Je chladno, vlhko, z nebe se valí nekonečné proudy vody a my se promočení skrz naskrz brodíme po kolena ve studené vodě řeky v neprostupné džungli Nového Zélandu.
Všude kolem nás jsou prudké bahnité svahy pokryté hustou vegetací plnou lián, mechů, travin a jiných roztodivných rostlin. Nad hlavami se nám tyčí obrovitánské kauri stromy, jež společně s několikametrovými kapradinami tvoří dokonalou iluzi prehistorického lesa. Už chybí snad jen ti dinosauři.
Začíná se šeřit, silný vítr, předzvěst blížící se vichřice, s námi lomcuje a my vysílení s přetěžkými batohy se už celé hodiny snažíme dostat z této nekonečné džungle ven, abychom se alespoň dnes, na Štědrý den, mohli vyspat v suchu pod střechou. A to je teprve začátek. Stále máme před sebou ještě více než čtyři měsíce putování a několik tisíc kilometrů v této drsné přírodě.
Když jsme 17. prosince 2012 vykročili z nejsevernějšího cípu Nového Zélandu, ani náhodou jsme netušili, co nás čeká na jednom z nejkrásnějších, ale taky nejdrsnějších treků vůbec.
Všechno, na co pomyslíte
Hnacím motorem byla touha po dobrodružství a snaha o poznání a překonávání vlastních limitů. Prostě jsme si řekli, že chceme podniknout něco velkého, a tak jsme si koupili letenky, sbalili batohy a vydali se na 3 054 km dlouhou trasu s příznačným maorským názvem Te Araroa neboli Dlouhá cesta.
Pěkná obědová pauza u jednoho klidného jezera
Oficiálně byla otevřena teprve před rokem a klikatí se napříč touto nádhernou zemí od severu na jih. A proč jsme si zvolili právě Nový Zéland? Protože asi nikde na světě nenaleznete tak různorodou přírodu jako právě tady.
Te AraroaTe Araroa je jeden z nejkrásnějších a nejnáročnějších dálkových treků na světě. Tato 3 054 km dlouhá stezka s celkovým převýšením 104 000 m vede napříč Novým Zélandem a spojuje severní cíp severního ostrova Cápe Reigná s jeho jižním protějškem na jižním ostrově nazývaným Bluff. Te Araroa byla oficiálně otevřena teprve nedávno, a to v prosinci roku 2011. Největší zásluhu má tom má novinář a dobrodruh Geoff Chapple, který s dobrovolníky budoval tento úžasný trek téměř desetiletí. Podstatou bylo propojit již stávající turistické cesty v jedinou značenou stezku, která by tak umožnila projít nepřerušeně celým Novým Zélandem od severu na jih. A to se nakonec za velké podpory vlády a jednotlivých místních obyvatel také povedlo. Trasa nabízí nepřeberné množství terénu a přírodních pásem, kde si každý najde to svoje. Součástí treku je kromě pěší složky i vodní cesta na kajacích, která tvoří cca 4 procenta celkové vzdálenosti. Trasu lze běžně dokončit za zhruba 120-150 dní podle výkonnosti a není nikterak nákladná. V průměru nás každého vyšla na 160 korun na den. Ačkoliv tento trek dokončilo od jeho otevření zatím pouze pár desítek lidí, zprávy o jeho výjimečnosti se rychle roznesly do celého světa, o čemž svědčí raketový nárůst počtu dobrodruhů v poslední době. |
Je to naprostý unikát, kde cesta téměř každých pár desítek kilometrů nabízí něco zcela nového, odlišného. Díky tomu, navzdory své délce, vůbec nenudí. Nový Zéland působí dojmem, jako by se veškeré přírodní bohatství z každého koutu naší planety vtěsnalo právě zde do této malé a ničím nespoutané země, což si nejlépe uvědomíte, když z ní postupně ukrajujete kilometr po kilometru.
Postupně jsme tak za žhnoucího slunce procházeli nekonečnými písečnými plážemi, oblézali útesy za silného příboje vln, prodírali se po pás ve vodě hustou a vlhkou džunglí plnou lián či se zatajeným dechem koukali na čmoudící vulkány a jejich nádherná sirná jezera.
Samozřejmě zde nechyběla ani zasněžená vysokohorská pohoří, ledovcová jezera, hluboké kaňony, obří řeky či tolik typické svěže zelené stráně plné ovcí a skotu. Avšak neunikli jsme ani civilizaci s honosnými městy, rozkvetlými parky či botanickými zahradami, které byly po mnoha dnech samoty v divočině vskutku vítanou změnou.
