Ještě před pár lety byl Cínovec na hřebeni Krušných hor neuralgickým bodem na česko-saské hranici. Místem, jehož kulisu tvořily nekonečné kolony čoudících kamionů, pochybné noční podniky a zástupy prostitutek. S odkloněním dálkového provozu na dálnici tohle všechno zmizelo.
A i když uschlé stromy ještě stále žalují na poválečnou devastaci, je dnes Cínovec/Zinnwald mnohem příjemnějším místem než dřív. A hlavně – výborných běžkařských tras se do okolních lesů a plání rozbíhá tolik, že mnohé daleko známější zimní oblasti mohou jen závidět.
Zimní partie u Moldavy
Stopy po hornické minulosti
Na Cínovec se dnes dostanete autem po hlavní silnici z Teplic. Milovníci vlaků mohou zvolit atraktivní horskou železnici, vedoucí z Mostu přes Hrob až do Moldavy. V tom případě se vydejte na Cínovec od železniční zastávky Mikulov-Nové Město.
Než se pustíte do stopy, rozhlédněte se trochu po okolní pláni. I necvičené oko pozná, že tu něco není v pořádku. Domy starší zástavby jsou rozházené daleko od sebe, občas mezi nimi vystupuje z řady nějaká podivná novostavba a celek působí neurovnaným, nepřirozeným dojmem.
Pro vysvětlení musíme zpět do historie. Cínovec totiž v minulosti býval mnohem významnější lokalita než dnes. Jak napovídá název, v prostorách dnešní osady i v okolí se po staletí těžila cínová ruda a ještě před sto lety tu žilo mnohonásobně víc obyvatel než dnes. Ve 20. století se rudná ložiska kolem Cínovce stávala nerentabilní. "Ránu z milosti" pak zasadila českému Cínovci, který se původně nazýval Böhmisch Zinnwald, 2. světová válka a následný odsun Němců. Tehdy musela většina původních obyvatel odejít a v následujících letech zaniklo i mnoho staveb. Těžba se definitivně ukončila až v roce 1990.
Pokud se chcete o hornické minulosti této části Krušných hor dozvědět víc, zamiřte do tři kilometry vzdáleného saského Altenbergu, kde můžete celoročně navštívit hornické podzemí. Místo nese poněkud krkolomný název Besucherbergwerk Vereinigt Zwitterfeld zu Zinnwald.
Běžecké stopy na okraji Zinnwaldu
Na běžkařské trase západně od Zinnwaldu
Po německé straně hranic do Moldavy
Lyžařských stop je na Cínovci požehnaně. Nejprve se vydejte k severozápadu. Orientačně nejsnazší je přidržet se českého červeného značení, u blízkého rozcestí Cínovecké slatě překročit hranici a pokračovat po německém území.
Na saské straně bývají stopy frézované a zelené směrové ukazatele potkáte na každém rozcestí. Nechte se pak vést charakteristickou siluetou vrchu Kahleberg (905 m) na obzoru, za biatlonovým stadionem zahněte vlevo a sledujte značení do pohraniční obce Rehefeld. To již pomalu opustíte bezlesou planinu kolem Cínovce/Zinnwaldu a ponoříte se do lesů, kde vás čeká pár pěkných, ale bezpečných sjezdů. Malebné údolí hraničního potoka vás přivede k posledním chalupám Rehefeldu.
Pohled na Rehefeld
Tady končí selanka, teď budete několik kilometrů stoupat. Cesta kopírující státní hranici se sice zvedá napřed jen nepatrně, brzy vás ale čeká strmý, úporný a táhlý kopec. Běda, jestli jste promazali!
Cesta vás přivede k hraničnímu přechodu Neurehefeld/Moldava a pokud nejste příliš vyčerpaní, zůstaňte ještě chvíli na saské straně hranice a pokračujte dál k západu. Stopy se záhy přimknou ke zrušené železnici (koleje dnes končí v Moldavě) a vychutnáte si pozvolný a téměř nekonečný sjezd. Najíst se můžete v německém hotelu u bývalé železniční zastávky, v následujících kilometrech moc možností k občerstvení není.
Hraniční rozcestí u Cínovecké slatě
Český návrat do reality
U bývalého pěšího hraničního přechodu Moldava/Holzhau se vraťte zpět do Čech a jeďte do Moldavy. Stopa vás záhy přivede do dosti zchátralé vesnice, která působí dojmem spící Růženky. Tady je třeba hodit na chvíli běžky na ramena, projít vsí a vystoupat po silnici až nad zástavbu. Před vrcholem stoupání se dejte po poli vlevo, kde bývá prošlápnutá stopa, a táhlým obloukem směřujte k východu, nikoli k lesu. Odtud se otevírají daleké výhledy, v zorném poli máte kromě mírně zvlněné vrcholové planiny Krušných hor také několik větrných elektráren.
Budete tu nejspíš sami, orientačně náročnější úsek pak zakončíte u silničního hraničního přechodu nedaleko moldavského nádraží.
Pokud vám ještě nedošlo, že už jste zpátky v jiné zemi, rychle si to uvědomíte. Vietnam to ovšem není, ač by tomu stánkový kolorit podél silnice napovídal. Dlouhé fronty popojíždějících aut u české benzinky zase evokují scény někde z Jižní Ameriky. Toto malé historicko-politické poučení z českých Sudet naštěstí nepotrvá dlouho, protože pohraniční "byznys" končí u asi 300 metrů vzdálené nádražní budovy. A dál už zase pokračujete ve stopě pěknou krajinou.
Pohled na hraniční zónu na Cínovci/Zinnwaldu
Pohled na Kahleberg
Parádní vyhlídka na závěr
Lyžařská cesta od moldavského nádraží vás zpočátku vede podél železničních kolejí. Držte se ve směru k železniční zastávce Nové Město až do doby, než narazíte na červenou pěší značku. (Pokud se vydáte na výlet z novoměstské vlakové zastávky, tak sem snadno sjedete po vyznačené cestě.)
Hlubokým lesem pokračujte po červené až k rozcestí, kde se značka ostře lomí vpravo. Vy ale jeďte mírně ze svahu vlevo, až se dostanete ke státní hranici, kde bývá prošlápnutá krátká spojka přes hranici do Saska. Tady se záhy dostanete do německých stop a ve směru vpravo strměji vystoupáte pod vrchol Grosser Lugstein (892 m). Zde se les rozestupuje a pozvolna se před vámi otevírá snad nejpěknější pohled z celého okruhu. Cínoveckou pláň máte pod sebou jako na dlani, za dobré viditelnosti je odtud vidět i daleko do českého vnitrozemí.
Věž na Grosser Lugsteinu nad Cínovcem
Zpátky na Cínovec se dostanete většinou mírným sjezdem za pár minut a pokud jste absolvovali celé kolečko podle našeho popisu, můžete si do běžkařského deníčku zapsat 28 kilometrů.
může se hoditDoprava Informace
Geologická zajímavost na závěr aneb Proč jsou ty hory tak placaté... |
Běžecké stopy v okolí Cínovce, Krušné hory na větší mapě
