Ztroskotali jsme v srdci Pacifiku v zemi kokosu a kakaa, líčí čtenář

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se zase rádi seznámí s místními obyvateli a jejich odlišnými zvyky. Adam Vilkus ztroskotal v březnu uprostřed Pacifiku a v době koronavirové na Samoi už zůstal.

| foto: Archiv soutěže

Když jsme začátkem března odlétali z Nového Zélandu na Samou, náš plán byl zůstat zde necelý měsíc a poté se vrátit zpět do země dlouhého bílého mraku. Na Novém Zélandu byl v tu chvíli jediný případ nákazy virem COVID 19 a situace se zdála být v pořádku, bylo to ale pouze „ticho před bouří“.

Nový Zéland má momentálně uzavřené hranice a stejně je na tom i Samoa, která uzavřela mezinárodní letiště i přístav. Současně se zde zavedla podobná opatření jako u nás doma v České republice, přestože počet nakažených byl nula. Stejně jako počet kusů mého spodního prádla zde na ostrově.

Jsme Adam a Denča. Na Samou jsme vyrazili za dovolenou a poznáním z Nového Zélandu, kde jsme s dvouměsíční přestávkou žili téměř rok. S sebou jsme si sbalili dva příruční batohy do sedmi kilo. Jeden batoh s oblečením a druhý pouze s fotovybavením a ostatní elektronikou. Pro představu: sbalil jsem si tři trička, stejně jako Denča plavek.

Každopádně situace není tak špatná, jak se může zdát, jelikož jsme sem nejeli pouze ležet na pláži, ale primárně dobrovolničit a až ve volném čase se válet na pláži. První dva týdny našeho pobytu jsme měli strávit na ostrově Upolu na kakaové plantáži, a poté se přesunout na ostrov Sava’i na organickou farmu, kde jsme chtěli zůstat až do 2. dubna a poté se vrátit zpět na Nový Zéland.

Vše se změnilo ve chvíli, kdy Samoa měla první podezření na nákazu virem SARS-CoV-2 a ze dne na den byla zakázána veřejná doprava a uzavřeno mezinárodní letiště. Od tohoto momentu se nemůžeme dostat jak ze země, tak na druhý ostrov. Na čemž stejně nesejde, protože jsme stále s naší milovanou samojskou mámou Floris, která o nás říká, že jsme její děti, jež žily celý život s jejím bývalým manželem v Německu.

Kokos všude

Jak vypadá den kakaového plantážníka, respektive plantážnice? Ráno vstáváme brzy, abychom se vyhnuli práci v odpolednímu vedru. Ke snídani máme téměř vždy ovoce, ovocné smoothie nebo Sua Fai, což je banánová kaše s tapiokovou moukou a kokosovým krémem.

Napište svůj cestopis

Jak později zjistíte, kokosový krém je v každém typickém samojském pokrmu. Nedávno jsme obohatili naší snídani o hrst sušených kakaových bobů a šťávu z ovoce noni. Noni není žádný gurmánský požitek a začínat den s nutkáním vyprázdnit váš probuzený žaludek po požití této nechutnosti s vůní silně zapáchajícího kozího sýra není úplně ideální, ale co bychom pro své zdraví neudělali.

Po snídani následují rutinní záležitosti jako sbírání přes noc spadaných kokosů kolem domu nebo promíchání fermentujících kakaových bobů. Poté naostříme mačety a kolem sedmé hodiny vyrážíme na plantáž sekat zloděje. Samozřejmě nesekáme zloděje, kteří by si to jistě zasloužili, ale vysokou trávu a náletové dřeviny.

A pokud je potřeba, prořežeme nepotřebné větve kakaovníku a sesbíráme zralé kakaové boby. Těch momentálně není mnoho, protože není období sklizně, a to málo, které tu asi bylo, už před námi sesbíraly nenechavé ruce místních nočních sběračů.

Denča si každých patnáct minut dopřává přestřik repelentem. Já to úplně vynechávám, protože hmyzu sajícímu krev moc nechutnám. Mnohdy je kolem nás „neprostupná džungle“, a tak hejna komárů spásají vše živé, hlavně Denču.

Samoa: kokosová plantáž

Domů se vracíme kolem dvanácti, nejpozději v jednu, protože práce na slunci ve třiceti a více stupních není ta nejpříjemnější činnost. Po příjezdu domů rozkládáme na slunce sušící se kakaové boby a následně je musíme každou hodinu otáčet, aby se usušily rovnoměrně.

K obědu většinou vaříme kombinaci hlíz tara, plodů chlebovníku a lilku, kterému se tady překvapivě velmi daří. V žádném jídle nesmí chybět vlastnoručně vyrobený kokosový krém, protože Floris má kromě kakaové také kokosovou plantáž, tím pádem je před domem vždy hromada kokosů. Jejich počet se pohybuje od sta do tisíce.

