Zlomte si tři týdny před cestou ruku a odolejte pokušení nejet. Jižní Amerika je natolik lákavá, že jsem radši podstoupila riziko být trochu na obtíž s rukou v sádře než zůstat doma.
Samotným zážitkem už je přílet do hlavního bolivijského města La Paz, které leží čtyři tisíce metrů vysoko. Pokud by někdo přistání nerozdýchal, mají na letišti připravené kyslíkové masky. La Paz je zajímavé velkoměsto, roztažené ve výšce od 3 500 do 4 100 metrů nad mořem, přičemž nahoře, kde je málo kyslíku, bydlí chudí a v dolíku bohatí. Dýchají sice bohatší vzduch, ale zase mají méně hezký výhled než jejich chudší spoluobčané.
Ve městě je mnoho zajímavých muzeí a historických památek z předkolumbovského období, kde budete jásat při pohledu na incké artefakty ze zlata. Projít ty nejzajímavější vám určitě zabere aspoň dva dny.
Obličej je v Náprstkově muzeu
Bydlení, doprava i jídlo jsou v Bolívii velmi levné. Cestovatelé sbírající kulinářské zážitky si přijdou na své – zmíním jen steak z lamy, grilované banány jako příloha, čerstvě vymačkané džusy z ovoce, jaké si jen představíte. I tržiště tonou v množství různých druhů i barev ovoce a zeleniny. Jen brambor se zde pěstuje asi 20 druhů.
Hvězdicovitě z hlavního města můžete dělat výlety místními autobusy do okolí.
Za vidění rozhodně stojí asi 70 kilometrů vzdálená oblast významné předincké kultury státu Tiwanaku (Tihuanaco). První dochované záznamy pocházejí z doby 1 500 let před Kristem. Kultura zde dosáhla mnoha výdobytků, ze kterých později čerpali Inkové, když se jí ve 13. století zmocnili. Je zde na co se dívat celý den, od muzea až po rozsáhlé vykopávky v plenéru.
Zajímavá je například zeď obličejů připomínajících trochu mimozemšťany. Pár jich ve zdi chybí a jeden můžete vidět v Náprstkově muzeu v Praze. Ale nebojte, pověst českého národa nebyla v tomto případě narušena. Kamenný obličej byl legálně zakoupen.
V Tiwanaku je lákadlem i brána Slunce, mohutné stély a pozůstatky starobylých chrámů. Celý komplex je na seznamu UNESCO.
Další tip na výlet – z La Pazu se vydejte příměstským autobusem do kaňonu Palca s mnoha skalními útvary. Je to takové jihoamerické Kokořínsko s nádherným výhledem na druhou nejvyšší horu Bolívie Illimani (6 438 m).
Silnice pro adrenalinové nadšence
Ve všech bedekrech je s přídechem mrazení v zádech opěvovaná silnice smrti Coroico. Vine se podél úbočí vysokých kopců s prudkými srázy na straně a mnoha torzy spadaných aut dole. Vede z průsmyku 4 800 metrů vysoko a prudce klesá do údolí. Pro adrenalinové nadšence doporučuji vydat se v La Pazu s některou z mnoha turistických agentur na organizovaný cyklovýlet. Do konce života budete mít na co vzpomínat!
Od roku 2006, kdy byla otevřena nová silnice, už tu na auta nenarazíte. Ale kdysi jezdila na klikatící se prudké silnici auta nahoru vlevo u skály a měla přednost v jízdě. Jako semafor v nepřehledných úsecích sloužili lidé s červeným a zeleným praporkem. V zádech mě mrazí pořád.
Silnice smrti Coroico se vine podél úbočí vysokých kopců s prudkými srázy
Po silnici můžete dojet až do městečka Coroico, kde vládne poklidný život. Pořádně se zde nadýcháte kyslíkem bohatého vzduchu a uvidíte plantáže kávy a koky.
Není Copocabana jako Copocabana
Co by vám mělo vytanout na mysli, když se řekne Bolívie? Možná ještě zalovíte ve středoškolských poznatcích a vzpomenete si na jezero Titicaca. Je to nejvýše položené splavné jezero na světě, leží ve výšce 3 800 metrů, přesahuje až do Peru a jeho hloubka je až 280 metrů. V jezeře žijí lososoví pstruzi, které můžete ochutnat čerstvě ulovené a upravené na mnoho způsobů v okolních restauracích. Chutnají znamenitě.
Autobusem trvá cesta z La Pazu do Copacabany pět hodin. Zbystřili jste? Ne, v názvu se opravdu nepletu. Proslulá brazilská pláž Copacabana je pojmenovaná po té bolivijské. V městečku si můžete během hodiny vyšlápnout několik čtyřtisícovek. Nemusíte se bát, zvládnete je, protože jejich převýšení je jen 500 metrů, takže se jen zadýcháte. Shora se pak můžete pokochat pohledem na nádherný modrý skvost.
Bolívie, provincie Manco Kapac, Copacabana
Nebo si udělejte výlet lodí na Ostrov slunce (Isla del Sol). Je to malebný a magický ostrov. Většinou se zde turisté přes noc nezdržují, prohlédnou si přístav a blízké okolí a hned zase plují dál. My jsme ale s sebou měli stan a atmosféru jsme si pořádně užili. Viděli jsme typickou bolivijskou fiestu, kdy se místní ze samé oslavy "zlinkovali" pod obraz boží, a to jsou věřící! Úsměvný byl pohled na indiánky s barevnými šátky přes ramena, ve kterých normálně nosí děti nebo nákupy a v případě fiesty basy piva.
Večer usínáme ve stanu na fotbalovém hřišti, nikde žádné rušivé světlo, pouze hvězdná jižní obloha nad námi. Čteme si legendu o zrození boha Slunce z jezera Titicaca. Při představě dávné historie nám jde příjemný lehký mráz po zádech. Nádhera. Bolívie, určitě se ještě sejdeme!
Tipy autorky
|
