Mapa © PLANstudio s.r.o.
Zámeček probuzený z mrákot ROH
Východočeské městečko Potštejn v sobě nezapře dlouholetý vývoj. První viditelný důkaz, který příchozí zaregistruje, jakmile vstoupí na zdejší náměstí, představují hřejivé barvy pohádkového barokního zámečku.
I jeho osud jistou chvíli visel ve vzduchu. Nakonec se však po chaosu devadesátých let minulého století dočkal záchrany: komplex zakoupil soukromý investor s cílem zpřístupnit jej veřejnosti. A současně vrcholně uspokojit svoji zálibu - historii. Koncepce interiéru byla pojata tak, aby se co nejvěrněji přiblížil původní tváři, včetně originálního mobiliáře. Ať opětovně získaného nebo zapůjčeného.
Přímo před zraky návštěvníků lze sledovat nákladné a náročné odstraňování nevhodných přepážek z období minulého režimu, kdy zámek sloužil jako školicí středisko ROH. Centimetr za centimetrem mizí bílé nátěry, pod kterými se ukrývají původní nástěnné malby. Takže třeba již příští sezonu bude prohlídková trasa bohatší o další komnaty, a časem se snad otevřou i vrátka přilehlého parku...
Prohlídku zámku doporučuji ukončit (a nejlépe též zahájit) u šálku lahodné kávy pod stinnými oblouky podloubí opuštěného nádvoří. Slastným doplňkem posezení se stanou tóny Čtvera ročních období Antonia Vivaldiho. Vznešeně se rozléhají stinným nádvořím. Rozhlédneme-li se po ostatních objektech v blízkosti zámeckého areálu, ani se nechce věřit, že některé rekreační či obytné stavby původně byly hospodářsko – výrobním zázemím, spojeným např. s činností zdejší textilní manufaktury.
Stezka v údolí Divoké Orlice
Tajuplný nápis a ukrytý poklad
Potštejn ale skrývá pokladů více. Stačí nepatrně zaklonit hlavu a rázem spatříte nepřehlédnutelnou dominantu městečka: mohutné rozvaliny stejnojmenného hradu.
Přístupových tras k jeho opuštěným zdem se naskýtá několik. Záleží jen na kondici či množství volného času. Proslulý Cimrmanův "krok stranou" nabízí žlutá značka, která (později v kombinaci se zelenou a posléze i trasou naučné stezky) zříceninu obchází říčním údolím, okolo vyústění Modlivého dolu – někdejšího útočiště českých bratří. Naopak přímý výstup nabízí úvozová cesta od parkoviště na jihovýchodním okraji obce.
Svým rozsahem patří Potštejn k největším hradním zříceninám Česka. Původně raně gotická stavba zpustla po třicetileté válce. Ovšem osudnou ranou se mu stala touha hraběte Jana Antonína Chamaré nalézti údajný poklad, ke kterému ho nasměroval záhadný nápis, vytesaný do kamene vsazeného do hradní zdi.
Takže milý šlechtic pozvolna dokonal dílo zkázy. Pochopitelně, vytouženého zlata se nedočkal. Možná i díky neúspěchu přehodnotil své marné snahy a do hradního celku zakomponoval kapli Svatých schodů, jednu ze tří sakrálních staveb zdejšího areálu.
Příběh posedlého hraběte inspiroval Aloise Jiráska k napsání díla "Poklad". Na rozdíl od literární podoby byl hrabě Jan Antonín Chamaré vzdělaný muž – pouze značně upnutý ke svému snu. Koneckonců, kdo v sobě neskrývá nějakou tu drobnou úchylku?
Za hezkého počasí se exkluzivním doplňkem návštěvy stane mimořádný rozhled až ke hřebenům Orlických hor i zasněžených Krkonoš. A příslušníky všech generací každopádně upoutá rozverné stádečko koz, volně dovádějících mezi troskami.
Hravou divočinou Divoké Orlice
Kdo zatouží po příjemné procházce k dalšímu středověkému skvostu, nechť věnuje pozornost červené značce. Po úvodním úseku, vedoucím skrz rozkvetlé louky a pastviny s pohledem na přilehlé pahorky, ověnčené svěží jarní zelení, se cesta náhle ponoří do hlubokého a stinného údolí.
Temnou hladinu dravé řeky prokreslují bělostné kadeře peřejí, na příkrých svazích se objevují skalní výchozy i kamenná moře. Na tyto němé svědky prastarých dob, mnohde obrostlé mechem a zapadané listím, narazíte zejména v údolí mezi Potštejnem a Liticí. Zpěněná Divoká Orlice jako by zde chtěla naposledy předvést svoji vzdorovitou horskou sílu, než přemožena odevzdaně podlehne náruči nížin.
Aby se výlet neproměnil v utrpení, je vhodné se vybavit vhodnou obuví, ani cyklisté si zde jízdy příliš neužijí. Zato mnohý pocestný podlehne osobitému kouzlu originálního altánku, přitisknutému ke kmeni stromu, pod jehož korunou se snadno zapomíná na nepohodu deště.
Vstříc královské Litici
První stavení chatové kolonie jsou příznakem návratu do civilizace. Za okamžik trénované oko zahlédne na pahorku po levici siluetu hradní věže, mírně vyčnívající nad lesní porost. A poté ještě zbývá překonat most nad balvanitým řečištěm, minout stavení Litice a kolem dřevěné zvonice, vroubené přikrčenými chalupami, vystoupat k masivním hradbám.
Mohutné opevnění litického hradu
Gotická brána za sebou ukrývá zbytky hradu, kterému plně náleží označení "královský", poněvadž se stal honosnou a reprezentativní rezidencí Jiřího z Poděbrad. Přestože nezvratné soukolí dějin ho taktéž proměnilo v ruiny, stále z jeho zákoutí vyzařuje středověk.
Stroze vybavené místnosti, zbytky původních kamenných článků, silné zdivo, temné a rozvrzané schodiště ve věži... To jsou veličiny, které spoluvytvářejí genia loci litického hradu, situovaného do říčního meandru. Bohužel, panenský ráz okolí trošku narušily kamenolomy a tovární areál. Jinak podhradí působí milým dojmem letoviska s útulnou hospůdkou V zátiší, kde sice nenarazíte pouze na osamělé turistky, nicméně přehnaná komercionalizace se místu zatím vyhnula.
Litice – hradní palác
Může se hoditJak se tam dostat Okolí Užitečné weby www.zamekpotstejn.cz |