To a mnohem více je Nový Zéland a právě Te Araroa je jedinečný a nezapomenutelný způsob k jeho objevení. Trvalo nám celých 138 dní, tedy něco více než čtyři a půl měsíce, než jsme konečně došli do cíle, a tím se taky nevědomky stali prvními Čechy, kteří tuto stezku kdy absolvovali celou.
Důkladná příprava
Češi jsou ve světě outdooru oceňováni hlavně díky své vůli podnikat expedice spíše srdcem a odhodláním než s kvalitní výbavou a zázemím. Ne že bychom si lahodili v nekomfortních podmínkách, ale tím pravým důvodem byly a stále nepochybně jsou naše omezené finanční možnosti vzhledem k ostatním národům.
Večerní pohled na jezero Hawea
Ani my jsme nebyli žádnou výjimkou, takže jsme se z velké části museli spokojit s tím, co jsme doma našli. Když se to tak vezme, tak ani s dálkovými trasami jsme neměli mnoho zkušeností. Přešli jsme sice pár českých hřebenů, což bylo záležitostí pár dní, ale jak se chcete připravit na pochod dlouhý čtyři a půl měsíce?
Není tedy divu, že jsme vzali raději vše, co jsme pokládali za důležité, a vyplatilo se. Třísezonní oblečení, tři páry bot do různorodého terénu, lékarničky, nářadí na opravy, ale také hrací karty či harmoniku na povzbuzení nálady.
Díky tomu všemu jsme se tak stali mezi ostatními dálkovými ultra trempy s kvalitní lehounkou výbavou docela usměvavou raritou. S našimi těžkými 30kg krosnami plnými levných konzerv jsme vedle těch borců se špičkovými batohy, spacáky, stany, proteinovým jídlem a vůbec vším ultra super s váhou maximálně 10 kg vypadali jako těžkotonážní obytné náklaďáky.
Zlatavé stráně podél řek
Ale co, raději nosit, než prosit. Dnes však můžeme s klidem konstatovat, že jsme si tím cestu mnohem více zpříjemnili a 99 % výbavy bylo k užitku, takže se nic neproneslo zbytečně.
Te Araroa však neznamená pouze šlapat každý den v nádherné přírodě s jazykem na vestě, ale také potkávat během cesty různé zajímavé či naopak podivné lidi. A že jich bylo hodně!
Tip na zájezdVyberte si z pestré nabídky poznávacích zájezdů na Nový Zéland na dovolena.iDNES.cz |
Je skvělé poslouchat po večerech při svíčkách jejich příběhy a přitom třeba popíjet pivko, o které se s námi vždy ochotně podělili. Poznali jsme fůru lovců, pro něž byl lov spíš relaxační koníček a útěk na pár dní před každodenním stresem moderní společnosti než opravdový sport, neboť nikdy nic nechytili a o jejich slibovaných hostinách jsme si při čínských polívkách mohli nechat jen zdát.
Bylo zajímavé navštívit izolované farmářské rodiny, kde mají děti jen minimální kontakt s jinými vrstevníky kromě svých sourozenců a pro které jsme měli představovat propojení s vnějším světem, rozptýlení a snad i zábavu.
Poznali jsme opravdu spoustu lidí. Někteří z nich byli slavní, jiní blázni, byli tu tuláci, Maoři i podivíni, ale ať už to byl kdokoli, každý z nich nám vnukl nějakou myšlenku či nápad a ty pak neustále vířily po celou tu dobu v našich hlavách, takže na konci cesty z vás je úplně jiný člověk.
Te Araroa je snad někdy víc než jen o poznání Nového Zélandu, je především o poznání sebe sama, svých limitů a o tom, co doopravdy chcete dělat. Právě zde totiž naleznete to, co v moderním světě takřka vymizelo. A sice volný čas. Čas přemýšlet, zahloubat se do svým myšlenek a snít, jednoduše najít čas být zase sami sebou.
Není divu, že mnoho lidí si právě při těchto cestách uvědomí své životní cíle a priority. Prostě a jednoduše jdete za nosem, pozorujete přírodu kolem a cítíte se volní. A o tom je přesně to pravé dobrodružství. A o tom je i Te Araroa.
Může se hoditFinance: Nám osobně trvala trasa 138 dní, batoh vážil v průměru 25 kg, denně jsme ušli v průměru cca 25 km. Celková délka trasy je 3 054 km, celkové převýšení 100 000 m. Obecné údaje: Pro všechny tyto stezky však platí: v hlavní sezoně počítejte s nutnou rezervací chat a až stovkami turistů. TIP pro našince: po hlavní sezoně (od 1. 5.) stojí přenocování na chatkách pouze zlomek ceny, vztahuje se na něj levný hut pass (900 korun na půl roku) a hlavně není povinná rezervace. |
