících z Ostravska.
Hotel Sulov na Bílém Kříži
Turistická chata Doroťanka
Zdejší velkokapacitní rekreační zařízení prošla po roce 1990 velikou krizí a úpadkem a nyní hledají s menšími či většími úspěchy nový smysl své existence.
Občerstvení a ubytování v současnosti nabízejí hotely Sulov a Kysuca, bývalý hotel Bílý Kříž je přestavěn na luxusní apartmánový dům.
Železnatý pramen na Bílém Kříži, v pozadí hotel Kysuca
Zpět do Bílé
Jste-li na kole, pak se z Bílého Kříže spustíte dolů po asfaltové silničce a krásným dlouhým sjezdem (cca 8 km) dorazíte k rozcestí Černá, odkud je to pouhý 1 km do Bílé. V případě, že jste pěšky, tvoří logické pokračování právě absolvované hřebenovky žlutá trasa přes masiv Grúně s nejvyšším vrchem Kozlena (886 m). Je tu množství rekreačních chat a z otevřeného hřebene se otevírají krásné výhledy na Lysou horu, Smrk a kopečky Zadních hor.
Na autobus zpět do Bílé lze z Grúně sestoupit po modré k rozcestí Černá nebo po žluté do Starých Hamrů.
může se hoditJak se dostat do Zadních hor Na sedlo Bumbálka přijíždějí o víkendu krátce po 9. hodině dva cyklobusy – jeden z Rožnova, druhý z Ostravy. Hřebenovka Zadních hor na kole i pěšky Jednodenní okruh z Bílé Mapu zvětšíte kliknutím. Zdroj: Mapy © PLANstudio
|
