Zvířetice jsou jednou z vůbec nejzachovalejších a zároveň i nejtajuplnějších hradních zřícenin v Čechách. Pokud jedete z Prahy, dobrým startem k výletu nebo v tomto případě spíše procházce může být vlakové nádraží v Bakově nad Jizerou. Odsud je to pak již pouhý kilometr se závěrečným prudším, za deště místy i trochu krkolomným stoupáním po lesní pěšince.
Ti, co si naopak po zimě potřebují pořádně protáhnout kosti, zvolí delší trasu a vyrazí odjinud. Třeba z přibližně sedm kilometrů vzdálených Kosmonos. Tam mohou nejprve obdivovat Loretu, co zde nechal vystavět Heřman Černín z Chudenic podle plánu slavného stavitele Alliprandiho. Jako inspirace mu sloužila ta pražská, na niž se díval ze svého paláce na Hradčanech.
Za vidění stojí i kostel Nalezení sv. Kříže, piaristický klášter či zámecký park, nově upravený podle módního anglického stylu.
Kosmonosy - vpravo Loreta, vlevo kaple sv. Martina z roku 1802
Výchozím bodem cesty ke Zvířeticím, vedoucí převážně po červené značce, je pak vesnička Bradlec. Z ní se pokračuje přes Josefův Důl, kde toho moc k vidění není (bývalá průmyslová textilní obec po ukončení výroby v roce 1999 hodně zpustla), podél toku Jizery až k Podhradí, odkud je to po modré už kousek.
Terén je až na zmíněný konečný výšlap nenáročný, cestou lze proto obdivovat romantická zákoutí řeky či na jezu, přes který se přechází, pozorovat její sílu úměrnou odtávající zimě…
Kam se Žižka nedostal
Základy hradu Zvířetice položil ve 14. století Zdislav z Lemberka, syn dobrodějky Svaté Zdislavy, a vybral pro něj strategicky vynikající místo u ostrohu chráněného ze dvou stran hlubokými vymletými koryty a z třetí prudkým srázem vedoucím od řeky.
To hradu prakticky zaručovalo nedobytnost. V různých pověstech se traduje, že zuby si na něm v roce 1424 vylámal i sám Žižka. A i když obléhání přímo jím osobně není historicky doloženo, faktem je, že se s vojskem pohyboval v blízkém okolí.
Největší rozkvět hradu přišel na počátku 16. století, v éře Jana z Vartemberka a jeho syna Adama, kteří ho velmi citlivě přestavěli. Ti tehdy nechali probourat, lépe řečeno vylomit ze zdi, novou hlavní bránu, kterou se ostatně vchází dodnes. A rovněž vznikla dvě nová křídla - pozdně gotické a jednopatrové renesanční.
Obranné prvky úplně potlačili, jako by tušili, že hradu nepřinesou zkázu nepřátelé, ale přírodní živly. A změnili ho na honosný zámek. Do něj v roce 1693 udeřil blesk. I přes značné škody oprava netrvala dlouho, nicméně panstvo se mezitím přestěhovalo a používalo ho dál už jen jako "kancelářský objekt".
Strašidla a samotáři
Za pouhých sedmadvacet let došlo k takřka navlas stejné situaci. Jen s rozdílem, že viníkem katastrofy, tentokrát ničící vše, co jí stálo v cestě, se stala prudká bouře.
To už majitel Arnošt Josef z Valdštejna, potomek slavného vévody, "nevydýchal" a nechal vyhořelé torzo napospas smutnému osudu.
Před úplnou devastací ho zachránil nepřístupný terén, znemožňující rozebrání zdiva obyvateli okolních vesnic na stavbu domů. Pomineme-li chátrání způsobené vlivem času, tak se tady od té doby vlastně mnoho nezměnilo. I když je nutné říci, že i ta zchátralost má svůj určitý půvab, za určitého světla působí zřícenina opravdu magicky.
Dnes jsou Zvířetice volně přístupné celoročně bez omezení. Za nevlídného počasí je vyhledávají samotáři, kde jinde se jim poštěstí mít středověkou památku jen sami pro sebe?
Ze strážní věže, která slouží jako rozhledna a až nahoru vede vcelku bezpečné schodiště, si pak lze pohledem dolů udělat dobrou představu o původní podobě hradu, kdy byl nepřehlédnutelnou dominantou kraje.
A je z ní i moc hezký výhled do údolí Jizery, všude je prostě pohoda, ticho a klid. Jen v noci tu prý obchází duchové a strašidla, ale lidem neubližují…
Může se hoditDo všech míst, která jsou dobrými výchozími body do Zvířetic (Kosmonosy, Mnichovo Hradiště, Mladá Boleslav), je dobré spojení vlakem či autobusem. Autem z Prahy směr Černý most, přes Horní Počernice dál po rychlostních silnicích R1 a R 10 až do Bakova nad Jizerou.
|
