Noci v Arizoně bývají nejen horké, ale i jasné. Zvláště v jižní Arizoně jsou vynikající podmínky pro pozorování hvězd, protože asi 350 nocí v roce je bez mráčku. Není proto divu, že je zde doslova celá řada atraktivních observatoří, které slouží nejen vědeckým účelům, ale i k výuce žáků a studentů a v neposlední řadě i turistům. A jak se na takovou pozorovatelnu dostat? Samozřejmě autem.
Při výjezdu z Tusconu směrem k jihozápadu nám obzor ohraničovalo tři a půl tisíce metrů vysoké pohoří Quinlan Mountains. O tom, že mexická hranice je, co bys kamenem dohodil, svědčily časté autohlídky i strážní pozorovatelny pohraniční police a celníků podél silnice. Zdálo se, že nás si nikdo nevšímal.
Asi po hodince svižné jízdy se před námi najednou z tabulovité pouště indiánské rezervace Tohono O´odham vztyčil Kitt Peak a jako by nás přátelsky pozdravil blýsknutím, odrazem slunečního paprsku od stříbřité kupole observatoře.
Potom ještě 12 mil vzhůru nádhernými serpentinami a už jsme i s autem na vrcholku. Zeměměřič George J. Roskruge ho pojmenoval v roce 1874 na počest své sestry. A v roce 1958 se toto místo stalo základnou pro optickou astronomii.
Světoznámá observatoř
Dnes je Kitt Peak National Observatory součástí Asociace univerzitních astronomických center a spolupracuje s mnoha dalšími obdobnými institucemi po celém světě, také s Astronomických ústavem Akademie věd České republiky v Ondřejově.
V areálu observatoře nacházíme největší kolekci teleskopů na světě. Je jich zde totiž 22 optických a k tomu ještě dva radioteleskopy. A návštěvník se může s každým z nich podrobně seznámit.
Největší sluneční teleskop na světě
Skutečnou senzací je nevětší sluneční teleskop na světě. Nad skalním výběžkem se ve výši 2095 metrů tyčí 32 metrů vysoká věž se zrcadlem o průměru 2,1 metru. Paprsek se fokusuje na průměr 84 cm a přenáší šikmým tunelem do pozorovatelny umístěné pod zemí. Zde je také 13,5metrový spektrometr.
Rozhodnutí postavit takový solární teleskop padlo v roce 1955. Vědci díky tomuto unikátnímu heliostatu například odhalili na Slunci vodu a isotopické hélium, pozorovali a analyzovali solární emise a měřili magnetické pole Slunce.
Z mnoha zajímavých výsledků připomeňme, že právě zde objevil 28. května 1998 prof. Tom Gehrels objekt, který se kolem své osy otáčí nejrychleji v slunečním systému. V rámci programu Spacewatch Arizonské
univerzity v Tusconu byla objevena planetka, někdy se také říká asteroid, nazvaná 1998 ky 26. Je velká jen asi 30 metrů a kolem své osy se otočí za 10,7 minuty. Je tedy desetkrát rychlejší než dosud nejznámější objekty a asi šedesátkrát rychlejší než průměrný asteroid. Při této velikosti a rychlosti otáčení se zřejmě musí jednat o monolit, který pravděpodobně vznikl při kolizi větších asteroidů.
Takže dost už bylo sluneční energie, nyní se přesuneme - jak jinak než autem - na severoseverovýchod USA.
Větrné království
Nejvyšší hora severovýchodní části Spojených států, Mt. Washington, neleží ani ve blízko hlavního města, ani ve státu Washington (ten je na západním pobřeží), ale v nádherných Bílých horách White Mountain ve východním státě New Hampshire.
Nejhezčí pohled na ni se nabízí od velkého hotelu na jejím úbočí u městečka Bretton Woods. Byl postaven už v roce 1902 a jmenuje se pochopitelně Mt. Washington. Prezident Roosevelt si jej vybral za místo konání světové ekonomické konference, která rozhodla o novém ekonomickém uspořádání světa po 2. světové válce. Začátkem července 1946 zde vznikla Světová banka a byl definován "zlatý standard“.
"Prezidentské" hory
V horském pásmu Bílých hor zvaném Presidential Range mají své vrcholy Jefferson, Adams, Madison. A taky jistá Nancy, ale to nebude manželka Reagana, protože hora získala jméno dřív než se tento herec stal prezidentem.
Washington je mezi prezidenty nejvyšší, a sice 6288 stop, čili 1916 metrů. Na vrchol se můžeme dostat několika způsoby. Nejsportovnější je pěší výstup. Trvá asi tři hodiny a stezka je lemována kamennými sloupky. Přesněji řečeno – několik malých kamenů je naskládáno na sebe, aby převyšovaly kamenité okolí. Když zaduje silný vítr, mohou se takové kamenné ukazatelé snadno rozpadnout.
Velice malebná je cesta na vrchol starodávnou úzkokolejkou.
Malá parní lokomotiva tlačí před sebou jeden historický vagón plný turistů po trati postavené na dřevěných kůlech na úbočí hory. Tato romantická a dobrodružná jízda dlouhá 3,5 míle trvá nahoru i dolů tři hodiny a protože je o ni veliký zájem, doporučuje se včas si rezervovat lístky. Jeden stojí 44 dolarů.
Nejvíce lidí se dale dostane na vrchol – jak jinak – autem. Kdo se bojí jet sám nebo má dýchavičnou káru, může jet náklaďáčkem za 22 dolarů.
Silnice Mt. Washington Auto Road (mýtné je 16 dolarů za osobní auto a řidiče, každý další pasažér starší 13 ket musí zaplatit ještě 6 dolarů) má opravdu hodně zatáček, ale povrch je v dobrém stavu a občas jsou vyhlídková parkoviště s nabídkou úchvatných pohledů. V mýtnici každý obdrží cédéčko s nahranými radami, jak správně řídit a nezavařit motor a také s informacemi o širokém okolí. Za 30 minut ujedeme 8 mílí a jsme nahoře.
Kromě velkých parkovišť je zde nádražíčko s poštou, samoobslužnou restaurací, nezbytnými suvenýry a naprosto čistými záchody zdarma!
Přikovaná observatoř
Vrcholek o pár metrů ještě zvyšují televizní a telefonní antény a moderní observatoř, ukotvené silnými ocelovými lany. Podle informační tabule panuje zde většinu roku drsné počasí s letními teplotami 45 °F (7,2 °C) a sto dní v roce zde řádí vítr síly hurikánu. Pamětní tabulka na starém kamenném domečku s doškovou střechou, což byla původní meteorologická stanice, hlásá, že zde 12. dubna v roce 1936 naměřily rychlost větru 231 milí za hodinu, což je největší hodnota, jaká kdy byly na světě zaznamenána. Věřím tomu, protože historická tato památka je také přikována k zemi železnými tyčemi a řetězy.
Při naší návštěvě onoho zářijového dne nám však přálo štěstí. Na vrcholku panovalo naprosté bezvětří, byli jsme zaliti sluncem a rtuť teploměr se zastavila na 30 °C. Když jsme sjeli dolů, obdrželi jsme obrovskou samolepku. Na auto z půjčovny by jí bylo škoda a tak zdobí mé auto s pražskou poznávací značkou a každému zvěstuje: This car climbed Mt. Washington.
Text a foto: KAREL SEDLÁČEK, čtenář iDNES