Kokosovou plantáž momentálně spravuji já osobně. Denně mám k dispozici jednoho nebo dva samojské pracovníky, a když nepřijdou, jsem na vše sám. Nesbíráme jen dobré kokosy „popo“, ale i ty, které už klíčí „oo“, těmi se krmí prasata. Ve dvou jsme schopni nasbírat něco přes tisícovku a ve třech přes patnáct set kokosů denně. Helma při práci je nezbytně nutná, protože jakkoliv absurdně to může znít, hrozí vám zabití padajícím kokosem. A kokos, co vás nezabije, vás neposílí, ale zmrzačí.

Siesta a koupání ve vsi

Po obědě následuje zasloužený odpočinek. V době karantény a slabého mobilního signálu nemáme moc na výběr, a tak bereme do rukou knihy a čteme. Čtení knihy je zde náročnější, než se může zdát, a po pár stranách nás přemáhá únava. Po dvouhodinovém odpoledním šlofíčku jsme opět plní sil. Pokračujeme ve čtení nebo vyrážíme do vesnice k přírodnímu bazénku se sladkou vodou u pobřeží. Bohužel pro nás, všechny písčité pláže s průzračnou azurovou vodou jsou na druhé straně ostrova.

Zbytek dne trávíme s Floris vyráběním čokolády, zpracováním čerstvě natrhaných kakaových lusků, prací kolem domu nebo vařením marmelád. Momentálně dozrává papája a větve guavy jsou obsypány k prasknutí.

Samoa

  • Samou tvoří sedm ostrovů a rozkládají se na nich dva státy. Samoa a Americká Samoa. My se nacházíme na té obyčejné neamerické Samoi, kterou tvoří dva hlavní ostrovy Upolu a Sava’i. Upolu je ten lidnatější s hlavním městem Apia a Sava’i je ten větší a krásnější.
  • Měna se zde nazývá tala, maximální rychlost je šestapadesát kilometrů za hodinu a autem jste za hodinu všude.
  • Samoa je bývalou německou kolonií a nejednoho Čecha potěší, že jejich pivo je chuťově blízké tomu našemu.
  • Samojci jsou křesťanští fanatici a kostel zde najdete na každém rohu.
  • Když děkujete v jejich jazyce, doslova říkáte “děkuji, Bůh ti žehnej” (fafatei teli lava nebo jen teli lava).
  • Ženy se zde nesmějí koupat v plavkách, aby nepohoršovaly okolí. Je zcela normální koupat se v tričku a lava lava, což je tradiční šátek pod kolena uvázaný kolem pasu. Muži mohou být bez trička, ale bez ohledu na pohlaví se všichni koupou oblečení.

V neděli se nepracuje a všichni jsou v kostele. Teda kromě zlodějů. Jak říká Floris, ti pracují pouze v neděli a v noci. V pondělí jsou na plantáži viditelné čerstvě vyšlapané cestičky ve vysoké trávě a mnohem méně kokosů.

V noci nás občas budí naše pětičlenná smečka psů. Ti sice zuřivě štěkají, ale zásadně nekoušou. Hromada kokosů před domem se i přes hrozící kousnutí zdá být příliš velkým lákadlem.

Zemní pec umu

Po bohoslužbě následuje hostina čerstvě vytažená ze zemní pece „umu”. Na tvorbu této trouby jsem již odborník. Na lávové kameny ohraničené velkými kusy dřeva pokládáte suché kokosové listí, štípané dříví a sušené kokosové slupky, následuje další vrstva kamení a na ní poslední vrstva suchých kokosových slupek a větších kusů dřeva.

Až zůstanou pouze žhavé uhlíky a rozpálené lávové kameny, odstraní se ohraničení a začínáte pokládat jídlo. Nesmí chybět hlízy tara, plody chlebovníku, nezralé banány, palusami (mladé lístky taro s kokosovým krémem, cibulí a česnekem zabalené v banánových listech), ryba.

Můžete také vytvořit různé směsi a dát je péct v kokosových skořápkách. Někteří v umu pečou dokonce celé sele. Rozložené jídlo mezi rozpálenými kameny se pořádně přikryje banánovým listím a nechá se dusit a péct zároveň zhruba hodinu a půl. Místní poznají správnou chvíli pro odkrytí umu podle vůně.

Jak to s námi vypadá

Máme se dobře. Sice jsme plánovali být v tuto chvíli někde jinde, ale nestěžujeme si, jelikož návrat domů nebyl a stále není na pořadu dne. Zdá se, že tato krize nám změní ještě hodně plánů. Každopádně si myslíme, že Samoa je momentálně jedna z těch lepších zemí, kde uvíznout.

Znepokojují nás pouze tři věci. V případě propuknutí nákazy je zde jenom jedna nemocnice. Za druhé, že Nový Zéland může zavřít hranice až na rok a půl, což by pro nás byl zapeklitý problém, protože tam máme zaparkované auto a všechny naše osobní věci. Za třetí, a to nás trápí nejvíce, je strach o naše blízké doma v Česku. Ale věříme, že celou tuto nemilou situaci přežijí ve zdraví.

Samoa je ráj uprostřed Pacifiku.

Samoa je ráj uprostřed Pacifiku.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...