Některá území Šumavy by člověku měla zůstat tabu

  14:00aktualizováno  14:00
V poslední době mi poněkud vadí jednostranný tlak na otevření šumavského hraničního přechodu Modrý sloup. Proč?

Modrý sloup, Šumava | foto: Slavomír KubešMF DNES

My lidé máme krátkou paměť. Ještě před dvaceti lety byla Šumava opravdu poklidným koutem země, po roce 1989 nastal zlom.

V ochraně přírody pod tlakem obcí a investorů rychle padají zábrany. Kdo si dnes vzpomene, že se původně na jezero Laka smělo chodit pouze s průvodcem ve skupinkách. Chůze po silničce k jezeru je dnes pro davy cyklistů a turistů stresovou záležitostí.

Dříve poklidné šumavské obce připomínají jedno velké parkoviště, vily milionářů a filmových hvězd rostou rychleji než zdejší hřiby. Šumava se stává doslova módní záležitostí. Je jasné, že namlsaní investoři a obce stupňují tlak na otevírání dalších atraktivních lokalit - Modrý sloup, lanovka na Smrčinu, chata na Svarohu atd.

Při prosazování zájmů se používají populistické argumenty - snaha o porozumění mezi národy, bránění v prosperitě obcí, zájem veřejnosti, nepřející ekologové a tak dále.

Jenže si říkám - jsme tak naivní anebo zaslepení, abysme nechápali, že statisíce turistů je prostě pro přírodu velká zátěž? Podobnou šanci k prosperitě z turistického ruchu by mělo dostat více obcí v republice, proč z jedné oblasti se dělá turistický cirkus a jiné - taktéž pěkné oblasti - jsou přehlíženy? Je jeden hraniční přechod vedle desítek dalších tak důležitý, že brání rozvoji přátelských vztahů mezi národy?

Uvědomujeme si, že z německé strany vede k Modrému sloupu frekventovaná silnice a že zde budou proudit v sezoně tisíce turistů prakticky do centra nejvzácnější oblasti?

Proč prostě nemůžeme připustit, že některá území pro nás mohou být tabu?

Pamatuji si nadšení, jaké provázelo vyhlášení Národního parku Šumava před patnácti lety. Dnes budí rozpínání se turistického ruchu na Šumavě přinejmenším rozpaky.

O výjimečném otevření Modrého sloupu a Luzenského údolí po 60 letech jsme psali minulý rok ZDE.

Modrý sloup, Šumava

Autoři:

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Vědci odhalili tajemství soch na Velikonočním ostrově. Označují vodu

Velikonoční ostrov - Kráter Rano Raraku - místo, kde sochy moai vznikaly

Po letech dohadů, za jakým účelem byly postaveny mystické sochy na Velikonočním ostrově, přišli vědci s rozluštěním...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

Z Brušperku vyrazili na starých čezetách do Austrálie. Trvalo jim to rok

V kráteru sopky Batur v Indonésii.

Během 430 dnů projeli Čech Marek Vantuch a Slovenka Ivana Haraslínová na starých čezetách Evropu, Asii a Austrálii....

Už byl ve vesmíru, teď se Krteček vrátil z cesty kolem světa

Krteček u jezera Lake Wakatipu na Novém Zélandu. Poznáváte krajinu z Pána...

Navštívili 22 zemí, šest světadílů a dohromady nachodili přes 12 milionů kroků a 8 900 km. Martina a Pavel spolu...

Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě,...

Najdete na iDNES.cz