Oázu nespoutané přírody připomínají poslední kilometry řeky Odry na našem území. Za městem Bohumínem se řeka vymaňuje ze svého zregulovaného koryta a na zhruba osmi kilometrech až po soutok s Olší si teče, jak chce. Výsledkem jsou časté změny řečiště, podemleté břehy, neustále se měnící štěrkové náplavy i mohutné meandry, které se čas od času díky velké vodě protrhnou.
Nevšední podívanou, která je u podobně velkých řek v Evropě již vzácná, zprostředkovává naučná stezka mezi Starým Bohumínem a Kopytovem.
Nejmenší náměstí v Česku
Město Bohumín rozhodně nepatří mezi propagované lokality turistického ruchu. Symbolizuje především důležitý uzel železniční dopravy, rozsáhlé tovární areály a bludiště silničních komunikací. Tím více překvapí, že uvnitř toho všeho se ukrývá přívětivé město překypující zelení se spoustou drobných památek i působivou moderní výstavbou.
K dnešním největším magnetům patří Bospor neboli bohumínské sportovní centrum, jehož součástí je například vodárenská věž přebudovaná na penzion s rozhlednou, a taky opravený pěchotní srub „na trati“ původně postavený (jako jediný v celém předválečném systému opevnění) pod železnicí.
Součástí Bohumína je také kdysi zemědělská osada Kopytov sevřená mezi dvě řeky: Odru na západě a Olši na severu. Jejich soutok je z Kopytova vzdálený necelé dva kilometry, což znamená, že za velké vody tu lidem moc do smíchu nebývá. Snad právě proto tu velmi aktivně působí místní záchranný hasičský oddíl, který příkladně dbá o povznesení této kdysi zapomenuté osady. Od pátku do neděle tu provozuje občerstvení a zasloužil se rovněž o vytvoření místní rarity v podobě náměstí sv. Floriána, resp. plácku o rozloze 56 m² mezi hasičskou zbrojnicí a kapličkou, které je od 30. července 2011 nejmenším registrovaným náměstím v ČR.
Olza překřtěná na Olši
Z Kopytova pokračuje k soutoku červená turistická značka, která je zároveň trasou naučné stezky. Jedno zastavení s přístřeškem a informační tabulí se nachází hned za posledním domem vlevo. Neváhejte k němu krátce odbočit, neboť se tu otevírá velkolepá podívaná na zákrut Odry z vnějšího nárazového břehu, který řeka neustále podemílá.
Ve druhé polovině 20. století byl tento břeh spolu s dalšími v rámci regulace toku zpevňován, bohužel však různým nevhodným materiálem včetně odpadu. Proto je dnes zcela běžné, že z podemletého a utrženého břehu vypadne například pneumatika nebo kus textilie či igelitu.
Červená značka i trasa naučné stezky končí u řeky Olše v místě někdejšího brodu. Do druhé světové války vedla na druhou stranu, kde jsou vidět domy obce Olza, lanová lávka. O její obnově se uvažuje.
K soutoku, resp. nejnižšímu místu české části Slezska (195 m), odsud zbývá cca 300 metrů. Těsně nad soutokem vyčnívá mezi oběma slévajícími se řekami vysoká a úzká písčitá výspa, která je velmi hezká a působivá. Tyčí se na ní hraniční patník a někdo ji využívá jako malý ovocný sádek – rostou tu dvě nedávno vysazené třešně a dva keříky angreštů.
Ještě do roku 1961 se řeka Olše přitékající z polských Beskyd jmenovala Olza. Ovšem tehdejším politikům se název z národnostních důvodů nelíbil a řeku překřtili na česky znějící Olši. Nesmyslné přejmenování přijala sice oficiální geografie, nikoli však lidé z kraje, kudy Olše protéká. Tady řece nikdo jinak než Olza neřekne.
Řeka Olza u Kopytova
Pěchotní srub „na trati“
Bobří aktivity u slepého ramene Odry
Průplav Dunaj-Odra-Labe
Na cestě z Kopytova do Bohumína se nachází nejhezčí přírodní partie. Vede tudy červená značka, k řece vedou krátké odbočky opatřené tabulemi naučné stezky, někde i dřevěnými přístřešky.
Chráněné území Hraniční meandry Odry bylo vyhlášené jako přírodní památka na ploše 126 ha teprve v roce 2006. Přispěla k tomu částečně ničivá povodeň roku 1997, která na mnohých místech rozbila umělé zregulované koryto a provedla živelnou revitalizaci. Hned na to se vrátily samovolné přírodní procesy, zvýšila se samočistící schopnost a kvalita vody a spolu s tím původní organismy.
Vzpomínkou na doby, kdy se o ochraně oderských meandrů ještě nikomu ani nesnilo, je zastávka „u přístavu“ kousek od silnice Kopytov – Šunychl. Na vnějším břehu meandru tu byla v 70. letech 20. století vybudována 40 m dlouhá nákladová hrana, jakožto součást provizorního přístavu Bohumín na trase průplavu Dunaj-Odra-Labe. První plavba s nákladem trubkového materiálu se uskutečnila 5. dubna 1975. O rok později při dalších testovacích jízdách však byla březnová výška hladiny na Odře tak nízká, že se kvůli lodnímu nákladu, který by se vešel v pohodě na dvě nákladní auta, musel zvyšovat průtok upouštěním z beskydských přehrad. Další plavby se už proto nekonaly a celý projekt definitivně skončil v roce 1991.
Vodárenská věž v Bohumíně přeměněná na penzion a rozhlednu
Cihlové stavby v Novém Bohumíně
Těžba štěrku na jezeře Kališok
Protžené meandry a bobří hráze
Nespoutanost přírodních sil je patrná na zastávce u jezera Velký Kališok. Hned pod parkovištěm se otevírá pohled na bývalé řečiště Odry, které tu až do červencové povodně v roce 1966 tvořilo velký zaškrcený meandr. Po protržení šíje a narovnání hlavního toku vzniklo slepé rameno. Postupně zarůstá a zanáší se, na čemž mají podíl také hojní bobři, kteří čas od času svrhnou do vody okolní strom.
Jak se tam dostat Tip na výlet Mapa |
Mnohem vyhledávanějším místem je ovšem jezero Velký Kališok s pláží a loděnicí. Jezero vzniklo díky těžbě štěrkopísku a je pojmenováno podle kopytovského sedláka Josefa Kalische, který tu roku 1936 těžbu zahájil. V souvislosti s jezerem a bohumínským jachtingem musíme vzpomenout jméno nejslavnějšího českého mořeplavce a bohumínského rodáka Richarda Konkolského, který svou první sólo plavbu kolem světa úspěšně završil roku 1975.
Od jezera Velký Kališok je to už jen coby kamenem dohodil do Starého Bohumína – malebného městečka s nově opraveným náměstíčkem, jemuž vévodí secesní hotel Zelený strom. Vypucované a prázdné náměstí doslova vybízí k posezení. Neméně zajímavé je ale i náměstí v Novém Bohumíně obklopeném typickými slezskými stavbami z neomítnutých červených cihel. Jako vzpomínka na krásný výlet zurčí uprostřed tohoto náměstí fontána z roku 2008 nazvaná Soutok Odry s Olší. Chrliče ve tvaru ryby, hada, ledňáčka a žáby symbolizují typická zvířata, která v okolí bohumínských řek žijí.
