Pověst o čertech
Podle jedné z několika pověstí o vzniku tohoto útvaru měli na úbočí nedalekého Ještědu svůj brloh tři čerti, kteří svými kousky sužovali celé okolí.
Jednoho dne za nimi přijel na bílém koni neznámý rytíř. A ten vyzval pekelníky k závodu. První dva čerti však neuměli tolik, aby byli rytíři vážným soupeřem. Teprve třetí čert o sobě prohlásil, že je rychlý jako myšlenka. A s ním rytíř uzavřel sázku.
Sázka s čertem
Vsadili se o to, že čert nedokáže před rytířem stavět zeď od Ještědu k Bezdězu tak rychle, aby jej rytíř do kuropění nepředjel. Čert nelenil, a než rytíř nasedl na koně, byl již pryč. Rytíř zpočátku ztrácel, protože v malebné krajině na úpatí Ještědu musel se svým koněm překonávat strže a rokle. Na rovině se však čertův náskok začal snižovat.
U Kuřivod pekelník už slyšel za sebou dusot kopyt a na východě se začínala vyjasňovat obloha. Vtom rytíř pobídl koně ostruhami a u Velkého Bezdězu se dostal o několik kroků před čerta. Vtom zakokrhal první kohout, čert vzteky roztrhl svoji zástěru s kamením a z toho vznikla druhá bezdězská hora - Čertův kopec. Čerti se z Ještědu odstěhovali a na památku tohoto závodu zbyla Čertova zeď.
JAK SE TAM DOSTAT Od Čertovy zdi se můžeme buď vrátit stejnou cestou do Českého Dubu, nebo můžeme z rozcestí se žlutou značkou pokračovat po modré do Rozstání a odtud po zelené okolo skalního obydlí Skalákovny, okolo Horky (začátek Čertovy zdi) na rozcestí s červenou značkou. Po ní dojdeme do Českého Dubu. Tato trasa měří asi 15 km. Třetí variantou je pokračovat od Čertovy zdi dále po modré a podle svých sil ukončit dnešní putování v některé z obcí po trase, odkud je spojení ČSAD (Hrubý Lesnov, Podhora, Mohelnice, Mnichovo Hradiště). Český Dub i další místa mají autobusové spojení s Prahou, Libercem nebo Turnovem. |
Jak to bylo doopravdy
Geologové však na pohádky nevěří a vznik odůvodňují třetihorní vulkanickou činností, kdy rozžhavené magma vystupující k povrchu rozlomilo mohutnou druhohorní pískovcovou desku a vyplnilo v ní svislou trhlinu obrovských rozměrů, kde ztuhlo.
Vlivem eroze se pískovcový masiv během věků ztenčoval, a "zeď" tak vystoupila nad povrch. Zajímavostí je vodorovné uložení čedičových sloupců, které je právě jedinečné i v celosvětovém měřítku.
Původní délka celé "zdi" byla přes 20 km, šířka 2 až 4 m a výška místy až 8 m. To, že většinu zdi v dnešní době nenajdeme, mají na svědomí naši nedávní předci. Těm se totiž v druhé polovině 18. století v oněch končinách nedostávalo stavebního materiálu na silnice. Byli přičinliví, a tak si vypomohli postupným rozebíráním Čertovy zdi a následným drcením získané čedičové horniny na štěrk.
Bohužel tak zlikvidovali nejkrásnější partie celé zdi. Místy po jejich činnosti zbyla i několik metrů hluboká rýha pod úrovní terénu. Teď už alespoň víme, kde se tady vzala ona rýha, podle které jsme vystupovali k Čertově zdi.
V roce 1964 byl celý útvar vyhlášen za chráněný přírodní výtvor. Přestože již v roce 1932 byla po intervenci zahraničních odborníků z Asie zakázána těžba, zbylo do dnešních dnů jen asi 1 km dlouhé torzo. Za zamyšlení stojí otázka, jestli také my neničíme v našem okolí nějaký zajímavý přírodní výtvor, který po našem "zásahu" zmizí nenávratně v propadlišti dějin.
Jizerky - Čertova zeď |