Ale po pořádku, než jsem se dostal do Sierry de Escambray, projel jsem Zátoku sviní a také asi nejhezčí místo, které jsem na Kubě spatřil - přírodní park Cienága de Zapata.
Noc jsem strávil zase v křoví, tentokrát poblíž Bahia de Cochinos (Zátoky sviní), promoklý na kost. Díky bivakovací fólii se mi naštěstí podařilo udržet pár věcí relativně suchých. Časně ráno vylézám z křoví a první, koho potkám, je Bernd. Je z Essenu a jede z jihovýchodu, kam se přesně chystám.
Místo němčiny, kterou jsem se učil deset let, se mi derou na jazyk španělská slovíčka. Bernd mě varuje před vodou v Santiagu de Cuba a dává tipy na ubytování. Kdyby jen tušil, jak spím... Ještě než se ale vydám směrem, odkud přijel Bernd, zavítám do národního parku Cienága de Zapata.
Ornitologická stanice La Salina
Cienága de Zapata: ptačí ráj
Do parku vede i jiná než hlavní cesta, což mi umožňuje vyhnout se otravným průvodcům. Místní příroda mě opravdu nadchla. Kolem prašné cesty do La Salina se táhnou rozlehlé bažiny a močály, občas se objeví vyhlídka, ze které shlížím na celou tuto placatou bažinatou krajinu. Přede mnou z cesty utíkají nejrůznější hlodavci a krabové, kolem létá spousta ptactva včetně volavek, plameňáků a kolibříků.
Tento park je, kromě ostrova Isla de la Juventud, jediné místo na Kubě, kde žijí krokodýli. Jedu pomalu, koukám kolem sebe, kdyby se třeba nějaký objevil.
Na konci cesty stojí rozestavěná ornitologická stanice a všude kolem moře, budu se muset vrátit stejnou cestou. Místní ornitologové mi ukazují pěkná místa a na kolo koukají jak z jara. Na to už jsem si zvykl. Jinak Kuba je skutečným rájem ptáků a ornitologů. V celkem sedmi kubánským národních parcích žije spousta druhů ptactva, množství z nich původních.
České zbraně v Zátoce sviní
Vyjíždím z parku, vypadá to zase na déšť. Stavuju se v muzeu vylodění v Zátoce sviní. Tady to Kubánci v roce 1961 natřeli Američanům a jsou na to patřičně hrdí. Billboardy oslavují první porážku imperialismu v Latinské Americe a najdeme tady i pár tanků, letadel a nějaké bunkry. A samozřejmě i muzeum, i když k samotnému vylodění došlo o 30 km vedle na Playa Girón. V muzeu jsou kromě dokumentů a map vystavené i zbraně, z nichž některé byly vyrobeny v Československu. Překvapivě se tady může fotit.
Protiletecké dělo vyrobené v Československu
Nádherná pláž
Další průtrž přežiju zase v úkrytu ve křoví. Ale po naježděných 1 000 kilometrech a posledních dvou bouřkách potřebuju odpočinek jako sůl. Asi po hodině zastavuju u malé úžasné pláže Cueva de los Peces. Turistů minimum a ti, co tam jsou, jsou většinou pod vodou. Moře průzračně modré, stačí jen kousek odplavat a se šnorchlem pozorovat korály, sasanky, drobné i větší rybky, kraby i medúzy.
Po načerpání sil a usušení spacáku a prádla pokračuju dál směrem k městu Cienfuegos. Cestou se stavuju v jednom občerstvení. Za 9 pesos (cca 8 Kč) tu člověk posedí a nají se. K tomu hraje kubánský pop z bakelitového chrastítka. Slunce se blíží k západu, kolem pobíhají slepice a u občerstvení zastavil traktor s vlečkou. Mezitím líně projíždějí koňské povozy, občas autobus nebo náklaďák, zdálky zakokrhá kohout. Maňana.
Taková nablýskaná fára ke Kubě patří
A jede se na trh
Nocuju někde v lese a ráno se vydávám k Cienfuegos. Po pár hodinách potkávám mladou Kanaďanku, která dala výpověď v práci a vyrazila na dva měsíce na výlet. "Potřebovala jsem si odpočinout a Kuba vypadala jako země, kde nebudu muset nic řešit," svěřuje se. Vzájemně se zveme na zmrzlinu a cesta nám rychle ubíhá.
Výhodou putování na kole je to, že můžete sníst a vypít prakticky cokoli a neztloustnete. Na Kubě je spousta možností, jak mlsat: zmrzliny, zákusky (přestože chutnají všechny téměř stejně), guarapo (sladká šťáva z cukrové třtiny).
Budovy na náměstí ve městě Cienfuegos
Mladé Kubánky cvičí salsu - klub v Cienfuegos
V Cienfuegos se pak Kanaďanka ubytuje, já pokračuju dál a vydávám se na druhou stranu zátoky Bahia de Cienfuegos. V dálce za nákladními loděmi je vidět strašidelný betonový dóm jaderné elektrárny, kterou si Kubánci postavili, ale jen do půlky (po rozpadu SSSR neměla Kuba peníze na její dostavbu).
K večeru se vydávám do místního klubu, nejprve tu mají malé Kubánky školu salsy, později se za zvuku reprodukované hudby začíná scházet zdejší avantgarda. Místo hudby se promítají z páleného DVD, které se často zasekne, Bertolucciho Snílci. Anglicko-francouzský film se španělskými titulky není úplně tím, kvůli čemu jsem přišel. Těšil jsem se na nějaké slušné kubánské rytmy, tak snad příště.
Podobizny Che Guevary jsou všude - náměstí v Cienfuegos
Protekce u policisty, který studoval v Česku
Jedu kousek po dálnici a po pár kilometrech ulehám v sadu hned vedle dálnice. Neuplyne ani hodina a budí mě záře reflektorů policejní lady a policista mi vysvětluje, že spát u dálnice je nebezpečné, ať raději jedu na benzinku. Když mu řeknu, že jsem Čech, začíná divadlo. Souká ze sebe česká slovíčka, prý studoval v Neratovicích; pantomimou mi předvádí, co mám dělat.
BodegasKromě obchodů, kde se platí CUP (peso cubano) a koupit se v nich toho dá minimum, a obchodů za CUC, kde se zase dá koupit zboží z dovozu, fungují na Kubě tzv. bodegas. Kubánci mají dodnes lístkový systém a některé základní potraviny jsou na lístky. Bodegas jsou obecně výdejny, kde se vydává na lístek určité zboží, nejčastěji pečivo. Na první pohled se nijak neliší od jiných obchodů, je to prostě budka s otevřenými dveřmi. Když ale uvidíte Kubánce, kteří do obchodu přijíždějí s knížečkou a odjíždějí s pečivem, pak je to bodega. Jako cizinec tam nemá cenu chodit, nic vám neprodají.
|
Pokračuju cestou do hor do Cumanayagua, po cestě potkávám mladého kluka Raula a chvíli jedeme spolu. Raul loví ryby a chce ode mě koupit brýle na potápění. Dávám mu je i se šnorchlem, stejně mi už nejspíš k ničemu nebudou.
Cumanayagua je v pohoří Sierra de Escambray, v poslední větší vesnici se snažím doplnit zásoby. V pouličním občerstvení chci osm housek s čímkoli, co má prodavač na skladě. Jenže má jen tři, tak zavře budku. Vyrazím přes ulici do pekařství a tam mají taky jen poslední tři. Takže pekařství pro dnešek také zavře. Dál už má housky jen bodega, jenže tam cizinci nic neprodají.
Cesta zpět z La Salina
Pohořím Sierra de Escambray
Vzhůru do hor
Začínám stoupat do hor Sierra de Escambray. Stoupání dost přes 10 % a cesta vypadá tak, že tam kdysi možná byla. Jediné, co tady jezdí, jsou ruské vojenské náklaďáky. Dříve vozily ruské vojáky, dnes vozí japonské turisty. Po cestě působím jako další atrakce, a tak mě turisté střídavě natáčejí na kameru a střídavě tleskají.
Po čtvrté hodině jsem u kýžených vodopádů. Je dost pozdě, takže všichni turisté v náklaďácích už odjeli. Koupání v džungli v únoru si pořádně užívám. Při návratu ke kolu zjišťuju, že mám otevřenou kapsičku pod sedlem a chybí mi nýtovačka. Kubánci jsou sice nenechavci, ale tady jsem ji spíš zapomněl zavřít, budu si muset dávat pozor.
No nic, projdu si místní prales a pokračuju v horské etapě. Cesta je čím dál horší, stmívá se a začínají svítit světlušky. Projíždím nějakou minivesnicí a raději ujíždím před probíhajícími psy, jinak nepotkávám živáčka. S jízdou potmě jsem nepočítal, ale nezbývá mi nic jiného než jet dál, protože kolem cesty není kam lehnout.
Bivakuju až asi v 10 večer, totálně bez vody. Jsem už téměř na kopci (Pico de San Juan - 1 140 m n. m.), ale čeká mě ještě několik sjezdů a výjezdů po mizerných cestách na další kopec (Topes de Collantes - 930 m n. m.), pak kávový háj a konečně benzinka s barem. Vyexuju dva litry vody a už mě čeká jen zasloužený sjezd k moři do města Trinidad. Po horských etapách si chci opět odpočinout a Trinidad je pro to ideální.
Vodopády Cumanayagua
Party v Trinidadu
Je to docela malé, hodně zachovalé a hlavně klidné město, které figuruje na seznamu UNESCO. Nikdo mi prakticky nic nenabízí, nepronásledují mě žádní jineteros (naháněči ubytování) a v klidu si můžu sednout na náměstí, pojíst, vyfotit centrum a zastavit se. Setmí se a postupně se začíná z různých koutů ozývat hudba. Jdu po zvuku, v provizorním amfiteátru vystupuje místní kapela před početným publikem.
Parádní hudba se rozléhá všude kolem, v publiku je zpočátku dost cizinců - Norové, Švýcaři a další. Občas se přitočí nějaký Kubánec a snaží se nechat se pozvat na drink.Hudba je výborná, dorazí starší Kubánci a publikum to postupně rozpaří.
Party v Trinidadu byla super, jenže teď jsem trochu ve slepé uličce. Před přejezdem na JV bych se rád podíval do Santa Clary. Po delším zvažování se rozhodnu, že tam pojedu přes Sancti Spiritus stopem.
V dalším, 4. díle si příští týden přečtete o stopování na Kubě. Dále o cestě po stopách Che Guevary do Santa Clary a jihovýchodě Kuby.
